V Brazílii vyrostla nová střední třída

Střední třída – ještě před deseti lety minoritní – je dnes v Brazílii nejpočetnější společenskou vrstvou a představuje 52 % populace. Společenská struktura největší latinskoamerické země se během osmileté vlády bývalého odboráře Luly radikálně změnila. Tento trend bude pokračovat i za jeho nástupkyně Dilmy Rousseffové ze Strany pracujících. V zemi deštných pralesů žije stále 38 % populace v chudobě, která se často snoubí s negramotností. Zvýšil se i počet bohatých – z 5 na 10 %. Nicméně experti se nemohou shodnout ohledně definice pojmu „střední třída.“ Obecně tam patří lidé, kteří mají plat v rozmezí 1.200 – 4.000 realů (500 – 1.800 eur). Střední třída je široký pojem a i uvnitř ní samotné jsou značné diferenciace. Podle sociologů tvoří tuto skupinu lidí převážně povahově konzervativní lidé, kteří nefandí experimentům a převratným změnám. Odmítají pravicový i levicový extremismus, jsou mimořádně citliví na korupční aféry a zastávají tradiční etické hodnoty opřené o náboženskou víru.

Prezidentka Rousseffová provedla rozsáhlou čistku na ministerstvech pro podezření z korupce a nyní se zasazuje o přijetí limitů tzv. superplatů politiků a vysokých státních funkcionářů. Jako první přijdou na řadu soudci, kteří naopak požadují navýšení platů, což hlava státu odmítá. Dělník v Brazílii pobírá plat cca 300 eur, zatímco senátoři, guvernéři federálních států a jiní státní funkcionáři mohou se všemi bonusy a příplatky dosáhnout až na 26.000 eur měsíčně. Vláda připravuje zákon o stanovení horní meze tzv. superplatů, čímž reaguje na pobouření veřejnosti nad amorálností dosavadní praxe odměňování „papalášů“. Ačkoliv v současnosti existuje strop 12.000 eur měsíčně pro představitele moci zákonodárné, výkonné a soudní, nedostatečná legislativa umožňuje s různými bonusy tuto cifru až ztrojnásobit. Prezidentka hodlá zabránit na příklad i tomu, aby vysloužilý politik s vysokou penzí současně pobíral plat jako člen dozorčí rady státního podniku. Iniciativa Dilmy Rousseffové má podporu i pravicové sociálně demokratické opozice. U nás by pravice tato opatření nazvala populismem.

Za vlády prezidenta Luly da Silvy se díky ekonomickému růstu a štědré sociální politice podařilo vytáhnout z tenat chudoby až 30 milionů lidí, kteří se nyní řadí k tzv. nižší střední třídě. Vláda zároveň naslouchá veřejnému mínění a prosazuje regulaci platů vysokých státních úředníků, aby se zmenšily amorální rozdíly mezi jednotlivými příjmovými skupinami. Exprezident Lula poučil Západ během své přednášky ve Washingtonu. Poradil Američanům investovat do chudých, aby se mohli stát spotřebiteli. Brazílie se krize nedotkla, neboť lidé dříve chudí měli prostředky na spotřebu a poprvé se stali zákazníky supermarketů. Lidé žijící dosud na okraji tržní ekonomiky najednou povzbuzovali hospodářský růst svojí spotřebou. Změně struktury společnosti se musel přizpůsobit i brazilský trh, protože narostl konzum. Levicová Strana pracujících si tak politikou zvyšování životní úrovně širokých lidových mas vytvořila početnou voličskou základnu. Pro úplnost je třeba dodat, že Brazílii se zároveň podařilo splatit veškeré zahraniční dluhy. Neoliberálové mohou ve světle těchto úspěchů leda mlčet.