Ondřej Kosina: Co bylo řečeno na pohřbu Huga Cháveze?

obrazek
13.3.2013 16:53
Česká televize ve svém zpravodajství zcela ignorovala Chávezův pohřeb. Oproti tomu až nemístná pozornost je dlouhodobě věnována volbě nového papeže, což je v nejateističtější evropské zemi poněkud zarážející. Zjevně není v zájmu ČT informovat o obrovské popularitě socialistického prezidenta, se kterým se přišly rozloučit miliony lidí.

V pátek 8. března dorazili do Caracasu prezidenti, politici, diplomaté a známé osobnosti z celého světa. Mezi více než třiceti hlavami států byli zastoupeni mj. všichni latinskoameričtí lídři a prezidenti Íránu a Běloruska Mahmúd Ahmadínežád a Alexandr Lukašenko. Vojenskou akademii obklopily davy Venezuelanů čekajíce na okamžik, až budou moci vzdát hold svému milovanému prezidentovi. Viceprezident Nicolás Maduro, který nad celým obřadem dohlížel, pronesl emotivní projev a nastínil úkoly, které (po vítězných volbách) Venezuelu čekají – především pokračování v odkazu zesnulého prezidenta a rozvíjení socialismu 21. století. Poté položil na rakev repliku Bolívarova meče. Smutečního aktu se zúčastnili i hollywoodský herec Sean Penn, jenž prohlásil: „Lid Spojených států ztratil přítele, o němž nevěděl, že ho má a chudí lidé na celém světě přišli o svého obránce“. Reverend Jesse Jackson při modlitbě pronesl: „Hugo dal najíst hladovým. Pozvedl chudé a dal jim naději. Pomohl jim uskutečnit jejich sny.“

Nejvíce projevů solidarity a srdečných kondolencí přišlo ze zemí Střední a Jižní Ameriky, které opětovně potvrdily oddanost ideálům regionální jednoty a nezávislosti, které Chávez během své čtrnáctileté vlády podporoval a rozvíjel. Jeho nejbližší přítel – bolívijský prezident Evo Morales, hluboce zarmoucený smrtí svého „soudruha a bratra“ – prohlásil: „Hugo je živější než kdykoliv předtím a bude inspirací všem lidem bojujícím za svobodu“.

Ekvádorský prezident Rafael Correa nazval Cháveze velkým Latinoameričanem a velkým člověkem, kterého si celý svět bude pamatovat pro jeho velkorysost a odvahu: „Hugo Chávez se obětoval a zemřel pro svou milovanou Venezuelu, pro sjednocenou Latinskou Ameriku…“ Kubánský prezident Raúl Castro řekl, že „Bolívarovská revoluce je nezvratná a Kuba bude stát po boku Venezuelanů v jejich boji“. Fidel Castro, který se obřadu kvůli nedobrému zdravotnímu stavu nezúčastnil, vzkázal, že „odešel největší přítel Kuby“.

Za Brazílii vyjádřili hluboký smutek a soustrast exprezident Luis Inácio Lula da Silva a prezidentka Dilma Rousseffová, která zdůraznila svou osobní náklonnost k Chávezovi a srdečné brazilsko-venezuelské přátelství: „Dnes, tak jako vždy, v něm vidíme velkého lídra a především přítele Brazílie, jehož ztráta je nenahraditelná… byl štědrý ke všem potřebným na tomto kontinentu.“ „Jsem hrdý, že jsem mohl žít ve stejné době a pracovat s ním na integraci Latinské Ameriky“, dodal Lula. Brazílie vyhlásila třídenní státní smutek, během kterého budou vlajky svěšeny na půl žerdi stejně jako na Kubě, v Bolívii, Ekvádoru, Argentině, Chile, Uruguayi, Nikaragui, Dominikánské republice, Íránu a Bělorusku.

Velkou bolest, kterou mu smrt Huga Cháveze způsobila, vyjádřil uruguayský prezident a bývalý levicový partyzán José Mujica: „Smrt je vždy bolestivá, ale když odejde velký bojovník, jehož jsem jednou označil za nejštědřejšího vládce, kterého jsem kdy poznal, je to bolest zcela jiného rozměru…“ Salvadorský prezident Mauricio Funes prohlásil, že „Chávezova smrt vytvoří vakuum v politice, ale především v srdcích venezuelských občanů“.

Pohřbu se nezúčastnili jen levicoví, ale i centrističtí a pravicoví prezidenti Mexika, Kolumbie, Chile, Guatemaly, Hondurasu a Kostariky, kteří Huga Cháveze rovněž uznávali jako velkou osobnost, ocenili jeho politické úspěchy, důležitou roli Venezuely na mezinárodní scéně a přihlásili se k odkazu regionální integrace. Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos mj. vyzdvihl jeho důležitou roli v mírovém procesu mezi kolumbijskou vládou a levicovými povstalci z FARC.

Oproti tomu reakce ze severní části kontinentu – z USA a Kanady – byly velmi chladné. Barack Obama nevyjádřil venezuelskému lidu soustrast a pouze pronesl fráze o „nové kapitole ve venezuelské historii a oddanosti USA politice založené na demokratických principech, vládě práva a respektu k lidským právům“ jakoby snad Venezuela trpěla jejich deficitem. Kanadský premiér Stephen Harper zopakoval Obamova slova a ještě k tomuto výčtu dodal „svobodu“. Washington a Ottawa jsou na západní hemisféře evidentně izolovány, protože jejich postoj ke Caracasu je minoritní.

Uznání Huga Cháveze od mnoha světových lídrů bez ohledu na politické přesvědčení dokazuje jeho význam a vliv. Zapsal se do dějin jako revolucionář a pokračovatel Simóna Bolívara a Ernesta Che Guevary. Latinskoameričtí prezidenti se přihlásili k jeho odkazu a emancipující se státy od Rio Grande po Ohňovou zemi budou v integračním procesu a nezávislé politice pokračovat bez ohledu na ztrátu největšího patrona.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Naše televizní prasata nás budou krmit ptákovinami o tom, že žereme koňské maso a že církev vlastně nemá pedofily, ale duševně nemocné. O tomto nejslavnějším pohřbu úspěšného politika nebylo skutečně nic. Díky pane Kosino.

antoninsebek

Ano, pane Kosino, máte pravdu.

Připomnělo mi to doby za sociku, kdy jsme neviděli to či ono. A to s nepsaným odůvodněním, že by nás to mohlo nějak "nakazit". Jsem přesvědčen, že občané Venezuely nejsou hloupí, že ta projevovaná vděčnost zemřelému prezidentovi není nějak falešná a už vůbec není "nařízená". Jako tomu bývalo u nás. OPĚT SE BRÁNÍ TOMU, ABYCHOM SI UDĚLALI SVŮJ NÁZOR. Veřejnoprávní TV nás krmí seriály přenosů z PS PČR či Senátu atd. atd.. Aby přinesli alespoň dvouhodinový přenost, kde by promluvili občané Venezuely, to z nějakého důvodu ani náhodou. V době satelitních přenosů, stačilo by se jen napojit, že? Nepřišlo nic, nic, nic. Svobodný přístup k informacím? Zapomeňte.

Ono "kaučovánít" Jižní nebo Střední Ameriku probíhá ve zcela jiných a pro nás nesrovnatelných podmínkách. Mám na to také svoje "evropské" stanovisko. Ale přece jen určité poznatky máme z Kuby.  Pokud by Kubánci (a Kubánky) v zásadních věcech byli proti režimu bratří Castrů, tak už by tam dávno vypuknul nějaký puč. Oni totiž Kubánci mají srovnání s okolními zeměmi, kde Amíci "působí" celkem bez skrupulí. A vidí, že tam lidé nežijí nějak podstatně lépe.

Asi k tomu někdy dojde, že se Američané zase vrátí na Kubu. A přemění ji OPĚT v oblíbený vykřičený dům, centrum hazardních her a narkomanie. S Kubánci v roli pikolíků - v tom lepším případě. Ale Kubánci si dosud vybrali prostý život ve svém stylu. Opakuji, že žádný "domovní důvěrník" by jim nezabránil v ataku na jejich politický systém. Ten tady nepropaguji, ale už vůbec si nemyslím, že americký způsob života Kubě něco výrazně prospěšného přinese. Pro Venezuelu (která má alespoň tu svoji ropu) to platí dvojnásob.