Brazílie jako světová velmoc

Luiz Inacio Lula da Silva ze Strany pracujících (PT) byl prezidentem v letech 2003 – 2011 a během dvou funkčních období dokázal skutečně mnoho. Prostřednictvím sociálních programů vysvobodil miliony lidí z chudoby a byla zavedena sociální spravedlnost v modelu udržitelného rozvoje. Lula, pocházející z chudých poměrů, vychodil pouze čtyři třídy základní školy, a přesto se do dějin zapsal jako jeden z nejúspěšnějších prezidentů. Během osmi let vytáhl z chudoby 30 milionů Brazilců, kteří se stali součástí střední třídy, a dalších 19 milionů lidí se dostalo z extrémní chudoby. Klíčovým prvkem jeho politiky byl rodinný příspěvek, jehož prostřednictvím dostávalo 12 milionů chudých rodin měsíční podporu až 117 amerických dolarů na dítě pod podmínkou, že své potomky nechají očkovat a budou dodržovat školní docházku. Programy nově založeného ministerstva sociálního rozvoje se soustředily na vymýcení hladu. Lula pomohl drobným farmářům, posílil infrastrukturu, vytvořil nová pracovní místa a vzpružil ekonomiku v řadě různých sektorů. V Brazílii je celkem 58,6 milionu domů, z nichž je už 73,6 % vlastněno osobami tam žijícími a 69,4 % už je plně splaceno. Pouze 17 % obyvatelstva stále platí nájem. Nejen, že si mnoho rodin pořídilo vlastní bydlení, ale i počítač a nový automobil. Nezaměstnanost se drží na pouhých 5,7%.

Lulova citlivá finanční a ekonomická politika zbavila Brazílii dluhů u Mezinárodního měnového fondu o dva roky dříve, než bylo plánováno a zastavila propady ratingu země. Brazílie poprvé přestala být státem dlužícím a stala se naopak věřitelskou zemí. Ještě v roce 1983 země dlužila 90 miliard USD, což byl nejvyšší dluh ze všech latinskoamerických zemí, způsobený vládami vojenské junty, které tvrdě perzekvovaly a terorizovaly levicové a odborové představitele. K Lulově cti slouží fakt, že nikdy nezneužil svůj vliv a přiměl federální úřady, aby začaly vyšetřovat korupci.

V posledních deseti letech největší latinskoamerická země pod vedením odboráře Luly zaujala významné místo na poli mezinárodních vztahů a stala se zakládajícím členem hospodářského uskupení BRICS, které dále sdružuje Rusko, Indii, Čínu a Jižní Afriku. Prezidentova zahraniční politika byla stejně úspěšná jako vnitřní a učinila z Brazílie důležitého hráče rozvojového světa a mezinárodního zprostředkovatele, prosazujícího diskusi a dialog bez zbytečných siláckých gest a řinčení zbraněmi. K velké nelibosti jestřábů z Bílého domu Lula zachoval přátelské vztahy s Hugem Chávezem a Evem Moralesem, navštívil Havanu a Teherán, odsoudil proamerický puč v Hondurasu, uznal Palestinský stát a nabídl podporu Julianu Assangeovi z WikiLeaks. Brazílie preferuje mezinárodní právo před hysterií a démonizací (např. ve vztahu k íránskému jadernému programu) a brání postoje, které nejsou na Západě vždy populární. Definitivně skončila studenoválečná éra vazalství vůči Washingtonu a praktikuje se nezávislá zahraniční politika. Portugalsky hovořící mocnost se tak v horizontu dvaceti let může stát skutečnou geopolitickou protiváhou USA na západní polokouli.

V Lulově úspěšné politice pokračuje i jeho nástupkyně Dilma Rousseff, o které jsem pojednal v jednom z minulých blogů: http://www.vasevec.cz/blogy/brazilii-povede-socialistka-dilma-rousseff  Ačkoliv se CIA snažila tuto bývalou marxistickou partyzánku zdiskreditovat a Washington přirozeně favorizoval kandidáta pravice Josého Serru, který byl mohutně propagován konzervativními masmédii, Dilma Rousseff s Lulovou silnou podporou prezidentské volby ve druhém kole vyhrála. Jako hlavní cíl si předsevzala odstranění posledních zbytků chudoby a vymýcení bezdomovectví. Bída se tak v zemi deštných pralesů konečně přestane dědit z generace na generaci.