Karel Horák: Rozdělené Česko

Začalo to poněkud křečovitě – vylepováním plakátů s Fischerem milicionářem. Už před prvním kolem prezidentské volby nebyla volební kampaň pozitivní, tedy o tom, koho a proč zvolíme, ale negativní – o tom, koho a proč nezvolíme. Tento zvrácený trend zesílil na maximum v druhém kole volby.

Lví podíl na tom mají samozřejmě média. Začala klást otázky populárním osobnostem ve stylu „Losnu nebo Mažňáka“. Záměrně a úmyslně tak „vyráběla“ nesmiřitelné tábory. Schwarzenbergovi spřízněnci z řad umělců, vědců či sportovců se sami angažovaně začali v tomto duchu vyčleňovat již před prvním kolem.

Na angažované umělce se snad ani nelze zlobit. Mají přece svých stabilních osmatřicet pět. Například Zdeněk Svěrák svým pozvednutým hlasem za každých okolností a podpisem pod cokoliv způsobil naprostou inflaci svých názorů. Za co on bojuje, mi a priori přijde podezřelé. Že se dají umělci velmi lehce zneužít, lze dokázat jak na jejich podpoře rozsudkům smrti v politických procesech 50. let minulého století, tak na Antichartě. Ano, herci Vinohradského divadla chtěli pro svou stíhanou kolegyni Jiřinu Štěpničkovou provaz ! Současná hysterie mě proto nijak nepřekvapuje, zcela zapadá do tohoto rámce.

Na rozdělení společnosti mají svůj díl viny i sociální sítě. Díky nim se vyčlenili lidé ostentativně propagující Schwarzenberga na plackách, tričkách, vylepující plakáty na automobil i na okna bytů. Ze sociologie si pamatuji, že dav je tím méně inteligentní, čím více lidí jej tvoří. V tomto případě je to splněno do puntíku. Přísahám, že ani jeden Schwarzenbergův příznivec s plackou nebyl schopen v debatě na konkrétních případech obhájit dokola omílanou mantru o superkvalitách jejich idolu.

Miloš Zeman prohlásil, že chce být prezidentem všech občanů. Od jeho soupeře jsem to neslyšel. Jeho příznivci rozdmýchali nenávist a hysterii. Tato společnost si další rozdělování či vyčleňování skutečně nezaslouží. Jako kdybychom neměli spoustu jiných vážných problémů.

I kdyby byl Karel Schwarzenberg svatý muž, nikdy bych mu nedal hlas právě pro až militantní fanatismus jeho bílých koní. Vehemence, s jakou je prosazován, má totiž evidentně zastřít jeho vážné nedostatky.