Jiří Paroubek: Brazílie a Niemeyer

Úryvek z knihy Jiřího Paroubka "Ve službě republice":

Státní návštěva Brazílie ve dnech 2. – 4. března 2006

Jednání v hl.m. Brasilii

Četl jsem velmi mnoho o hlavním městě Brazílie, kterým je Brasilia. Už nemohu dodat nové hlavní město. Byl to v šedesátých letech odvážný počin, vybudovat nové hlavní město a přenést do něj úřady ústřední správy. Ve městě je nesmírně zajímavá architektura a mě samozřejmě zaujalo – jako bývalého komunálního politika – jedinečné urbanistické řešení Brasilie (města). Autorem rozhodující části projektů nejvýznamnějších veřejných budov byl světoznámý brazilský architekt Oscar Niemeyer.

Brazilským prezidentem Lulou da Silvou jsem byl přivítán před prezidentským palácem v působivém ceremoniálu, za účasti vojáků – čestné gardy v uniformách z první poloviny 19. století. Přehlídka poněkud operetně oblečené čestné gardy, kterou jsme pozdravili společně s prezidentem da Silvou, byla doprovázena dělovými salvami z historických děl.

Hlavním cílem mé cesty do Brazílie, pátého největšího státu světa podle počtu obyvatel, bylo potvrdit český zájem o aktivizaci obchodních a ekonomických vztahů i investic. A to zejména s přihlédnutím k již tehdy patrné narůstající dynamice brazilského hospodářského růstu.

Já jsem prezidentu Lulovi zdůraznil, že česká ekonomika je v nejlepší kondici od vzniku samostatné ČR, takže se přímo nabízí propojit růstový potenciál obou zemí. V obchodní oblasti je možné navázat na tradiční vztahy z minulosti všude tam, kde to jde.

Podtrhl jsem tehdy, že obrat vzájemné obchodní výměny byl v roce 2005 cca 390 mil. USD, s mírným českým pasivním saldem. A že to je na první pohled, vzhledem k potenciálu obou zemí, málo. Po stagnaci obchodní výměny v roce 2006 rostla dynamika výměny zboží mezi Českem a Brazílií v následujících dvou letech dosti rapidně, až na 691 mil. USD v roce 2008. V roce 2009 sice došlo k citelnému poklesu na cca 545 mil. USD. V roce 2010 se objem vzájemného obchodu opět slušně zvýšil. Je tedy vidět, aniž bych věci přeceňoval, že návštěva předsedy vlády může sehrát viditelnou pozitivní úlohu. Ovšem za předpokladu, že nezůstane osamocena a bude součástí uceleného a systémového přístupu. Obchodní spolupráce tehdy dostala silný impuls, o její pokračování však české pravicové vlády neprojevily velký zájem.

Míru atraktivity ČR pro Brazilce zvýšilo to, že se naše země stala členskou zemí EU, takže český trh je součástí jednotného trhu zahrnujícího dnes cca 500 miliónů lidí.

V polovině května 2006 se ve Vídni za rakouského předsednictví EU konal summit EU – Latinská Amerika. Prezident Lula se mě ptal na můj názor, já jsem mu řekl, že jsem v prosinci 2005 hovořil o přípravách summitu s kancléřem Schüsselem, který mu připisuje značný význam a pečlivě se na něj připravuje. Ujistil jsem brazilského státníka, že se summitu účastním.

Prezident Lula jasně potvrdil zájem o prohloubení a rozšíření dosavadních česko – brazilských vztahů. Byl velmi dobře informován o hlavních oblastech bilaterální spolupráce.

V debatě o mezinárodních otázkách projevil velký rozhled, jasné představy o tom, jak dál. Pokud mohu vycházet z našeho více než dvouhodinového setkání, nejvýraznějším rysem jeho osobnosti je velká trpělivost. Té se, podle mého názoru, naučil v odborovém hnutí, kde desítky let pracoval. V odborové práci prostě člověk musí být trpělivý. Musí být schopný vyslechnout druhé a získat je pro své řešení. Je nesmírně racionálním a uvážlivým politikem, státníkem.

Současný systém mezinárodních vztahů a jeho hlavní instituce (RB OSN, MMF) považuje vývojem za překonané a jejich změnu a přizpůsobení se realitě světového vývoje šedesát let po válce považuje za nezbytné.

Po oficiálním jednání v moderní budově prezidentského paláce jsme tam jen přešli do krásné rozlehlé restaurace, kde se uskutečnil formou bufetu oběd. Musím říci, že brazilská jídla, která jsem již trochu znal z pražské restaurace Ambiente Brazilero, byla skvělá.

Měl jsem možnost hovořit s Lulou při obědě velmi uvolněně. Myslím, že jsem si jej získal, když jsem mu jmenoval hráče národního týmu Brazílie, kteří vyhráli mistrovství světa ve fotbale v letech 1962 a 1970.

A samozřejmě mě zajímaly osobní vztahy mezi levicovými lídry Jižní Ameriky. Lula mi velmi výstižně charakterizoval Chaveze a Moralese. Řekl mi, že prezidenta Chaveze bere jako svého mladšího bratra. Popisoval mi hospodářskou spolupráci s Bolivií, kterou bych spíše chápal jako brazilský strategický zájem o stabilizaci této země a regionu. Prostě brazilský prezident se ke svým partnerům na kontinentě chová jako státník nejvýznamnější země Jižní Ameriky, s velkou odpovědností. Zaujal mě projekt transamazonské dálnice od oceánu k oceánu, což by oživilo hospodářskou spolupráci jihoamerických zemí využívajících dálnici (a přidalo vrásky ochráncům životního prostředí). Hovořili jsme o dalších velkých společných projektech latinskoamerických zemí vznikajících v hlavách jihoamerických levicových vůdců. Pokud by se začaly realizovat (např. plynovod z Venezuely přes Brazílii s napojením Uruguaye a Paraguaye až do Buenos Aires), byla by to příležitost i pro české dodavatele.

Musím říci, že setkání s prezidentem Brazilské republiky pro mě bylo nesmírně inspirativní, je to přirozený vůdce rozvojového světa. Kromě prezidenta jsem se sešel ještě s předsedou Poslanecké sněmovny Brazílie. Měl jsem setkání s našimi krajany a absolvoval jsem pracovní večeři s brazilskými politickými představiteli společně s velvyslanci zemí EU.

V rámci mé návštěvy v hlavním městě Brazílie jsem se zúčastnil semináře o česko – brazilských hospodářských vztazích. Tohoto semináře se zúčastnili i čeští podnikatelé, kteří byli v doprovodu mé delegace.

Mimořádně zajímavá byla prohlídka hlavního města Brasilie: navštívil jsem Památník prezidenta Kubitscheka (byl českého původu), a to v doprovodu jeho vnučky. A viděli jsme celou řadu zajímavých objektů včetně nádherné moderní katolické katedrály, projektované Niemeyerem, do níž se prý vejde deset tisíc lidí.

Setkání v Rio de Janeiru

Po ukončení pracovního programu v hlavním městě jsme přeletěli do Rio de Janeira. Tam jsem jednal se starostou v jeho rezidenci za městem.

Na obědě jsem se setkal s kandidátkou na českou honorární konzulku v Riu paní Diamantinou Sobotkovou, a to za přítomnosti osobností veřejného a politického života Rio de Janeira. Dnes je už paní Sobotková honorární konzulkou České republiky v Rio de Janeiru.

Vyjeli jsme také k světoznámé soše Ježíše Krista nad Riem. Je tam nádherný výhled na město, na moře, na úžasný záliv. Rio je jedno z nejkrásnějších měst světa. A pohled od obrovské sochy Krista je mimořádný.

Viděli jsme pozoruhodnou botanickou zahradu, pláže Rio de Janeira včetně světoznámé Copacabany, favely Rio de Janeira.

Prostě byla to státní návštěva nabitá událostmi a nezapomenutelnými zážitky. Závěrem se nemůžu nezmínit o jedné věci. Brazilci, resp. Brazilky jsou krásní lidé. Je to zřejmě tím, že v téhle úžasné zemi došlo k mimořádnému promísení ras. Všude vidíte lidi nejrůznější barvy pleti.

Fotografie z brazilské cesty:

Niemeyerova budova Nejvyššího federálního soudu

Římskokatolická katedrála v Brasilii, za kterou dostal Niemeyer Pritzkerovu cenu. Tu odborníci na architekturu považují za obdobu Nobelovy ceny pro architekty a stavitele.

Interiér Niemeyerovy katedrály, do které se prý vejde až 10 tisíc lidí.

Jiří Paroubek si s delegací prohlíží unikátní klenbu katedrály.

Foto: Miloš Schmiedberger