VI. summit OAS ve stínu Kuby

Kolumbijský pravicový prezident a hostitel summitu Juan Manuel Santos zahájil zasedání výzvou k ukončení déle než padesát let trvající ostrakizace Kuby: „Je to anachronismus z dob studené války… další konference bez kubánské účasti je nepřijatelná“. Obvinil stoupence pokračující izolace „ostrova svobody“ – USA a Kanadu – z ideologické tvrdohlavosti, v čemž ho podpořili představitelé zbývajících 32 delegací. Závěrečná deklarace summitu však nebyla podepsána, protože Washington trvá na svém a vetoval články týkající se účasti Kuby na příštím zasedání. Na to reagovaly členské státy Bolívarovské aliance pro lid naší Ameriky (ALBA) vyhlášením bojkotu dalších summitů OAS. Rovněž Argentina, Brazílie, Uruguay a Kolumbie odmítly další vrcholná setkání hlav států bez účasti Havany. Venezuelský ministr zahraničí v reakci na veto USA prohlásil, že „Obama zdědil veškerý cynismus a perverzi svého předchůdce (Bushe jr.)“. Prezident Bolívie Evo Morales summit předčasně opustil s odůvodněním, že „ačkoliv si všechny latinskoamerické a karibské státy přejí přítomnost Kuby, USA to odmítají akceptovat a chovají se diktátorsky“. Prezidenti Ekvádoru a Nikaraguy – Rafael Correa a Daniel Ortega – na protest nepřiletěli ani do Cartageny. Půl století trvající ekonomická omezení a obchodní embargo vůči Kubě, negativně dopadající na obyvatelstvo, kritizoval i papež Benedikt XVI.

Kromě kubánské otázky američtí státníci diskutovali drogovou problematiku a slovní přestřelku mezi Londýnem a Buenos Aires ohledně vleklého sporu o svrchovanost nad Falklandami-Malvínami. Kolumbie a Guatemala požadují dekriminalizaci a legalizaci drog, což prezident Obama odmítl s odůvodněním, že takový krok by měl vážné negativní dopady na zdraví populace a bezpečnost všech amerických zemí. Brazilská prezidentka Dilma Rousseffová pokračovala v kritice expanzionistické monetární politiky Západu, kterou otevřela již na summitu BRICS v Novém Dillí. Podpořil ji i Santos, jenž prohlásil, že „nejvyspělejší země exportují krizi svou měnovou politikou i do Latinské Ameriky“.

Sedmý panamerický summit, který se uskuteční v roce 2015 v Panamě, tak bude probíhat opět bez účasti Kuby, ale zřejmě i mnoha zemí Latinské Ameriky. Levicové obrození, které zažil subkontinent v poslední dekádě evidentně není hlavní příčinou nedohody ohledně kubánské otázky, protože proti ostrakizaci Havany se důrazně postavily i země s pravicovými vládami jako jsou Kolumbie a Chile. Analytici se shodují, že konference skončila neúspěchem zejména kvůli nesplněnému Obamovu slibu na V. panamerickém summitu, že zahájí novou kapitolu ve vztazích s Latinskou Amerikou. Washington de facto nadále pokračuje v kurzu Bushovy administrativy. Panuje rozšířený názor, že setkání hlav států pod záštitou OAS se přežilo a působí jako archaický instrument zahraniční politiky USA. Proto se karibské a latinskoamerické země vydávají vlastní cestou a vytváří různé regionální integrační bloky (Mercosur, Unasur, ALBA, CELAC) bez účasti USA a Kanady, které fungují jako protiváha z Washingtonu řízené OAS, trpící studenoválečným stigmatem.