Nizozemsko zřejmě povede pravolevá vláda

Prognózy předpovídající raketový vzestup Socialistické strany (SP) se nakonec nenaplnily a strana si udržela své čtvrté místo a 15 mandátů z minulých voleb, když získala téměř shodný výsledek – 9,7 %. Na třetí pozici zůstala s 10,1 % euroskeptická a islamofobní Strana pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, ačkoliv zaznamenala ze všech uskupení největší oslabení. Většina voličů byla proti konání předčasných voleb a za jejich vyvolání potrestali PVV ztrátou 9 mandátů. Páté místo patří s 8,5 % Křesťansko-demokratické akci (CDA), která rovněž významně oslabila (-8). Následuje liberální formace Demokraté 66 (D66), jež dosáhla na 8 % a polepšila si o dvě křesla. Na svém zůstala s 3,1 % a 5 mandáty Křesťanská unie (CU). Zelená levice (GL) se, jak naznačovaly průzkumy, propadla a získala jen 2,3 % a 4 křesla (-6). Zastoupení ostatních tří stran je zanedbatelné – dohromady disponují 7 mandáty.

Sečteno a podtrženo, mezi vítěze voleb lze zařadit liberály a labouristy, socialisté zůstali na svém a křesťanští demokraté, euroskeptici a zelení skončili v poli poražených. Pokud se spojí liberálové a labouristé ve velké koalici na proevropské platformě, budou ve 150členné dolní komoře parlamentu disponovat 79 hlasy, což je sice pohodlná nadpoloviční většina, ale nebudou mít majoritu v horní komoře. Také je třeba brát v úvahu jejich programové rozdíly, jež nezaručují stabilní vládu. Pro zajištění exekutivní většiny i v Senátu by museli do koalice přibrat ještě třetího partnera, jímž může být CDA nebo D66. Málo pravděpodobnou variantou je zformování slepence pravého středu z VVD, CDA, D66, GL a CU na platformě škrtů, který by disponoval pouze 75 křesly, což k většině nestačí, a tak by musel oslovit ještě šestou stranu, aby jej tolerovala nebo podporovala.

A jak se vyjádřili lídři jednotlivých stran bezprostředně po volbách? Liberálové chtějí nejprve vyjednávat s labouristy o možné koalici a poté přizvat i ostatní strany s výjimkou krajních pólů politického spektra (PS a PVV). Labouristé hodlají nejdříve vyjednávat s liberály a poté angažovat i ostatní formace s výjimkou PVV. Nebude-li možné sestavit velkou koalici, uvažují o vládě levého středu se socialisty (ta by ještě za účasti CDA a D66 měla 78 mandátů i většinu v Senátu). Socialisté se vyslovili buď pro setrvání v opozici nebo pro participaci na kabinetu levého středu. Geert Wilders a jeho PVV chce zůstat v opozici za každou cenu už jen proto, že má téměř nulový koaliční potenciál. Naopak prioritou křesťanských demokratů je vyslat své zástupce do jakékoliv vlády. Demokraté 66 jsou – stejně jako CDA – ochotni připojit se k velké koalici.

Dosluhující menšinová pravicová vláda liberálů a křesťanských demokratů se koncem dubna zavázala snížit rozpočtový deficit v roce 2013 pod úroveň 3 % HDP. V tom ji podpořili i opoziční Demokraté 66 a Zelená levice, která v důsledku toho ztratila valnou část svých voličů. Politika premiéra Rutteho je zcela v souladu s linií německé kancléřky Merkelové, zatímco labouristé se inspirují programem francouzského socialistického prezidenta Hollanda. Je tedy otázkou, zdali budou tyto programy v případě utvoření koalice VVD a PvdA kompatibilní a bude-li taková vláda dlouhodobě funkční.