Slovník pro život - takový, jaký je: Syndrom prostitutky

     Jak jsme si uvedli minule (srv. "klukovský syndrom"), syndrom je soubor příznaků (symptomů), který charakterizuje určitou poruchu zdraví(tělesného či duševního) nebo nějaký zvláštní, až nežádoucí stav.

     Vysvětlovat pojem prostitutky by bylo urážkou vyspělosti P.T. čtenáře, který ve slovníku hledá hlavně věci sofistikované a moderní, nikoliv tak prosté a staré, jako je lidstvo samo. 

     Považuji za potřebné podotknout, že sám proti prostitukám nemám ani pohoršující ani odsudečný či jiný dehonestující postoj. Nejde u nich totiž o nic výjimečného ve srovnání s jinými lidskými činnostmi.  Ba v mnoha případech (třeba provokace k válce, utápění hodnot lidské práce ve zbytečném zbrojení...) mají prostitutky lepší skutečný sociální statut, než předsedové vládních stran.

     Na hlubší úvahy zde není místo, slovník není hájdpárk, ale je třeba si uvědomit, že svému poslání se mnohé prositutky věnují z existenčních důvodů, zhusta ne svojí vinou, ale vinou nastavení ekonomických parametrů ve společnosti. Na své životní náklady a případně pokrývání základních životních potřeb rodiny a hlavně svých dětí tak přispívají více než stát, neziskové organizace a charita dohromady. Jindy však jsou motivy pro tuto činnost mnohem různorodější: od ekonomického donucení přes donucení psychické či fyzické až po zálibu či potěšení a řadu dalších motivů. Vzhledem k odhadovanému počtu jde však o převahu kombinace ekonomické motivace s jinými faktory.

     Ani společenské důsledky nezavdávají příčinu k dehonestaci. Veškeré příjmy nejsou přímo zdaněny. Jsou ovšem zdaněny předtím a tak nedochází ke dvojímu, nemorálnímu zdanění. Následné užití získaných prostředků posiluje ekonomiku (opětně zafunguje dph) a to převážně ekonomiku lokální. Nedochází ke stamiliardovým odvodům do cizích zemí, kde by sídlily mateřské firmy. Ba ani k výdajúm na zbrojení a na ty předměty, které s barevně vyvedeným nápisem F-35 budou lítat nad našimi hlavami teprve tehdy, až budou morálně zastaralé a bude se hledat další černá díra pro ulehčení státnímu rozpočtu.

     Na rozdíl od mnoha politiků, ministrů či poslanců mohou prostitutky míti čisté svědomí, že neožebračují sociálně slabé vrstvy obyvatelstva, neplundrují státní rozpočet, nežijí na útraty daňových poplatníků. Prostě jejich působení ve společnosti není nic, co by se obecně mělo odsuzovat.

    K našemu slovníkovému pojmu se tato charakteristika přímo nevztahuje, slouží jen k demonstraci, že jde o objektivně existující součást společnosti. Slovníkového významu nabývá pouze syndrom, který je s tímto působením nerozlučně spjat a to v případě, že prostitutka změní způsob obživy a života a chce nejen zapomenout na minulost, ale chce, aby na to zapomněli všichi ostatní. To ale nejde. Čas sice léčí dobře, ale - jak se často traduje - není to lékař, ale šarlatán: neléčí, když nechce.

     Dovolte odbočku: Na mém druhém pracovním působišti (býval jsem totiž kdysi i mlád) mě kamarád, zasvěcující mě do vztahů v podniku, mezi řečí upozornil na dvě pracovnice, jejichž minulost charakterizoval shodně s výše uvedeným. A nezapomenu na jeho slova: jsme rádi, že tu jsou, zastanou toho více než chlapi a možná, že proto, co si prožily, jsou to výborné mámy a manželky. Tolik vzpomínka.

    Převážně však brání zátěž minula spokojenosti v životě a tak se bývalé prostitutky snaží,aby všichni kolem za každou cenu zapomněli. To se jim daří tehdy, pokud jejich nový život je míněn a žit opravdově. Syndrom by se jistě mohl jmenovat syndrom lháře, syndrom podvodníka, syndrom vraha atd. V principu jde vždy o soubor příznaků, které signalizují úpornou snahu zamést stopy minula, nepříznivě působící. Protože však nikde není nejmenší důvod si myslet, že by každá prostitutka byla profesionální lhář, podvodník či vrah, stojí tak vysoce nad těmito kategoriemi, Proto považuji syndrom prostitutky za nejnázornější sousloví , ale zároveň s lidsky kladným nádechem popisovaného jevu.

      Stejným syndromem prostitutky trpí i politici. U nich je to však cyklický stav, daný cyklem voleb. Čím větší gauner, podvodník a lhář, čím neschopnější, arogantnější  individuum, čím větší škody napáchal v uplynulém volebním období - tím úpornější snaha, aby občan zapomněl a uvěřil při volbách novým lžím, z nichž zase po volbách vzniknou politické zmetky. Média, která z toho žijí, tomu slouží s příznaky stejného syndromu. A tak vidíme v přímém přenosu různé taktické úskoky a vytloukání jedné lži druhou.

     Třeba snaha vnutit občanům představu, že svatí politici ze stejné strany (která v rámci pětikoalice řádila nerušeně jako kdysi Američané v Saigonu) nemají nic společného s těmi hříšníky ve vládě. Sledujeme, jak nová lež zakrývá ty staré,  kupř.       "Tyto volby nesmí být  referendem o vládě, protože v nich jde jen o chodníky, odvoz popelnic, financování školky a stavbu hřiště". 

      Ale zdravý rozum říká, že chodníky se zřizovaly, zřizují a budou zřizovat bez ohledu na to, kdo vyhraje volby v krajích.

      Zdravý rozum také říká, že ceny elektřiny, zatahování do války, plundrování státního rozpočtu, bezúročné úvěrování USA velkorysým foršusem na stíhačky, okrádání vlastních daňových poplatníků i ostatních občanů, export stovek miliard do ciziny, atd. budou  pokračovat i nadále.

      Pokud zvítězí v krajích jakákoliv strana pětikoalice, tak se tento proces odbrzdí a zrychlí. Není žádný rozumný důvod k předpokladu, že by se jiné strany nedokázaly postarat stejně kvalitně o chodníky či školky. Ale vláda nebude mít legitimní podporu v krajích pro ty své další hlouposti. Ještě jednou pro ty s lepší představivostí: představte ci, co řekne vláda, pokud alespoň trochu uspěje některá ze stran pětikoalice. Vláda zázračně zapomene na to, že krajské volby nemájí být referendem o vládě a sděli drze národu: "výsledky krajských voleb podpořily pětikoalici a správné směřování vlády! (v duchu dodá: teď můžeme přitáhnout šrouby ještě více)". A tak by krajské volby mohly vládě pomáhat a chránit ji před následky jejího řádění.

     To je tedy aktuální význam zvoleného syndromu, tak jak jeho mozaiku doplňují pestrobarevné úlomky minulých i současných dnů. Závěr je povzbudivý. Tak jako zůstane bývalá prostitutka neodvolatelně bývalou prostitutkou, stejně tak zůstanou neschopní politici pětikoalice neodvolatelně neschopnými politiky pětikoalice. Ať již to vypadá na první pohled jakkoliv. Jediný rozdíl je v tom, že výsledky neschopnosti vládních politiků cítíme na vlastní kůži - a ještě dlouho budeme. Stačilo.

Dodatečná aktualizace 22.9.2024: Projevy syndromu prostitutky nemusí být nutně omezeny pouze na úsilí, aby okolí zapomnělo (ve výše uvedeném příkladě ) na vše zlé, co neschopná vláda způsobila, ale také na to, aby všichni uvěřili, že i do budoucna je její neschopnost v pořádku. Jak jinak si vykládat vztažení ochranné ruky prezidenta Petra Pavla nad ubohými výsledky "Fialovy" vlády, "oceněné" voliči v krajských volbách takto: "...Na komplexní hodnocení voleb, ve kterých dominovalo opoziční hnutí ANO, je podle prezidenta ještě brzy......Zcela jistě bychom je (volby) neměli brát jako referendum o vládě. [https://www.denik.cz/z_domova/prezident-petr-pavel-krajske-volby-vysledky-referendum-vlada.html?]