Proti větru

České sprosté slovo roku 2022 zní nepochybně „grýndýl“. Když vám to někdo chce přilepit na čelo, je to na facky. Jeho přesný obsah by si jistě zasloužil detailní analýzu, ale u nás si vystačíme s povrchním greténstvím a zeleným šílenstvím, které řádí všude kolem, jako by od nás neslyšeli, jak se má postupovat moudře a správně.

Přitom zrovna my bychom měli být opatrnější. „Za posledních 60 let se v ČR zvýšila průměrná teplota o 2,1 stupňů Celsia, ačkoliv planeta se celkově ohřála pouze o jeden stupeň. V Evropě jsme čtvrtí od konce, pokud jde o zásoby pitné vody,“ konstatoval Pavel Franc, šéf Frank Bold, v úvodu konference o obnovitelné energetice a stavebnictví Bold Future (boldfuture.cz). FB tuto konferenci na konci října loňského roku organizoval a teď z ní vydal sborník, který je volně ke stažení.

Byl tam i zástupce vlády, konkrétně Mikuláš Bek, ministr pro evropské záležitosti. Jeho původním podnikatelským oborem je udržitelná doprava, a tak detailně vidí, jak tragicky jsme vedle. Ostatně, dá se to hodit na Babiše:

„Máme za sebou naprosto ztracenou dekádu. Dekádu, kdy jsme pod záminkou starostí o český průmysl nepokročili v budování infrastruktury pro elektromobilitu. Dekádu, kdy pod záminkou toho, že přírodní podmínky v České republice nedovolí pokrývat 100 procent energetických potřeb z obnovitelných zdrojů, jsme pro jistotu nebudovali žádné.

Ztráceli jsme čas ideologickými spory, které z pohledu zbytku Evropy vypadaly bizarně. Uplynulou dekádu jsme dobře nechápali, že klimatická politika a Green Deal mají obrovskou podporu občanů Evropské unie. Žili jsme v iluzi, nebo alespoň část politické scény tuto iluzi šířila, že Česká republika bude mít politickou sílu zvrátit tento trend a redefinovat cíle. To se samozřejmě nestalo. (…)

V tomto směru je možná dobré zmínit to, že když jsme provedli revizi finančních zdrojů v evropských programech na příští dekádu, tak už teď má Česká republika k dispozici 750 miliard korun k tomu, aby se vyrovnala s klimatickými cíli do roku 2030, a vláda v tuto chvíli zvažuje možnost využití půjčky z nástroje pro oživení a odolnost. (…)

Když lítáte z Vídně do Berlína, je to moc poučná cesta, protože vidíte větrníky na rakouské straně v Dolních Rakousích, přeletíte někde u Znojma hranice, a tam to skončí. A pak začnou znova větrníky v Krušných horách v Sasku. Česká republika je ostrov, který se vymyká evropským poměrům…“

Taková otevřená soudružská kritika je správná a příkladná. Její jedinou slabinou je, že když jsme tak hezky vykreslili, jak to předchůdci dělali špatně, tak závěr, který jsme z toho vyvodili, zní, že to budeme dělat stejně. Nejde o prohlášení, jde o činy.

Zhruba ve stejné době, kdy ministr Bek vystupoval na zmíněné konferenci o „odvážné budoucnosti“, česká vláda vyjádřila zásadní výhrady k souboru evropských nařízení na zavedení přísnějších a rozsáhlejších emisních limitů u všech typů vozidel na evropských silnicích, známých také jako Euro 7. Jedná se o limity, kterým fakticky nelze vyhovět jinak než rozvojem elektromobility, do které se nám pořád nechce. A jak se téma přesouvá do parlamentu, vládu v tomto postoji podpořil i sněmovní výbor pro evropské záležitosti, tedy zrovna ten v kompetenční oblasti ministra Beka.

Jak informoval člen výboru a poslanec ODS Pavel Staněk, členové výboru vyslyšeli varování zástupců automobilového průmyslu i odborníků, kteří upozorňují, že požadavky navržené Evropskou komisí povedou k významnému zdražení a snížení dostupnosti automobilů a ve výsledku přispějí k tomu, že v Evropě budou déle jezdit starší vozidla, která způsobují řádově vyšší znečištění. Česká strana bude usilovat o změny náběhu příslušných požadavků a také o úpravu parametrů některých zkoušek v reálném provozu. Pokud se návrh nařízení nezmění tak, aby odrážel zásadní připomínky české strany, nebude ho moci Česko podpořit, stojí v materiálu pro poslance.

https://echo24.cz/a/HBiZX/zpravy-domaci-emisni-limity-euro-7

Zkrátka, nechce se nám do toho. Už se neargumentuje ochranou průmyslu, ale ochranou spotřebitele. Ale tomu zdražení se nedá moc věřit, nástup masové výroby vždycky vedl ke snižování cen nových technologií. Bude to platit i u elektrických aut, jen co přestanou zachraňovat výsledovky automobilek, které to málo, co se vyrobilo, mohly orientovat na bohatší vrstvy. Zejména na venkově, kde se bydlí v domě s volnou střechou pro fotovoltaiku, náklady elektromobilty naopak prudce poklesnou. Je tam spousta dalších příležitostí k úsporám, kterým se stojí za to věnovat.

Bekův postřeh, že Česko je ostrov, který se vymyká evropským poměrům, je pravdivý, ale neúplný. Naše zabedněnost se vymyká poměrům i v širším světě, který nám utíká, přestože bychom mu rádi nařídili, aby na nás počkal. V Číně v loňském roce tvořila elektrická auta 22 procent prodeje nových aut. V Česku se jich prodaly 4 tisíce z celkových necelých 200 tisíc. V prosinci dokonce jen 289. Ano, u nás jsou drahá, není to kde nabít a proud z nabíječky bude pomalu dražší než benzín. Proč je čínský rozvoj elektromobility desetkrát rychlejší? Zřejmě nevědí, jak se to má dělat…

Popravdě, ona váhala i Evropa. Proto se cítí tak zaskočená rozhodnutím amerického Kongresu, který schválil obrovskou podporu pro vývoj a výrobu baterek i elektrických aut v rámci širšího balíku zákona proti inflaci IRA. Podstatný je detail – podpora je jen na výrobu v Americe. EU je zděšená, že jí to napřed zavře americký trh, protože podporovaným autům nedokáže konkurovat, a pak odsaje i investice, když bude výroba aut v USA o tolik výhodnější.

Návrh programu evropské protihry k americké IRA nyní předložila předsedkyně Evropské komise VDL, jak je zkráceně nazývána v západním tisku. Evropskou protihru má tvořit soubor opatření, která především uvolňují pravidla státní pomoci. Kdo na to má, ať dá. Což budou hlavně Němci, jak už to dali najevo velkorysou podporou průmyslu v energetické krizi. Jejich 200 miliard euro takříkajíc mění poměr na hřišti. Na nové evropské peníze pro elektromobilitu to zatím nevypadá, spíš by se tam přesměrovala nevyužitá pomoc z časů pandemie.

Jednat o tom bude Evropská rada na konci příštího týdne. Malé státy budou fňukat, že jsou znevýhodněny. Španělsko a další jižní země budou chtít nový zdroj na základě společného zadlužení. To Němci a Nizozemsko odmítají, protože už teď jim leze do peněz válka na Ukrajině. Jisté je jen to, že s rozvojem elektromobility se čekat nedá, protože pak by nás Čína i Amerika vytlačily z trhu. Temné věštby českých mágů nikoho nezajímají, na srandičky není čas.

Logika českého přístupu se hledá těžko. Možná, že chceme to nejlepší z obou světů. Škodovka je německá, oni to nějak vyřeší. A my bychom k tomu mohli vyžoudit ještě nějakou evropskou pomoc navíc. Ale máme už přece ty stamiliardy z Evropy, o kterých mluvil na zmíněné říjnové konferenci ministr Bek. Je z toho něco? Nebo se mají utopit hlavně v jádru?

To, že je ten náš ostrůvek klimatického bizáru vnitrozemský, neznamená, že je nepotopitelný.