Jiří Paroubek: Co je za stávkou ve Velké Británii?

obrazek
6.12.2011 14:52
Když se ozývá i Velká Británie, je na cestě změna. Zhruba tohle si lze říci nad zprávami, které konstatují, že generální stávka veřejných zaměstnanců, která minulé pondělí ochromila zemi, byla se dvěma miliony účastníků největším britským sociálním protestem za posledních devadesát let.

Britští odboráři, jejichž akce vyvolala okamžitý slovní souboj mezi vládou a opozicí v Dolní sněmovně parlamentu, se formálně točí kolem penzijní reformy, ale obecně je jejich akce nesena otázkou – Kdo za to může?? Proč se britské finance topí v dluzích, které jsou v poměru k HDP na úrovni těch italských či řeckých? Že by to projedli důchodci, a teď se to zachrání škrcením penzí? Ne! Britská vláda doplácí na hrabivost a totální selhání svého finančního sektoru. Jak se lze dočíst v pobouřené diskusi pod internetovým zpravodajstvím listu Financial Times k této události, „londýnská City je nejlepší stroj na ničení peněz“.

Metody jak okrást důchodce jsou již vyzkoušené, i když argumentace pod tím se může v drobnostech lišit. Stojí za to porovnat, jak se argumentace v Británii liší od té v Česku.

V Česku se začalo tím, že se nejprve vnášela nedůvěra v průběžný systém. Omezuje se valorizace, podtrhnou se nejběžnější nové důchody, aby se pod záminkou rozhodnutí Ústavního soudu přispělo těm s nejvyššími příjmy. Sníží se sazby odvodů, zafixují se nespravedlnosti mezi různými kategoriemi plátců. Přebytek se překlopí na schodek, a pak už lze otevřeně hovořit o tom, že snižování důchodů je „až poslední možnost“, která bohužel za nepříliš vzdáleným obzorem vykukuje jako jedna z prvních.

V Británii by tohle nikdo nezkusil. Tam se argumentuje tím, že vysoké penze jsou příliš vysoké, proto se to musí zkrouhnout všem. Je to totiž nespravedlivé kvůli těm dole, vlastně na tom relativně vydělají. Jak uvedla zvláštní zpráva Johna Huttona, která z podnětu ministerstva financí na jaře předložila sadu doporučení pro reformu penzijního systému, polovina britských důchodců bere méně než 6000 liber ročně. Kdybychom to přepočetli na koruny a na měsíc, vyjde nám asi 15 tisíc korun, což se nemusí zdát málo, ale nezapomeňme, že britské životní náklady jsou také někde jinde než ty naše.

Lidem dole je pak určeno sdělení, že systém krvácí, ale už se moc neříká, kde nebo proč krvácí. Nejvyšší platy úzké manažerské a úřednické kasty nahoře se doslova utrhly ze řetězu. A protože penze se vypočítává z toho, co se bere na konci pracovní kariéry, nejlépe placení lidé slíznou smetanu i v důchodu – dostanou třeba i dvakrát tolik, než kolik by odpovídalo zdrojům, které během života do systému nasypali. A teď si představme, že tyto nejvyšší platy rostly ještě rychleji, než si kdo umí představit!

Že by se nejvyšší platy přivedly do normálních relací? To nikoho nenapadlo. Penze se spravedlivě sníží všem. Budou se nově přepočítávat na průměr celoživotních příjmů. A k tomu se přirazí oddálení věkové hranice odchodu do důchodu a zvýšení povinného počtu odsloužených let. Argumenty tedy byly jiné, ale vyšlo to nastejno, stejně jako u nás.

Jeden argument je však v Británii navíc. Příliš vysoké penze jsou nebezpečné, protože tvoří bariéru pro přechod z veřejného do soukromého sektoru, vysvětluje Huttonova zpráva. Je to překážka pro privatizaci veřejných služeb. Z tohoto argumentu je také zřejmé, jak tato privatizace dopadne na lidi – ačkoliv se zprivatizované služby omezí a zdraží, obsluha půjde s platy dolů. Těžko se divit, že i tahle vyhlídka žene lidi do ulic.

V Británii tak nikdo nezkouší tvrdit, že spoření do soukromých penzijních fondů je výhodnější. Naopak se objevil nový státní systém SMART, který se pokouší srazit náklady fondového hospodaření, aby z toho bylo aspoň něco. Je to trochu uvážlivější forma našeho opt-outu, protože lidé viděli na vlastní oči, co dokáže finanční sektor udělat s úsporami během dvou nebo tří let otřesů. Nicméně lidé toho o připravované změně moc neví, a tak lze očekávat od ledna další neklid. Poté, až lidé uvidí, že jim zaměstnavatel strhává do tohoto nového systému tři procenta ze mzdy. Nicméně fakt, že je státní a neziskový, může lidi trochu uklidňovat.

U nás se nad opt-outem opakuje spolehlivá argumentace pro rozvojové země, jak ji vymyslela Světová banka na konci devadesátých let. Kdejaký analytik přemílá hesla, že průběžný systém je neudržitelný, nevýnosný, drahý, a hlavně, že státní je totéž, co „cizí“. Zatímco fondy opt-outu poskytnou jistotu, vyšší výnos, který zajistí vyhlídka zisku pro akcionáře správcovské společnosti, a přitom budou soukromé – „vaše“. Zatím je to dobrá pohádka na dobrou noc. Až se lidé probudí i u nás, budou nám i obrázky z britských ulic mnohem bližší.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014. V roce 2024 byl zvolen předsedou strany Česká suverenita - sociální demokracie.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rku

Kdyby pan Štingl místo čtaní Blesku četl Hospodářské noviny a místo čučení na seriály na Nově sledoval ČT 24 a občas si poslechl radio Česko, věděl by o stávce a dozvěděl by se i jiné zajímavé věci.

bohumil

To, že nemáte ponětí (p.Štingl) o tom, že v Británii byla tak obrovská stávka, je dobré vysvědčení pro naše pravicová media. Ta udělají vše pro to, aby se každý dozvěděl jenom to, co naše podvodné vedení potřebuje. Je to spojená pakáž, ale bylo tak nějak v TV řečeno na půl huby, že se něco děje, ale že to není tak hrozné. Prostě lotři to zde vedou, ale jak si kdo zvolí, tak to má.

schlimbach

www.ekonomickareforma.cz

pudlikmaxik

zbohatlíci jsou ještě bohatší, a střední vrstvy a nízkopříjmové vrstvy ještě chudší. Co dodat ....... chyba je v systému a dokud nebudou zbohatlíci a bohatí daleko více přispívat a nebudou tak chamtiví , hrabiví , a v mnoha případech i zločinní, tak se nic nezmění. Je třeba nového řádu, který se začně konečně obracet ve prospěch člověka a jeho potřeb, zájmů atd. Ale aby si to zase někdo nevysvětloval jako anarchii či komunismus - to tedy nikoli.

Nebo si snad někdo myslí, že je normální, aby tzv. státní vrcholový manažer měl plat 500.000,- Kč měsíčně ? Za co soudruzi ? a vůbec to není o žádné závisti. Dříve ředitel fabriky bral 6-7 tisíc a refík 3 tisíce, nyní tzv. předseda představenstva a vrcholový manažer pobírá 400-500 tisíc a refík 25 tisíc................není to sakra příšerný rozdíl ? a nezasloužený ? a "vo tom to je". Nůžky v příjmech mezi bohatými a zbohatlíky se neustále rozevírají v neprospěch těch, kteří skutečně vytvářejí hodnoty.