Islamisté favoritem voleb v Egyptě

Strana Svoboda a spravedlnost je nominálně nezávislá, avšak se silnými vazbami na Muslimské bratrstvo, největší a nejlépe organizovanou politickou skupinu v Egyptě, za Mubarakova režimu působící v ilegalitě. Muslimské bratrstvo navíc hodlá postavit nezávislé kandidáty, kteří dopředu slibují podporu Svobodě a spravedlnosti. Tato formace pravého středu podporuje tržní ekonomiku „bez manipulací a monopolů“ a počítá s turismem jako hlavním zdrojem financí státního rozpočtu. Vychází z islámského práva a revoluční slogany „svoboda, sociální spravedlnost, rovnost“ jsou prý obsaženy v právu šaríja. V zahraničně-politické sféře chce obnovit vedoucí roli Egypta v regionu a v arabském i muslimském světě. 

Wafd je historickou národně-liberální stranou a navazuje na tradice nejstarší egyptské formace, působící již ve dvacátých letech 20. století. Po revoluci v roce 1952 byla rozpuštěna a k její obnově došlo až v roce 1983. Wafd se profiluje jako sekulární středo-pravicová strana a ideologický střed mezi egyptskou tradicí arabského socialismu (násirismu) a kapitalismem. Obhajuje vyváženost veřejného a soukromého sektoru. Chce zavést politické, hospodářské a sociální reformy, udržet národní jednotu a rozvíjet demokracii včetně lidských práv a základních svobod pro všechny. Akcentuje řešení nezaměstnanosti a bydlení, zkvalitnění zdravotnictví, rozvoj školství, modernizaci zemědělství a cenovou stabilizaci. Wafd počítá se zavedením nové legislativy na ochranu pracujících. V zahraniční politice klade důraz na řešení palestinské otázky, obhajuje arabskou jednotu a prohloubení vztahů s arabskými resp. muslimskými zeměmi. Volá po egyptsko-súdánské integraci, usiluje o větší roli Egypta v Africe a prosazuje politiku neutrality a neúčasti ve vojenských blocích. Izrael obviňuje z porušení dohod z Camp Davidu. V rozhovoru pro Washington Times v červenci 2011 místopředseda Wafd označil holocaust za lež, Usámu bin Ládina za amerického agenta a prohlásil, že útoky z 11. září byly dílem Mosadu, CIA a amerického vojensko-průmyslového komplexu.

Podpora ostatních stran podle říjnového průzkumu nepřesahuje 8 %. Strana svobodných Egypťanů (FEP), liberální formace založená v polovině srpna, oponuje Muslimskému bratrstvu a hájí sekulární společnost a zákony. Průzkumy přisuzují FEP mezi 6 – 7,5 % hlasů. Levý střed reprezentuje Egyptská sociálně demokratická strana, které srpnový průzkum přisoudil 5,2 % hlasů, ten říjnový však už pouze 0,6 %. Strana Al-Núr vznikla koncem ledna a postavila předvolební kampaň na boji proti korupci, přítomné za Mubarakova režimu ve všech formách. Slibuje respektování práv všech občanů bez ohledu na náboženskou víru. V preferencích se pohybuje mezi 6 – 6,8 % hlasů. Podpora ostatních menších formací, jako je umírněně islamistická strana al-Wasat nebo uskupení navazující na odkaz Mubarakovy Národně demokratické strany, je zanedbatelná.

V souhrnu lze konstatovat, že po pádu dlouholetých autokratických sekulárních režimů v Tunisku a Egyptě se vývoj v obou zemích ubírá podobným směrem. Islámské strany mají největší podporu už z toho důvodu, že působily v dlouholeté opozici proti autoritativním režimům, přežívaly v ilegalitě a jejich představitelé byli pronásledováni. Religiozitu je třeba brát v úvahu jako zásadní faktor politického uvažování obyvatel arabských zemí. Spor mezi stoupenci zachování sekulárního charakteru státu a islamisty tak zastiňuje i mnohá palčivější témata, která primárně vedla ke svržení autokratických režimů, jako je vysoká nezaměstnanost, drahota a sociální nerovnosti. Pokud islámské strany nedokážou tyto problémy řešit, mohou v budoucnu čelit stejným sociálním nepokojům, které letos v únoru svrhly Mubaraka. Stojí před nimi také úkol přesvědčit zahraničí, že nové režimy jsou stabilní a bezpečné, protože Egypt i Tunisko jsou na turistickém ruchu ekonomicky závislé. Navštívil jsem Egypt za Mubarakovy vlády celkem čtyřikrát a úsilí tamějších orgánů o bezpečnost turistů bylo maximální. V tomto kurzu musí pokračovat i nová vláda, chce-li znepokojené rekreanty získat zpět. Od strany Svoboda a spravedlnost – politické platformy Muslimského bratrstva – nelze očekávat tak vstřícnou a přátelskou politiku vůči Izraeli, jakou praktikoval Husní Mubarak. Většina Egypťanů smýšlí protiizraelsky a protiamericky. Zhoršení egyptsko-izraelských vztahů se projevilo již za současné přechodné vojenské junty a v tomto ohledu nelze po volbách očekávat výraznější změnu, a to i kvůli agresivnímu a neobratnému chování současné izraelské politické reprezentace.