Ondřej Kosina: Rozhořčení Bulhaři nemají koho volit

Výsledky masových protestů

Původně měli Bulhaři volit nový parlament v červenci, ale po krvavých srážkách policie s demonstranty v ulicích Sofie odstoupil pravicový kabinet Bojka Borisova a poté, co odmítli sestavit vládu opoziční socialisté i Hnutí za práva a svobody, jmenoval prezident Rosen Plevneliev 13. března úřednickou vládu v čele s bývalým diplomatem Marinem Rajkovem, jenž má zemi dovést k předčasným volbám. Nespokojení občané si masovými a mnohde násilnými protesty vymohli řadu ústupků. Designovaný premiér slíbil zvýšení penzí a hledání zdrojů pro více sociálně zaměřenou politiku. Dále má vzniknout zvláštní rada tvořená zástupci hlavních politických stran a protestující veřejnosti, jejímž úkolem bude dohlížet na průběh voleb a nepřipustit žádné manipulace. Energetické společnosti ČEZ byla odebrána licence, ale další klíčové změny v zákonech má rozhodnout až nový parlament. Demonstrace pokračují v omezené míře i nadále a jsou namířeny obecně proti politickým poměrům v zemi – nejen proti bývalé vládě, ale i opozici a prezidentovi.

(Ne)popularita politických stran v předvečer voleb

Průzkumy preferencí dlouhodobě naznačují frustraci Bulharů z politiky a odliv elektorátu od stran napříč politickým spektrem. Nejvíce se tedy rozmnožují řady nevoličů. Ještě na počátku protestů proti Borisovově vládě se zdálo, že mají ve volbách šanci na úspěch opoziční socialisté, ale průzkumy z konce dubna již tuto možnost nepotvrzují. Slabým favoritem voleb je konzervativní strana odstoupivšího premiéra Borisova Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB), kterou by podpořilo 23,3 – 28,3 % respondentů. Oproti volbám v roce 2009, kdy tato strana s 39,7 % hlasů zvítězila, je to citelná ztráta popularity. Bulharská socialistická strana v čele s expremiérem Sergejem Staniševem si od posledních voleb udržuje zhruba stejnou podporu. Tehdy ji volilo 17,7 % a nyní by získala 17,7 – 21,4 % hlasů, což sice stačí na druhé místo, ale vzhledem ke čtyřletému působení v opozici a bouřlivým protestům, které vedly k demisi vlády pravého středu, je to vcelku žalostný výsledek.

Pokles obliby zaznamenává i strana turecké menšiny Hnutí za práva a svobody, která se ze 14 % v minulých volbách propadá na současných 5,2 – 6,2 %. Do parlamentu by se ještě dostala s 4,8 – 5,5 % hlasů i krajně pravicová, nacionalistická a ortodoxní formace Útok. Na hraně čtyřprocentní uzavírací klauzule, nutné pro vstup do jednokomorového Národního shromáždění, balancuje i Hnutí Občanské Bulharsko bývalé eurokomisařky Megleny Kunevy vzniklé 1. července 2012 secesí od Národního hnutí za stabilitu a pokrok Simeona Sasko-Kobursko-Gothajského. Liberální strana bývalého cara Simeona II. a premiéra v letech 2001 – 2005 v roce 2009 získala pouze 3 %, vypadla z parlamentu a v současnosti nemá žádný vliv. Mluví se o tom, že Hnutí Občanské Bulharsko by mohlo být koaličním partnerem GERB, avšak Kuneva tyto spekulace bagatelizuje.

Závěr

Bulharsko je nejchudší zemí EU, ale sužují ho podobné problémy jako ostatní země bývalého východního bloku – v porovnání se Západem směšné mzdy a vysoké ceny, široce rozšířená korupce, klientelismus a přidělování státních zakázek spřáteleným firmám, vysoká míra organizovaného zločinu a nezaměstnanost přesahující 12 %. Země sice není příliš zadlužená, ale pod hranicí chudoby žije pětina obyvatel. Bude zajímavé sledovat, jak volby nakonec dopadnou a zdali se k moci vrátí Bojko Borisov, který ze svých slibů mnoho nesplnil a jeho vláda zklamala.