Francouzská levice chce změnit hospodářskou politiku EU

Neúspěchy evropských lídrů v boji s dluhovou krizí vedou Sarkozyho k dlouho odmítanému řešení. Navrhuje rozšířit cíle Evropské centrální banky o podporu hospodářskému růstu. Doposud bylo hlavním úkolem ECB pečovat pouze o cenovou stabilitu. „Mezi deflací a růstem již není žádná jiná volba. Jestliže si Evropa vybere deflaci, zemře“ prohlásil Sarkozy. Pomineme-li jistou teatrálnost, která je v jeho vystoupeních tradičně všudypřítomná, apel je na místě. Nekonečná setkání vrcholných představitelů Evropské unie prozatím žádné dlouhodobější řešení nepřinesla. Evropská centrální banka zůstává jedním z mála instrumentů, který EU v boji s dluhovou krizí ještě zbývá a nebyl plně využit. Předvolební průzkumy říkají, že Sarkozy může těsně zvítězit v prvním kole prezidentských voleb. Ve druhém, rozhodujícím, kole se však očekává přesvědčivé vítězství lídra socialistů Hollanda.

Socialistický kandidát si nepřeje bezhlavé utrácení a kupení dluhů. „Pouze strategie růstu může dostat Evropu z krize“ říká však Hollande. Odmítá dohodu států EU o úsporných opatřeních, takzvaný fiskální kompakt, pokud nebude zohledňovat prorůstová opatření. I on podporuje aktivnější roli Evropské centrální banky včetně vydávání tzv. „eurobondů“ (dluhopisů). Názor Francoise Hollanda zatím oficiálně podporuje pouze Belgie. Premiér Elio di Rupo je prozatím jediným lídrem členské země Evropské unie, který s podporou vystoupil. Proti tomu je rezolutně Německo.

O postoji Německa informovaly Lidovky.cz, které uveřejnily překlad z liberálního deníku The New York Times: „Ekonomický růst Evropy brzdí chybná rozpočtová politika, kterou zemím eurozóny diktuje Německo. Oslabené jižní Evropě by více než "aritmetika krátkodobého deficitu" pomohly investice do reforem a růstu. Úsporná opatření, která jako univerzální lék na krizi předepisuje německá kancléřka Angela Merkelová, podle NYT nikde nefungují. Po týdnech zavádějícího klidu a přes obrovské injekce likvidity ze strany Evropské centrální banky jednotlivé země opět sklouzávají do recese, nezaměstnanost roste a předpovědi výše schodků se zhoršují. NYT tvrdí, že škrty by nemusely být tak drsné, kdyby Evropská unie vedená Merkelovou poskytla Španělsku větší rozpočtovou pružnost. A bylo by se jim možné vyhnout, kdyby Merkelová a její pomýlení partneři konečně uznali, že obnovení konkurenceschopnosti hospodářsky oslabeného evropského jihu vyžaduje více investic do reforem a růstu a méně obsesivní plnění krátkodobé schodkové aritmetiky.“ Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman hovoří v témže listu dokonce o ekonomické sebevraždě Evropy. „ Evropa několik let experimentovala s drsnými rozpočtovými škrty a výsledky byly přesně takové, jaké by předvídali studenti historie: takové programy posunou padající ekonomiky do ještě větší deprese. A protože se investoři dívají na stav ekonomiky, když zvažují její schopnost splácet dluhy, úsporná opatření nefungují jako cesta snižování nákladů půjček.“ Cestu z krize Krugman vidí v expanzivní monetární politice i za cenu toho, že Evropská centrální banka se bude muset smířit s trošku vyšší inflací. Doporučuje také expanzivní fiskální politiku. Vyšší výdaje v Německu by měly vyvážit škrty ve Španělsku, radí Krugman.

Ať již vyhraje francouzské prezidentské volby Hollande nebo Sarkozy, Evropskou unii čeká debata o změnách její hospodářské politiky.