Lov na Michla

Zajímavá spekulace so objevila na ekonomických webech E 15, iDnes a iHned, podle které bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok tlačí na odvolání svého nástupce Aleše Michla, protože nemá prověrku na úrovni „přísně tajné“. Už to podstrčili novému prezidentu Petru Pavlovi, který „připustil, že by se mohl zabývat odvoláním guvernéra ČNB Aleše Michla, pokud nezíská bezpečnostní prověrku na nejvyšší úrovni“.

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/petr-pavel-michl-cnb-odvolani-proverka.A230302_093702_domaci_remy

Podle stanoviska ČNB, které bylo poté publikováno na stránkách centrální banky, Michl o takovou prověrku požádal loni v květnu, lhůta Národní ho bezpečnostního úřadu je 9 měsíců, takže dobíhá, a na drama je tedy brzo. Mnohem důležitější je však informace, že Michl žádnou takovou prověrku nepotřebuje.

„ČNB je oprávněna vytvářet pouze utajované informace do stupně Tajné, nikoli informace ve stupni Přísně tajné.

ČNB není oprávněna přijmout utajované dokumenty stupně utajení Přísně tajné, neboť nemá pro přijímání těchto dokumentů adekvátní zázemí odpovídající podmínkám zákona. Za dobu jeho účinnosti tedy ČNB nemohla přijmout utajovaný dokument tohoto stupně utajení.

Utajované informace v oblasti působnosti ČNB jsou v souladu s nařízením vlády klasifikovány stupněm Vyhrazené, Důvěrné či Tajné.

Česká národní banka není zastoupena v Bezpečnostní radě státu. Guvernér byl jejím členem v historii (do prosince 2017, kdy došlo ke změně Statutu BRS).“

Jiří Rusnok, který po této prověrce volá, ji ještě roku 2016 při svém nástupu potřeboval, ale byla mu k ničemu, když mu uteklo i to, že mu krátce poté zrušili přístup do Bezpečnostní rady státu, kde by ji případně mohl využít.

Spor o prověrku na nejvyšší stupeň je však zástupný, podstatnější je tlak na Michla, aby dál zvyšoval úrokové sazby a umožnil tak pokračování zisků velkých bank. Loni byly zisky bank rekordní, poprvé přesáhly 100 miliard korun. Ale zákon o zdanění nadměrných zisků bude platit až nad letošními hospodářskými výsledky, a tak se najednou bankám přestalo dařit. Letos už jsou účetně jejich zisky minimální. Banky pro to nabídnou jistě kvalitní vysvětlení. Tlak na zvyšování úrokových sazeb to však ukazuje z jiné stránky.

Vysoké úrokové sazby ČNB mohly být impulzem pro prudký růst inflačních očekávání v české ekonomice. Za Rusnoka vystoupaly až na 7 procent, přestože Evropská centrální banka dlouho hájila nulu. Výsledek všichni známe. Zdrojové ceny energií se zvyšovaly pro všechny evropské státy stejně, ale u nás je inflace nejvyšší v EU a české úrokové sazby také.

Pokud vláda v pátek ve sněmovně zařízne opozici svou sadou triků – svoji verzí obstrukcí řádného parlamentního jednání – a prosadí snížení valorizačního vzorce u důchodů, přestane jí inflace vadit. Prudký růst českého státního zadlužení po inflaci přímo volá, protože je to nejspolehlivější cesta, jak snižovat dluhy, pokud se vám mezitím podařilo snížit náklady. Vyšší úrokové sazby, které inflaci provázejí, znehodnocují nízkoúročený starý státní dluh, zejména ten dlouhodobý. Ten nejdelší, který byl vydán jako státní dluhopis s útokovou sazbou 1,5 procenta v objemu skoro 70 miliard korun a se splatností roku 2040, ztratil 40 procent hodnoty. Z pohledu vlády, která ho prodala, je to krásná sleva.

https://www.patria.cz/kurzy/online/CZ0001005920/bond.html

Občan, zejména ten v důchodovém věku, utře, ale vysoká inflace s vysokými sazbami je pro mnohé radost. Dalším lobbistům zase vadí Michlova snaha bojovat proti inflaci sílící korunou. To na Michlovi chválím, protože vysoké ceny k nám primárně proudily z dovozu v účtech za zemní plyn a ropu. O elektřině raději nemluvit, to je daň z blbosti, když levnou prodáme a drahou koupíme. Nicméně silná koruna, blížící se svému historickému maximu, snižuje částku v korunách na dovozní faktuře.

Jinou věcí je, že snižuje i zisky utržené českými exportéry v zahraničí, protože se musí smířit s menším množstvím korun za utržená eura a dolary. Jejich stížnosti jsou však důsledkem toho, že byli příliš dlouho přivyklí životu v polštářích. Konkurenceschopnost české ekonomiky byla – dost neprozíravě – budována na tom, že je levná. Základem této cenové konkurence byla levná práce a slabá koruna. Tím jsme však zakonzervovali technicky nenáročnou, subdodavatelskou, koloniálně podřízenou ekonomiku, která nemá nárok na nic náročnějšího a lépe placeného. Proto jsou naše mzdy třetinové proti Německu.

Michl má nepřátele, protože jeho postup je opačný, než býval za Rusnoka a předtím i za Miroslava Singera, kteří bránili levnou korunu a udržovali ji na nízké úrovni s obrovskými náklady. Rusnok se pokoušel od této politiky ustoupit, ale než si pořádně vrznul, musel chvíli pokračovat s lavinou, která ho strhávala dolů, a tak za prvních pár týdnů vynaložil na udržování stávající politiky stejnou astronomickou částku, na jakou předtím Singer potřeboval skoro tři roky. Takže byl vedle jak s tou prověrkou, tak s tou kurzovou a úrokovou politikou. Moc bych si od něj radit nedal.

Mám pocit, že ani generál Pavel se do toho moc nehrne. Nezávazně přislíbil, že se na to podívá, ale okamžitě upozornil, že v evropském systému nelze s guvernéry centrálních bank manipulovat, jak si kdo vzpomene. I pravomoci prezidenta tu jsou omezené. Takže jde nejspíš jen o bouři ve sklenici vody, při které se hodně subjektů zbytečně odkopalo.

(zf)