Francouzská levice triumfuje i v parlamentních volbách

Cílem Socialistické strany je získání absolutní většiny za účelem prosazení volebního programu. Již loni se PS podařilo poprvé v dějinách Páté republiky ovládnout tradičně pravicový Senát. Po druhém kole se rýsují tři možné scénáře:

1. Socialisté získají absolutní většinu a budou vládnout sami, aniž by se museli spoléhat na podporu menších levicových a levostředových stran.

2. Socialisté získají většinu s podporou programově blízkých stran – Zelených, levostředové Radikální strany a Občanského a Republikánského hnutí. Zelení chtějí vytvořit vlastní poslanecký klub, což však vyžaduje nejméně dvacet zákonodárců (nyní mají 4). Volební aliance se socialisty zřejmě přispěje k významnému navýšení počtu zelených poslanců.

3. Socialisté i s programově blízkými stranami nedosáhnou většiny a budou se muset spolehnout na podporu Levicové fronty (FdG). Její lídr avizoval, že socialistickou vládu nepotopí, ale ani nebude automaticky hlasovat pro všechny vládní návrhy, přičemž od socialistů očekává podporu některých programových bodů Levicové fronty. Prosadit vystoupení z NATO, demontáž kapitalismu a Páté republiky se komunistické a revoluční levici sice nepodaří, mohla by však dosáhnout úspěchu při prosazování sociálních aspektů svého programu. Levicová fronta usiluje o rozšíření poslaneckého klubu, aby mohla účinně ovlivňovat politiku socialistické vlády.

Hlavní pravicová strana – Svaz pro lidové hnutí (UMP) – si vytyčila ambiciózní cíl, kterým bylo volební vítězství. Dosud se však nestalo, aby si Francouzi zvolili levicového prezidenta a svázali mu ruce volbou pravicového parlamentu a naopak. Lidé jsou navíc evidentně unaveni z deseti let pravicové vlády. Hlavním úkolem UMP je zabránit levici v získání třípětinové ústavní majority, což by mohlo vést ke změnám základního zákona. Ambice UMP však komplikuje popularita krajně pravicové Národní fronty, která odmítá kandidáty neogaullistické pravice ve druhém kole podpořit, protože sama usiluje o leadership francouzské pravice. 64 % voličů UMP si sice přeje volební alianci své strany s Národní frontou, lídři tradiční pravice však tuto možnost vyloučili, zdůrazňujíce ideologickou i politickou nekompatibilitu programů obou stran a vyzdvihujíce morální, pragmatické a taktické aspekty nespolupráce s nacionalisty.

Dohoda na levici mezi socialisty, komunisty, radikály a zelenými je tak mnohem snazší než kooperace pravice a pravého středu s nacionalisty. Cílem Národní fronty je získat zastoupení v Národním shromáždění a zdá se, že se jí to poprvé od roku 1986 podaří. Usiluje také o co nejvíce kandidátů ve druhém kole, aby vyvolala neklid u konkurenčního UMP a na jeho úkor si polepšila. V systému, který Národní frontu kvůli nulovému koaličnímu potenciálu diskriminuje nejvíce ze všech stran, může ve druhém kole dosáhnout maximálně na tři křesla.

Podle odhadů by v 557členném Národním shromáždění měla levice obsadit 283 – 329 křesel, zatímco pravice 210 – 263. Na konečný přepočet mandátů si však musíme počkat do 17. června, kdy se uskuteční druhé kolo.