Život. Kdo jsme?

Neznalost

To hlavní, co hmotného člověka dělá člověkem, je život. Mrtvola už není člověkem.

Následně nevíme, kým jsme, protože na výstižné definici života se neshodujeme. Jsme kusem hmoty, a to především vodou? Ne, to nestačí.

Poněkud pochybujeme o životě člověka, jenž po léta leží v bezvědomí - bez vědomí - na nemocniční posteli. Žije – vegetuje.

Kdysi jsem nastupoval do nového zaměstnání, a hned porada. Představený se jedné osoby ptal: Ty Ivo, jak se vlastně jmenuješ? Ivana, Iva nebo jak?

Oslovená osoba na druhém konci sborové místnosti se dívala rozmrzele a pak odmítla: „Já nevím.“ Šlo o vysokoškolsky vzdělaného člověka a tak to, námi ostatními, jen zašumělo.

Až po čase jsem souvislost pochopil. To když ta neznalá osoba přišla do práce a hned sdělovala, že před budovou byla oslovena otázkou od někoho cizího. Nerozuměla mu, a tak řekla: "Já nevím." Pak se ale na ni onen cizí díval tak divně, že pochopila, že šlo o nějakou samozřejmost. Ukázalo se, že tehdy na poradě snila. Netušila, že nám bývá lepší se zeptat, když nechápeme. Nebo nějak jinak dát najevo, že nerozumíme - abychom nebyli osočeni, že jsme hluší.

Své jméno známe. Ale kdo jsme? Tvora, člověka odlišuje od mrtvé hmoty život. 

Hledání

K poznání života dosud sledujeme biologické souvislosti. Ověřujeme vegetování organické hmoty, které dosud nazýváme životem. Odmítáme, že by mělo smysl přiznat život celé hmotě Zeměkoule. S jejími skalami a žhavou lávou či jádrem. Nemá mozek. Jenže ten přece není podmínkou, aby tvor byl uznávaný za živého. Žížala? Jak uvažovat definici mimo biologii - nabídne anorganická hmota další možnosti?

Jako dítě jsem fascinovaně přemýšlel, zda je živá sovětská raketa, která v obrovské výšce strefila a sestřelila špionážní americké letadlo U2, tehdy samozřejmě s pilotem. Či zda je skutečnost jiná, není živá? Dospělí se totiž v rozhovoru shodli, tehdy v roce 1960, že tak vysoko nemůže být letadlo trefeno neřízenou střelou. Raketa musela být samočinně naváděná na vysoko letící cíl - či ona sama se musela samočinně navádět…

Je tedy živá? Tehdy se mi jen tajil dech. Kdežto dnes sleduji, že není živá. Ač elektronika vyhodnocuje situace a dává pokyny, nic nevíme o tom, že by měla vědomí sama sebe. Takové je první posouzení, srozumitelné mnoha směrům poznání.

Nerozhoduje, že rostlina reaguje na světlo a podle něho určuje směr růstu své lodyhy. Neurčuje, že některá masožravá rostlina bez otálení lapí hmyz. Vždyť k podobným reakcím lze sestrojit automat.

Názor

Nabízí se jinak - život jako vědomé ovládání hmoty. Život je vědomé ovládání hmoty. Takže rostlina, která má vědomí sama sebe, je živá. Poznání o stromech, co mají své vědomí, nebývá snadno přístupné. Je na místě přihlížet k názorům těch lidí, kteří na to poukazují. 

Strom má strach z násilné smrti [2]. Dřevorubci se doporučuje, aby před kácením promýšlel souvislosti; v myšlenkách vysvětloval stromu, k čemu bude dřevo potřebné. A strom, jeho duch, to údajně vnímá.

Ostatně, něco v popsaném směru je známo o Africe. Přírodní lidé údajně využívali stromů místo telefonu - na sta kilometrů daleko. Byla to skutečnost nebo jen přání?

Jak byli lidé překvapení, když se ukázalo, že chobotnice je velmi inteligentním tvorem. Proč by mělo být vyloučené vědomí sama sebe u stromu? Jen proto, že nám vůbec nic podobného nedává najevo - ve srovnání s jednáním hladového tygra?

Opačná existence

Je však i druhý, zcela odlišný přístup ke světu. Není tu jen hmota, jíž chybí vědomí či jejíž uvědomění nepředpokládáme - například stůl, nýbrž i naopak. Za hmotou se skrývají bytosti, které naší hmotou vybavené nejsou. Rozdílně od nás. Někdy bývá, že dovedou zasáhnout do oné hmoty, kterou máme za neživou. Elektronický přístroj, ve zvláštní situaci, změní svou spolehlivost duchovním zásahem. Počítač se zasekne v určitém zlomku sekundy, ačkoliv byl zapnutý řadu hodin. Právě tak, aby náhoda na něco poukázala. Takové náhody prý jen odpovídají počtu pravděpodobnosti? Komu kdy zachránily život, ten to hodnotí po svém.

"Když měsíční modul přistál na Měsíci, dosedl ve značném úhlu, neboť jsme přistáli na hraně malého kráteru. Tři opěrné nohy byly v kráteru, čtvrtá právě na okraji. Ukázalo se, že to vlastně byl prozíravý ochranný zásah. Během rána druhého dne pobytu na Měsíci informovalo nás řídící středisko v Houstonu, že v průběhu prvního dne ztratil měsíční modul přes 12 kg vody. 

Překontrolovali jsme nádrž s vodou a nalezli netěsnost. Voda stékala do nejnižšího rohu modulu a naštěstí právě tam nebylo žádné elektrické vedení. Kdyby modul dosedl jinak a byl jinak nakloněn, voda by stékala do jiného kouta, kde byla celá řada elektrických zařízení. Vlhkostí by došlo nejpravděpodobněji ke zkratu, což by mohlo vyřadit naše komunikační zařízení a tím vlastně i naši schopnost života." [3]

I v novější době se v kosmickém výzkumu objevují různá záchranná "naštěstí".

Jaderná energie ošemetná?

Lidové noviny 24.9.2003

Sotva se za branami elektrárny objeví významný zahraniční odborník či delegace, technika přestane poslouchat. Počet zaznamenaných poruch souběžně se zahraniční návštěvou už je tak velký, že tuto těžkou vysvětlitelnou souhru náhod připouštějí i odborníci.

"Kromě technických zákonů existují ještě Murpyho zákony, podle nichž se věci stávají vždy v tu nejméně vhodnou chvíli", říká předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová."

Zásahy do hmoty obhajuje kvantová mechanika, jež vysvětlila u nejmenších částic jejich náhodný pohyb. Odlišně od Newtonových pohybových zákonů.

Příroda chrání své obyvatele

20.3.2003 Začala válka proti Iráku

Právo: Operační podmínky amerických a britských jednotek v Kuvajtu včera (19.3.) zkomplikovala mohutná písečná bouře, jež bičovala už rozvinuté formace. (Odloženo nebylo). Vítr 30 km/h.

*

27.3.2003 8. den útoku na Irák

Právo: Poslední písečná bouře snížila viditelnost na 2 m a vyhnala teplotu na 50° C. "Nánosy písku jsou letos rekordní. Začalo to s příchodem agresorů. Nikdy v životě jsem neviděl tak silnou písečnou bouři. Bouři nám přinesl Bůh." - obyvatel Bagdádu Imad Muhammad.

Smysl života

Lidský život slouží k vývoji člověka a tím i jeho podstaty. Od jednoduchých projevů pudově žijícího novorozeněte, přes samozřejmé sobectví kojence, které mu stěží můžeme vyčítat, dál ke čtyřletému dítěti, u kterého už bývá vhodné často dbát, aby si svá oprávněná sobectví překonávalo. Na rostoucí dítě jsou nakládány další úkoly, až po dospělého, který ve dvaceti letech chápe mnoho povinností k okolí. Dál k ještě staršímu člověku, který většinou své povinnosti vůči dítěti plní správně. A k padesátiletému člověku, který se stará také o stárnoucí rodiče. Pokud však člověk pomáhá i cizím lidem, alespoň dětem a dbá o jejich výchovu dokonce nezištně, například vedením zájmového oddílu, pak se dostal nejdál. Nabízí se přemýšlet o smyslu života - starat se o okolí, dávat mu nějakými svými aktivitami prospěšný řád. Přitom nepodvádět, nechystat soupeři do jídla projímadlo kvůli podvodným úspěchům. 

Další

Nakonec, něco se ví i o biorobotech, které pobývávají snad i na Zemi a marně hledají, čím se od nich člověk liší. Mají-li snad vědomí sebe sama, přesto jim něco schází. To je tedy dalším pokračováním, když uvažujeme o podstatě života.

Zásadní vliv na vývoj mají opakované životy člověka.

Literatura:

[1] Vratislav Blažek, text. Youtube:  Život je bílý dům

[2] Strom - krátká vánoční povídka

[3] Více než pozemšťané. Myšlenky kosmonauta k duchovnímu životu zaměřenému ke Kristu - James B. Irvin. s. 28. (Orig.: More than earthlings, Nakl. Broadman Press, Nashville, Tenn. 1983)

— blog —