Národní socialisté si připomněli 62. výročí popravení Milady Horákové

Projev Jiřího Paroubka k výročí popravení Dr. Milady Horákové

Dámy a pánové, sestry a bratři, vážení přátelé,

Sešli jsme se dnes, abychom společně uctili památku velké české ženy, vlastenky a významné národně socialistické političky, doktorky Milady Horákové. Milada Horáková byla ve vykonstruovaném politickém procesu dne 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti, který byl 27. června vykonán na nedalekém dvoře pankrácké věznice. Stala se tak jednou z prvních obětí nastoupivšího komunistického teroru, jenž tvrdě a krutě postihoval své skutečné či domnělé nepřátele. M. Horáková vždy zastávala ideály Masarykovy demokracie, humanismu, svobody a demokratického socialismu, které byly neslučitelné s komunistickou ideologií. Zato zaplatila tím nejcennějším - svým životem. Tato oběť však nebyla v žádném případě marná. Horáková milovala český národ, zažila dva totalitní režimy, přičemž ten druhý, komunistický, který se paradoxně deklaroval jako patriotistický, se upřímné české vlastence stal osudným.

Co říci o jejím životě?

V polovině dvacátých let se setkává s další význačnou představitelkou národně socialistické strany, senátorkou Františkou Plamínkovou, průkopnicí řešení ženské otázky v tehdejším Československu. S ní ji pojilo pevné přátelství a pouto, jež přerušila až druhá světová válka. A tragická smrt sestry Plamínkové v nacistickém kriminále. V roce 1926 Horáková vstupuje do Ženské národní rady a odtud to byl již kousek do zákoutí nepředvídatelného světa politiky. Protože rodina Horákové smýšlela vždy vlastenecky a byla oddaná Masarykovým myšlenkám, vstoupila Horáková do Československé strany národně socialistické.

V osudovém roce 1938 se zásadně postavila proti přijetí Mnichovského diktátu, který brala jako zradu západních spojenců na českém národě a nesmířila se s ním. Velmi brzy však pochopila, že Mnichov je pouze prvním krokem k úplné likvidaci Československa jako celku. O rok později se tak zapojila do protinacistické rezistence a stala se členkou odbojové organizace Petiční výbor - věrni zůstaneme (PVVZ) a Politické ústředí.

Ilegální činnost Horákové neušla pozornosti gestapa, které ji delší čas sledovalo. 2. srpna 1940 byla spolu s manželem Bohuslavem zatčena. I když si nacisté dali záležet na tom, aby u tzv. Lidového soudu, který se konal v říjnu 1944 v Drážďanech, Horáková dostala trest absolutní, díky velmi dobře vedené obhajobě v němčině se tak nestalo. Nakonec ji soud vyměřil 8 let káznice.

Osvobození republiky v roce 1945 pro Horákovou a další národní socialisty znamenalo nové nadechnutí. Národní socialisté se ocitli vůči komunistické straně v politické defenzivě a revoluční vlna, která zasáhla celou Evropu na východ od Sovětského svazu, znamenala velké změny i v osvobozeném Československu. Došlo k tříletému zápasu o zachování demokracie a svobody.

Únor 1948 definitivně rozhodl o dalším směřování Československa na dlouhých 41 let. Demokratické síly byly v nerovném boji poraženy, mezi poraženými se náhle ocitla i Milada Horáková. Ta demonstrativně složila 10. března 1948 poslanecký mandát.

M. Horákovou zatkla policie 27. 9. 1949, když se jen těsně předtím podařilo jejímu manželovi uprchnout z Československa. Její dceři, Janě Kánské, se podařilo emigrovat až v roce 1968. Ač si to Horáková zpočátku neuvědomovala, nadcházející soudní proces byl v krátké době jejím druhým politickým procesem. Byla příslušníky StB trýzněna psychicky a fyzicky, aby se přiznala k činům, které nikdy nespáchala a ani spáchat nemohla.

Rozjela se tehdy stěží uvěřitelná komunistická mašinérie, která byla podprahově vybičována masivní propagandistickou masáží. Ozývaly se hlasy ze závodů, škol, pracovišť, které požadovaly nejpřísnější tresty pro obžalované. V této atmosféře lačnící po krvi nebylo možné, aby obžalovaní dostali nízké tresty. To je ostatně proti logice velkých politických procesů. 8. června rozhodl soud o udělení absolutního trestu pro M. Horákovou. 27. června 1950 pak byl rozsudek vykonán.

Horáková byla jedinou popravenou ženou v komunistickém Československu v politickém procesu.

Dámy a pánové, sestry a bratři,

Milada Horáková se zapsala do našich dějin jako nesmírně statečná žena, která celý svůj život bojovala. Bojovala proti dvěma totalitám, bojovala proti bezpráví a nakonec i komunistické zvůli. Tento zápas však za daných mocenských podmínek světa rozděleného „Železnou oponou“ nešlo vyhrát. Horáková nicméně zůstává nadále předním symbolem boje proti totalitě a útisku, a proto si dnes i my, národní socialisté, členové její obnovené strany, připomínáme její památku a odkaz, který je pro nás i celou společnost zavazující.

Děkuji Vám za pozornost