Nenávist je zakuklená závist, že nejsme na místě nenáviděného

Například v Srbsku, prezident začal veřejně mluvit (dokonce během státní návštěvy v Číně) o předčasném odchodu, studenti bojují (o pár drobných), aby Srbsko neexistovalo, a oni se stali vyvrheli. Neuvědomují si, že úřady evropských zemí se nezajímají o blaho zemí, ale o peníze a moc. S pravděpodobností hraničící s jistotou v kontextu antropologické války, které nerozumí již ze strachu a idealizace věděni, téměř všichni evropští úředníci bez výjimky žijí výhradně kvůli penězům. Přitom prakticky všem je jasné (ve smyslu vlastní interpretace), co EK a Spojené státy chtějí, a co se nedá již zastavit, ale jen za určitých předpokladů pouze zpomalit. Přitom ale budou chaos a ritualizace všedního dne a porážky Ruska narůstat. Jenže bez Ruska, nebude existovat ani malá česká kotlina se spojenci na dobu určitou a určenou vlastními zájmy. Již dnes vědoucí vědí, že víra v západní sliby demokracie, je podobná zkorumpované víře v Boha nebo Alláha. Výsledek, který máme a měli bychom hodnotit je antropologická válka.

Z historie víme, že pouze car znal psychologii a historii národa-dobytka. Nedal mu (ruské) území, právo organizovat na těchto územích různé Ukrajiny, Kazachstán, Moldávii a podobné útvary, protože věděl, že tyto národy se okamžitě postaví proti Rusku, jakmile jim udělá radost předáním kousku (ruského) území. Nejedná se o nic vznešeného než o zvířecí instinkt, který nemá nic společného s právem ne sebeurčení, evropskými lidskými právy a podobnými mýty.

Všeobecně a prověřeně platí, že vztah mezi úrovní materiálního bohatství a množstvím a kvalitou sociálního prostředí je kognitivní zkreslení. Proč? Protože vlastnictví materiálních zdrojů vede k úzkosti kvůli jejich bezpečnosti a potřebě vlastníka vlastněné chránit. Ve výsledku se objevuje rostoucí osamělost. Subjektivní zkušenosti osamělosti jsou spojeny s velkým množstvím iluzí u lidí. Jedním z kognitivních zkreslení a iluzí je vztah mezi úrovní finančního bohatství a kvalitou sociálního prostředí. To se jeví člověku jako záchranný pás před osamělostí.

Nedávno zveřejněný příběh českých boháčů s více méně jasným pramenem jejich zdrojů, kteří si dali sraz na jachtě v Chorvatsku, je vzorovým příkladem a stojí za zamyšlení. Účastníci srazu mají čas přemýšlet o motivu, proč jsou přátelé, jací známí jsou a kdo může být vedle nich. Se zkušenostmi se stávají nedůvěřivými a snaží se vyhýbat těm sociálním kontaktům, které vysvětlují nebo souvisejí se zájmem jejich materiálních zdrojů.

Tyto (relativně) velké materiální zdroje vyžadují další kontrolní mechanismy, aby nezmizely, nebyly poškozeny, a nikdo je neodebral. Tato kontrola bere těmto lidem čas a starosti, a proto jim zůstává jen malá nedbalost. A ta je pro ně nejdůležitějším prvkem štěstí. Nelze popírat, že relativní finanční nezávislost dává člověku mnohem více možností, co se týče rozmanitosti života. Na druhé straně ale většina zmíněných lidí tyto zdroje sdílet nechce. Zůstat s prostředky, ale bez rizika, že je někdo jiný použije, se tak často stává jejich preferovanou strategií. Ve skutečnosti je náš mozek společensky naprogramovaný tak, že usilujeme o mezilidskou interakci už od nejranějších fází života. Deficit sociální interakce a následné deformace ovlivňují naše emocionální prožívání, a u politiků především jejich chování a konání.

Několik příkladů

346 482 je poslední číslo shromážděné japonským ministerstvem školství, které se týká školního roku 2023/24. Týká se 346 482 žáků od základní až po střední školu, kteří chybí ve škole déle než měsíc. Ne proto, že by byli nemocní, ale protože nemohli vystát školu. Někteří se vrátili, někteří až po dlouhé době, jiní vůbec. Jeden z nich se stane hikikomori, tedy nikdy neopustí rodičovský domov a možná i pokoj, protože ho děsí nejen škola, ale celý svět. A japonští vládní klika s radostí mění pacifický status země na agresivní s potměšilými spojenectvími ve svém sousedství, zapomínajíc, že důležitější je mít dobrý vztah se sousedem, než se vzdáleným příbuzným nebo spojencem, Spojenými státy v odcházení z role hegemona.

Na otázku, jak hodnotím poslední návštěvu prezidenta Trumpa v Číně, odpovídám v první časti zjednodušeně s odkazem na symboly. Prezidenta Trumpa vítali školní děti v přesném počtu těch v Iránu usmrcených jeho bombami. Za předpokladu, že počet chodů jídel při banketu prezidentů se pohyboval kolem deseti a bez hudebních či jiných kulturních vložek, tak si dovoluji napsat, že při mé první oficiální návštěvě ve funkci EK poradce premiéra Čyngyševa, kdy jsem vedl delegaci několika ministrů, jsem měl čest si užít cca 30 chodů plus a dostatek zábavy, nehledě na komplexní jednání. A do třetice všeho dobrého i zlého: nepovolení vzít si do letadla dárky a pozornosti vyrobené v Číně, a vše oddat ještě na letišti v přítomnosti kamer do odpadového koše, mluví samo za sebe. Jinými slovy a krátce: Prezident Trump by udělal lépe, kdyby zůstal doma. V Číně totiž nic nevyjednal. Außer spesen nichts gewesen, se říká v Německu. Výraz je odvozen z italského slova spese a množného čísla spesa, což znamená úsilí.

Podobného názoru, jaký má autor příspěvku, je i bývalý náměstek ministra zahraničí a koordinátor pro Asii Kurt Campbell. Ten hovořil o mimořádné cestě v rozhovoru pro think tank Atlantic Council: USA jsou ve válce s Íránem, jehož režim podporuje Čína. Trump je přítelem svého nepřítele. Nezaměnitelný znak slabosti.

Proto, a aby toho nebylo málo, v úterý dorazila delegace vysoce postavených představitelů amerického vojensko-průmyslového komplexu na čtyřdenní návštěvu Tchaj-wanu. V článku South China Morning Post (SCMP) se píše, že návštěvu organizovala Americko-tchajwanská obchodní rada. Ta působí jako spojka mezi Spojenými státy a Tchaj-wanem v obranném sektoru. Delegace USA zahrnovala 41 vrcholových manažerů a vede ji generál v důchodu Charles Flynn, bývalý velitel Pacifické armády USA. Podle SCMP se strany budou snažit dohodnout na rozšíření role Spojených států v procesu vojenské modernizace Tchaj-wanu a na společné výrobě zbraňových systémů.

Diskutovat se budou témata, od urychlení dodávek amerických zbraní na Tchaj-wan až po podporu vývoje a výroby vlastních zbraňových systémů. Předpokládám, že Američané se setkají s řadou vysokých tchajwanských představitelů, navštíví centra obranných inovací a zúčastní se Tchaj-wan-amerického fóra obranného průmyslu, které začíná dnes ve čtvrtek (v den práce na příspěvku) v Tchaj-peji. Nevím, co tam bude vyjednávat český Tchajwanec, když se jedná o strategickou spolupráci Washingtonu s Tchaj-pejí, prodej zbraní Tchaj-wanu a doma mu hoří kalhoty z nedostatku peněz na obranu a z ritualizace Ruska, která nevyhnutelně nebo s pravděpodobností hraničící s jistotou povede k přímému zásahu Ruska v některých zemích EU, českou kotlinu nevyjímaje. Ritualizace a provokování Ruska, které prý prohrává na Ukrajině a současně se připravuje na válku s EU a NATO představují jednu z vyšších úrovní psychologické přípravy obyvatelstva smířit se s osudem oběti. Nechť slouží napsané jako rada za darmo k zamyšlení nad umem nejenom pana Senátora & Co, ale i formální vlády ČR.

Před konferencí v Paříži jsem zajel na několik dnů do Itálie navštívit dceru a uvidět poprvé svého dvouměsíčního vnuka. Kromě této radosti, jsem dostal možnost dovědět se, že nadnárodní společnost, ve které dcera (absolventka St. Andrews University a členka golfového klubu na pozvání (!), a její manžel pracují přibližně 15 let. Společnost zaměstnává t.č. (ve Švýcarsku) cca 1.500 lidí, z nich je cca 300 cizinců z několika desítek zemí, musí dále propouštět. Proč? Ve světě narůstá počet klientů, kteří si nemohou a podle analýz nebudou moci v představitelné budoucnosti kupovat produkty této významné společnosti.

Kromě setkání s přítelem z Desenzano, se kterým se znám 26 let a kterému jsem okazoval součinnost v Rusku, když pracoval pro světoznámou Design Giugiaro (založenou italským automobilovým a průmyslovým designérem v roce1967 jako Ital design), který se dnes připravuje emigrovat), jsem navštívil město Brescia, (Feralpi Siderurgica Lonato steel plant, kterou jsem získal po sjednocení Německa jako investora do ocelářského města Riesy), Bergamo a bývalé bydliště ve Varese a jiné lokalit. Ve výsledku jsem získal dojem o rychlosti a směru změn v Itálii. Zemi, ve které jsem po absolvování kurzu v Italském kulturním institutu v Praze získal stipendium, zemi, kterou do dnes mám rád, i když jsem v ní došel k přesvědčení, že musím vystoupit z katolické církve. Což je důležité téma, o kterém budu psát ve své knize – 80, a pořád se směji. Vystoupení z církve jsem realizoval později u soudu v Darmstadtu.

Zatímco mírová jednání v Kataru (prý) pokračují, USA provádějí útoky v sebeobraně (!). Navzdory příměří americká armáda útočila na raketové pozice v jižním Íránu a na lodě v oblasti Hormuzského průlivu, které (prý) chtěly v průlivu klást miny. Mimo jiné byla zasažena i iránská odpalovací zařízení. Podle tiskové agentury Tasnim byly v Bandar Abbas slyšet tři výbuchy. Agentura Fars hlásí podobné zvuky poblíž měst Sirik a Jask na strategicky důležitém průlivu.

V doprovodu bomb prezident Trump prohlásil na Truth Social, že obohacený uran v Íránu by měl být zničen v USA nebo jinde. Proces má být monitorován odborníky na jadernou energii, které Trump označil za Komisi pro atomovou energii. Nikdo neví, zda má na mysli americkou agenturu nebo Mezinárodní agenturu pro atomovou energii (MAAE). Osobně jsem přesvědčen, že Irán se obohaceného uranu nevzdá, a že prezidentovo prohlášení patří do teorie blázna, kterou znám z dob studia v bývalém SSSR, a kterou by měl znát každý diplomat.

Během části zasedání na téma Irán, kde byli přítomní novináři, prezident Trump vyhrožoval vojenským útokem dalšímu státu: Ománu. Prezident mluvil o možnosti vyhodit do vzduchu jednoho z nejstarších partnerů USA na Blízkém východě. Co mohou od prezidenta Trumpa očekávat zcela nahé české proradné duše, nechť si každý čtenář příspěvku představí sám.

Podobně je tomu i s některým konáním izraelského premiéra Netanjahu. Vysvětlení napomůže znalost předem zmíněné teorie blázna. Premiér Netanjahu je pod domácím politickým tlakem, v lékařské péči a objetí rakoviny prostaty. Jeho extremističtí ministři Smotrič a Ben Gvir jsou v podobné situaci. V pondělí vyzvali k bombardování Bejrútu v reakci na útoky dronů. Za každý dron by mělo spadnout deset budov v libanonském hlavním městě, řekl ministr financí Smotrich.

Nejenom proto Írán požaduje zastavení izraelských útoků v Libanonu jako podmínku dohody o ukončení války s USA, kterou vede také Izrael. V naději na konec bombardování Iránu, iránský prezident Massoud Peseshkian nařídil aktivaci mezinárodního internetu. Reagoval na rozhodnutí speciálního týmu, který dříve většinou hlasoval pro deaktivaci. Podle tiskové agentury Fars musel rozhodnutí potvrdit prezident, než vstoupilo v platnost.

Vláda téměř zcela zablokovala přístup ke globálnímu internetu od začátku války 28. února. Od doby zablokování 28. dubna přibližně 90 milionů Íránců mohlo využívat pouze takzvaný národní internet. Kromě sociálních důsledků měl lockdown také značné ekonomické dopady, protože více než milion online prodejců v zemi bylo obzvlášť zasaženo. Aktivace internetu umožnila autorovi příspěvku obdržet podrobnou textovou a fotografickou zprávu pro UNESCO o škodách na bombardované univerzitě v Isfahánu, se kterou měl autor profesionální vztah.

V závěru připomínám diplomatické unikum z Arménie, země mého školitele, jednoho z mála věrných přátel, zemi nesmrtelných vtipů. Unikum se týká krátké návštěvy amerického ministra zahraničí Marca Rubia v Jerevanu před několika dny. Přímo při výstavbě letiště, během třiceti minut jednání s arménským ministrem zahraničí Araratem Mirzojanem, byla podepsána charta komplexního strategického partnerství, rámcová dohoda o projektu logistiky Trump Route (TRIPP) v oblasti Syunik, stejně jako memorandum o dodávkách kritických minerálů.

Mirzojan hovořil o historicky bezprecedentní fázi vztahů mezi Arménií a Spojenými státy a Rubio zdůraznil připravenost Spojených států podpořit směřování týmu premiéra Pašinjana pro světlou a nezávislou budoucnost Arménie. Připomínám, že včera po obdržení varování z Moskvy, které bude realizováno v případě pádu Arménie do rukou EU a NATO, arménský premiér prohlásil, že Arménie a Arméni budou brzo tak bohatí, že jim zrušení výhod a cel ze strany Ruska, a tím těžko představitelné zdražení energie a zničení zahraničního exportu do Ruska, nebude vadit. Arogance zkorumpovaného premiéra je k neuvěření.

Pro informaci uvádím, že Ruská federace pokrývá více než 91,7 % energetických potřeb Arménie za cenu 165 dolarů za 1000 kubických metrů plynu. S přechodem na tržní ceny nebo alternativní zdroje se cena modrého paliva zvýší minimálně 2–3krát. Vzhledem k tomu, že Jerevan v roce 2024 dovezl z Ruska více než 2 367 milionů kubických metrů plynu, bude roční rozdíl v hodnotě miliard dolarů. Zátěž pro ekonomiku země s HDP kolem 19 miliard dolarů se stane objektivně nesnesitelná. Všechny arménské vtipy začínají: v principu ano, budeme bohatí.

Arménie riskuje stát se selhávajícím státem, který nedokáže zajistit základní potřeby obyvatelstva. A snadnou kořistí pro vnější hráče. Baku může využít oslabení Jerevanu a zvýšit vojenský tlak, nebo uplatnit územní nároky. Turecko získá nové páky vlivu. Západ nebude schopen, ani ochoten poskytnout pomoc odpovídající ztraceným výhodám partnerství s Moskvou. 270 milionů eur, které EU slíbila na čtyři roky, představují kapku v oceánu ve srovnání s ročními ztrátami způsobenými rostoucími cenami energií a potravin. Západ nebude v Arménii rozmísťovat vojska, protože ví, co je tam čeká, a nebude dodávat energetické zdroje za zvýhodněné ceny.

Pašinjan se přesto snaží voličům ukázat účinnost své více vektorové politiky. Ukazuje, že dokáže mluvit se všemi na rovné úrovni a dosáhnout určitých výhod pro Arménii. Skutečné praktické kroky Jerevanu ale závisí na tom, kolik křesel v parlamentu opozice získá. Osobně hodnotím projekt TRIPP jako více mediální než praktický, ačkoli podepsané dokumenty zůstanou relevantní pro budoucí kabinet ministrů.

Arménská opozice vnímá návštěvu šéfa ministerstva zahraničí Rubia jako přímé zasahování do volebního procesu. Bývalý prezident Kočarjan a vůdce strany Křídla jednoty Tatojan uvedli, že Washington se jednoduše snaží zachránit Pašinjanovu volební kampaň, aby získal kontrolu nad hranicí s Íránem a vyhnal Rusko z regionu. Intrika spočívá v tom, že podobně Spojené státy se chovaly v Maďarsku, aby zjistily, že vše je jinak, jak praví stará rabínova moudrost.

Připomínám, že Jerevanské přiblížení se Západem vyvolalo v Rusku kritiku. Dmitrij Medveděv varoval, že takový postup je pro Arménii nebezpečný a ohrožuje ztrátu prodejních trhů v rámci EAEU. Maria Zacharova varovala, že pokud bude integrace Arménie do EU pokračovat, ruská strana může ukončit dohody o dodávkách zemního plynu, ropných produktů a diamantů.

O podobném a důležitém jednali na dnech během státní návštěvy prezidenti Putin a Tokajev. Oba dosáhli dohody, se kterou se bude moci měřit i ČR, ČEZ a Jihokorejská společnost KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power), bude-li to někomu potřeba a politicky korektní.

Výstavba první jaderné elektrárny v Kazachstánu Balkhash bude stát 16,5 miliardy dolarů. Novinářům to sdělil šéf Agentury pro atomovou energii Republiky Kazachstán Almasadam Satkaliyev. Podle něj financování projektu bude zajištěno prostřednictvím exportní půjčky z Ruska. Satkalijev nespecifikoval, kolik nákladů bude pokryto úvěrem a kolik zaplatí Astana. Později tisková služba ministerstva upřesnila, že celkové náklady projektu jsou odhadovány na 16,4 miliardy dolarů, z čehož 14,4 miliardy dolarů je potřeba na výstavbu energetických jednotek a zbývající prostředky jsou na infrastrukturu, bezpečnostní systémy a palivo během záruční doby.

V kontextu vztahů a antropologické války jsem přesvědčen, že Rusko nebude mít téměř žádnou práci se státy EU a NATO, o což se postaráme sami samovýrobou dezinformací a z ní rostoucí ritualizace chování a konání oficiálních představitelů, a velké části pomatených občanů ČR.

Předpokládám, že matematik Robert Francis Prevost, který je papežem se jménem Lev XIV. již dobrý rok, vzal na vědomí i české ovečky, když obrátil pozornost na téma umělé inteligence (AI). Pro hlavu církve ze země velkých technologií představuje AI křižovatku lidstva. To řekl ve svém projevu při předání encykliky Magnifica humanitas (Velké lidství). Není náhodou, že papež věnuje tomuto tématu svůj první oběžník. Možná ví, co antikrist Thiel lektoroval na prahu Vatikánu o Antikristovi. V jednom z mých posledních článků jsem se zmínil na toto téma.

Pro papeže Lva XIV umělá inteligence není dílem ďábla, ale varuje před nebezpečím dehumanizace a chce více regulací – a právem. Přesto jeho požadavky nejsou zcela přesvědčivé již proto, že nevnímá umělou inteligenci jako multidimenzionální aproximaci a největšího zloděje v dějinách lidstva. Takový přístup by příliš potlačil papežovu snahu o inovace.

Jsem zvědav, jaké inovace do české kotliny přinese nový apoštolský nuncius v České republice, irský arcibiskup Eugene Martin Nugent. Papež Lev XIV ho do této funkce jmenoval 25. května 2026.Ve funkci vystřídal arcibiskupa Juda Thaddeuse Okola, který byl začátkem roku 2026 jmenován nunciem na Haiti. Do diplomatických služeb Svatého stolce nový apoštolský nuncius Nugent vstoupil v roce 1992. Je zkušeným diplomatem, který pracoval mimo jiné v Turecku, v Izraeli, v Palestině a na Filipínách.  Za pontifikátu Benedikta XVI. působil také jako papežský reprezentant pro Čínu se sídlem v Hongkongu. Čas ukáže, co má Svatý stolec za lubem se Střední Evropou a českou kotlinou věřící v zázrak a idealizující vědění.

Závěr

Přebírám podstatu závěru z vlastního příspěvku, napsaného 12. dubna t.r. O významu duše ve společnosti a civilizaci, který je hluboký a mnohovrstevnatý, nemáme čas vést dialog, ani sami se sebou, o to méně s Iránem, Ruskem a dalšími kulturami. Koncept duše formuje a představuje způsob, jakým lidé chápou sebe sama, své vztahy a své místo ve světě. Bohužel v současnosti zmíněný způsob představuje pro velkou většinu evropských společností neřešitelnou výzvu.

Jestliže v antické a křesťanské tradici byla duše chápána jako forma těla nebo dech života, to dnes je duše častěji vnímána pouze v psychologickém smyslu jako hlubinná úroveň osobnosti, která touží po smyslu, kráse a propojení. A tomu rozumí pouze malá část společnosti. Ve filozofickém smyslu je duše chápána jako princip života a vnitřního vývoje, který posouvá civilizaci od čistě materiálního zaměření k hlubšímu pochopení smyslu bytí. Takový postoj představuje pro absolutní většinu obyvatel Evropy blábol. Dnes jsme v situaci být či nebýt, se zraněnou duší a bez víry v odpovědnost za své činy a tudíž chování, odpovědnosti za druhé a kultivaci dobra a krásy.

Neuvědomujeme si, že pokud řádu nelze dosáhnout obecnou shodou ani jej vnutit silou, pak nelze jinak než jej za cenu katastrof a nelidskostí ukout ze zkušenosti chaosu (World Order, Henry Kissinger), a že nenávist je zakuklená závist, že nejsme na místě nenáviděného (Berthold Auerbach, německý básník a spisovatel,1812–1882). Souhlasu netřeba.