Ondřej Kosina: Pyrrhovo vítězství italské levice

Šest průzkumů stranických preferencí z 8. února přisuzovalo ve volbách do Sněmovny vítězství levostředové koalici v čele s Demokratickou stranou (PD) bývalého člena komunistické strany a ministra v Prodiho vládách Piera Luigiho Bersaniho s podporou v rozmezí 33,8 – 35,2 %. Na druhé místo se v posledním měsíci dotáhla pravostředová koalice vedená Lidem svobod (PdL) expremiéra Silvia Berlusconiho, která by získala 27,4 – 29,5 % hlasů. Třetí mělo skončit protestní antisystémové Hnutí pěti hvězd (M5S) bývalého komika Beppeho Grilla s 14,7 – 18,8 % a čtvrté místo průzkumy přisuzovaly centristické koalici S Montim za Itálii s předpokládaným výsledkem 13,4 – 16 % hlasů. Volby sice potvrdily toto pořadí, ale procentuální zisky se významně liší. Průzkumy nadhodnotily zisky levostředové a centristické koalice, podcenily Hnutí pěti hvězd a celkem přesně odhadly výsledek Berlusconiho Lidu svobod.

Zvítězila tedy Demokratická strana (25,4 %), která v rámci širší levostředové koalice, zahrnující zelené socialisty a dvě malé centristické formace, dosáhla na 29,5 % a 345 mandátů ve Sněmovně a 31,6 % a 121 křesel v Senátu. Díky bonusu pro vítěze tak PD bezpečně ovládne Dolní komoru, ale v Senátu nezíská majoritu ani ve spojení s Montiho koalicí. Pro levici to není oslňující vítězství nejen kvůli skutečnosti, že bude jen těžko sestavovat vládu, ale i vzhledem k tomu, že oproti volbám v roce 2008 si o 8 % pohoršila.

Na druhém místě skončil nezničitelný Il Cavaliere Silvio Berlusconi, opředený řadou korupčních i milostných skandálů. Jeho pravostředová koalice v čele s Lidem svobod, zahrnující i separatistickou Ligu Severu a další menší pravicová uskupení, získala celkem 29,1 % a 125 mandátů ve Sněmovně (samotný PdL získal 21,6 %) a 30,7 % a 117 křesel v Senátu. Od vítězství tak Berlusconiho dělily pouze čtyři desetiny procenta! Tak těsný výsledek nepředvídal žádný průzkum a mezi oběma favority byl odstup 5 – 7 %. Nicméně i pravý střed výrazně oslabil – oproti minulým volbám, které vyhrál, přišel o 17,7 % hlasů. Tentokrát na voliče zřejmě zapůsobila Berlusconiho protievropská rétorika a odmítnutí politiky škrtů a utahování opasků v režii Montiho úřednického kabinetu. Nevědomě mu přihrála hlasy i vyjádření některých vrcholných činitelů EU, kteří označili možné vítězství PdL za katastrofu pro sedmadvacítku. V situaci, kdy v italské společnosti převládají euroskeptické nálady a s nelibostí je vnímána dominantní role Německa, si někteří Italové expremiéra vykreslili jako obhájce národní svrchovanosti. Tento pocit zřejmě umocnilo i vědomí, že to byla právě kancléřka Merkelová, která se zasadila o pád Berlusconiho vlády a velmi podporovala Montiho úřednický kabinet. Její intervence je mnohými Italy považována za národní ostudu a důkaz německé rozpínavosti s cílem ovládnout celou Evropu. Doporučení z Bruselu a Berlína, koho mají Italové volit, tedy přispěla k tomu, že Il Cavaliere bodoval více, než se očekávalo a naopak Monti propadl. Berlusconiho odchod do důchodu se tak opět odkládá a je zjevné, že i nadále bude mít v politice významný vliv.

Euroskeptickou a protikorupční rétorikou si získalo velkou popularitu i Hnutí pěti hvězd blogera Beppeho Grilla, které vzniklo v říjnu 2009 a usiluje mj. o přímou demokracii a bezplatný přístup k internetu. Na pravolevé ose je obtížně zařaditelné a připomíná něco mezi polským cirkusovým Hnutím Palikota a českými Věcmi veřejnými. Těžko říci, zda se ukotví jako relevantní subjekt nebo jde o recesistický projekt na jedno použití. Hnutí kandidovalo samostatně – nikoliv v rámci koalice, jako ostatní strany, vůči kterým se vymezuje – a získalo 25,5 % a 109 křesel ve Sněmovně a 23,8 % a 54 mandátů v Senátu. Tento výrazný úspěch protestního uskupení, jež získalo cca o 10 % více, než mu přisuzovaly průzkumy, reflektuje zoufalství Italů ze současné politické reprezentace a ekonomické situace, která není řešena opatřeními proti daňovým únikům, daňovým rájům a bojem s korupcí, ale destrukcí sociálního státu, přičemž největší břemeno úspor nesou nízko a středněpříjmové vrstvy.

Nepříliš slavně dopadla centristická koalice S Montim za Itálii, založená v prosinci 2012 a tvořená Montiho novou stranou Občanská volba, křesťansko-demokratickou Unií středu a konzervativní Budoucností a svobodou bývalého lídra postfašistů Gianfranca Finiho. Politikou tvrdých úsporných opatření, zdražování a zvyšování daní dosáhla na 10,5 % a 47 mandátů ve Sněmovně a 9,1 % a 19 křesel v Senátu, což je v průměru o 5 % méně, než jí přisuzovaly průzkumy. Má však naději zasednout ve vládě, protože vítězný Bersani hodlá Montiho oslovit jako možného koaličního partnera.

Z výsledků voleb vyplývá, že se Itálie v následujících měsících bude potýkat s politickou nestabilitou. Původní Bersaniho plán vytvořit koalici s Montiho centristy neuspěl kvůli nedostatku hlasů v Senátu a velkou koalici s Berlusconim již lídr levého středu odmítl. Hnutí pěti hvězd odmítá jít do koalice s kýmkoliv. Je tedy pravděpodobné, že na Montiho technokratickou vládu naváže další úřednický kabinet, jehož úkolem bude dovést Itálii ještě letos k předčasným volbám.