Ondřej Kosina: „Barevné revoluce“ už netáhnou

Volby v Gruzii – konec jedné éry

Ačkoliv funkční období autoritářského prezidenta Michaila Saakašviliho vyprší až za rok, vítězství opoziční koalice Gruzínský sen Bidziny Ivanišviliho znamená faktický konec růžové revoluce, nezodpovědného avanturismu a začátek nové demokratické éry. Opozici se pod vedením charizmatického lídra podařilo sjednotit a Gruzínský sen s 54,9 % a 83 mandáty získal ve 150členném parlamentu jasnou většinu. Dosud vládní Sjednocené národní hnutí získalo 44,1 % a 67 křesel. Žádná další strana se do parlamentu nedostala a o své poslance přišli křesťanští demokraté i labouristé. Budoucí premiér Ivanišvili již avizoval propuštění všech politických vězňů a vyšetření skandálu ohledně jejich mučení a znásilňování. Ze strachu před trestním stíháním už uprchlo ze země několik bývalých ministrů a Saakašviliho blízkých spolupracovníků, zodpovědných za tyranské praktiky a rozpoutání války s Ruskem v roce 2008.

V zahraničně-politické oblasti hodlá nová gruzínská vláda pokračovat v prozápadní orientaci země, ale zároveň zlepšit vztahy s Moskvou. Je však otázkou, jak se Ivanišvilimu podaří skloubit vstup Gruzie do EU a NATO a souběžně se přátelit s Ruskem, protože se tyto kroky vzájemně vylučují. Moskva jednak nebude tolerovat obkličování svého území Severoatlantickou aliancí i z jihu a další závažný problém představují separatistické regiony Abcházie a Jižní Osetie, které se po porážce Gruzie v rusko-gruzínské válce osamostatnily. Právě opětovné spojení obou provincií s Gruzií a obnovení teritoriální integrity země má Ivanišvili v plánu. Vstup znovusjednocené Gruzie do NATO lze považovat za zcela nereálné a z mého pohledu připadají v úvahu dvě varianty: vstup do NATO a s tím spojená definitivní ztráta Abcházie, Jižní Osetie a pokračující napětí s Ruskem nebo sjednocení země, neúčast ve vojenských blocích a z toho vyplývající korektní vztahy s Ruskem.

Vítězství opozice a setrvání prezidenta v úřadu znamená, že celý rok spolu budou muset Saakašvili a Ivanišvili spolupracovat, což bude poměrně obtížné vzhledem k nenávisti, kterou k sobě pociťují. Lídr opozice již hlavu státu vyzval k rezignaci a vypsání předčasných prezidentských voleb, což Saakašvili pochopitelně odmítl. V zemi má stále rozhodující slovo prezident a změny ústavy posilující pravomoci premiéra vstoupí v platnost v lednu 2013. Vítězná opozice však nevylučuje ani zahájení procesu impeachmentu a po jeho úspěšném provedení postavení autoritářského prezidenta před soud. Gruzii tak v následujících měsících čeká poměrně složité a nestabilní období.

Chávezovo vítězství – pokus o „barevnou revoluci“ selhal

Prezidentské volby ve Venezuele ze 7.října potvrdily velkou popularitu prezidenta Huga Cháveze, kterému se i po necelých 14 letech v úřadu podařilo zvítězit se ziskem 55,3 % a 8,1 miliony hlasů. To byl sice ze všech čtyř voleb od roku 1998, v nichž Chávez uspěl, dosud nejslabší výsledek, ale položme si otázku, který evropský politik by dokázal v demokratických volbách tolikrát po sobě obhájit mandát s nadpoloviční většinou při volební účasti 81 %? Kandidát opoziční pravice, médii a Západem favorizovaný Henrique Capriles Radonski získal 44,1 % a 6,5 milionu hlasů. Barevná revoluce za účelem změny zahraniční orientace Venezuely a privatizace národního majetku nadnárodními korporacemi se tak k velké lítosti pravicových žurnalistů a propagandistů neuskuteční. Bude pokračovat projekt socialismu 21.století a bolívarovské revoluce, jež zajistila lepší životní úroveň milionům Venezuelanů, které vytáhla z marasmu chudoby. Distribuci ropného bohatství země vlastnímu lidu prostřednictvím sociálních programů hodnotí neoliberálové jako „projídání“. Oni by raději zisk z přírodních zdrojů země rozdělili mezi úzkou vládnoucí elitu a spřátelené firmy. Tento názor zastávají pochopitelně i jimi vlastněná média, proto se vítězství Huga Cháveze objevilo jen jako krátké agenturní sdělení. Pokud by zvítězil Capriles, nepochybuji o tom, že by se jednalo o zprávu dne obsáhle komentovanou ze všech stran.

I Venezuela má své problémy jako je vysoká kriminalita, ale dosavadní výdobytky v podobě eliminace negramotnosti, potírání chudoby a bezplatného školství a zdravotnictví Venezuelané ve volbách ocenili a dali najevo, že si nepřejí změnu podporovanou ze zahraničí. Chávezovo vítězství je povzbuzením pro jeho spojence z bloku ALBA – prezidenty Ekvádoru a Bolívie – Rafaela Correu a Evo Morálese, kteří budou v příštím roce obhajovat úřad hlavy svých států. V nadcházejících prezidentských volbách v USA Chávez podpořil Baracka Obamu prohlášením, že „jako americký občan by hlasoval pro zvolení Obamy na druhé funkční období“. V případě Obamova znovuzvolení by se tak podle venezuelského prezidenta vztahy mezi Washingtonem a Caracasem mohly normalizovat.