Zbyněk Fiala: Labour a domácí zabíjačka

Předseda Labour Party Jeremy Corbyn bojoval v úterý o politické přežití, když byl postaven před pokus o vnitrostranický puč. Drtivá většina poslaneckého klubu labouristů v Dolní sněmovně ve spolupráci se stranickým aparátem se chystala jednostranně rozhodnout o změně ve vedení strany. Nástrojem měla být narychlo a zcela nekorektně svolaná schůze národního výkonného výboru strany. V Česku bývá takový postup provázen vlídným označením „domácí zabíjačka“.

Britové jsou prudší povahy, a tak hrátky se stanovami rozezlily kolektivní členy Labour Party, zejména odbory. Jim Kennedy, člen národního výkonného výboru labouristů za odborové sdružení Unite, si najal právní kancelář, aby varovala generálního tajemníka strany před soudní žalobou. Dopis, který byl poslán elektronicky generálnímu tajemníkovi labouristů k okamžitému projednání, obsahuje dlouhý výčet porušení pravidel, a tak se z něj detailně dozvídáme, jak se to upeklo.

https://www.theguardian.com/uk-news/2016/jul/12/legal-letter-to-nec-chief-over-labour-leadership-rules

Odboráři přitom museli být pěkně rozzuřeni, protože hrozí nejen tím, že se pokusí rozhodnutí výkonného výboru soudně zvrátit, ale k tomu ještě všechny náklady dají k úhradě generálnímu tajemníkovi osobně. Není divu, generální tajemník má k dispozici právní rozbory i od jiných kanceláří, ze kterých je zřejmé, že jeho postup je vadný. Tyto rozbory však výkonnému výboru zatajil.

Výkonný výbor měl hlavně rozhodnout o tom, zda Corbyna pustit do případné nové přímé volby předsedy strany, kterou by mohl znovu vyhrát. Klíčovým prvkem bylo, zda výbor o tom bude hlasovat tajně a uteče tak dohledu voličů. Bylo to drsné, ale nakonec to prošlo a argumentovalo se zprávami o množících se hrozbách násilím. Corbynově vyzyvatelce, poslankyni Angele Eaglové někdo ráno v kanceláři rozbil okna. Sám Corbyn informoval, že mu minulý týden vyhrožovali zabitím. Podle dalších zpráv hrozby mířily i na řadu jeho stoupenců. Corbyn nakonec opustil jednací místnost, neboť by hlasoval sám o sobě (konflikt zájmů).

Avšak podle právní analýzy, kterou si objednal zástupce odborů, nelze Corbyna žádným hlasováním zbavit práva na účast v přímé volbě předsedy. Musí tam být zařazen automaticky.

Dopis vypočítává i další porušení pravidel. Výkonný výbor strany byl svolán ze dne na den s jednoduchým programem: „Volby vedení, podklady budou rozdány na místě.“ Blesková akce měla zřejmě vyřadit ze hry členy výkonného výboru mimo Londýn, nemluvě o členstvu.

Další výmluvná okolnost. Oficiálně nikdo nic nedostal předem, ale přesto detailní informace „unikly“ do tisku. Zato Corbynovi se generální tajemník strany Ian McNicol o ničem nezmínil, ani když se s ním ráno setkal. Utajení mělo jasný důvod – spoléhalo se na případnou neúčast některého z Corbynových stoupenců při klíčovém hlasování.

Mezi vzbouřenými poslanci labouristů v Dolní sněmovně, které dalo na kandidátky předchozí vedení strany, je Corbyn jasná hrozba. Jedna akutní, spočívající ve zveřejnění zprávy Chilcotovy komise o britské účasti ve válce v Iráku. Zpráva se sice zdráhá mluvit o nezákonnostech, ale na povrch vyplouvají lži a podvody, kterými bylo Spojené království do války vtaženo. Hlavním viníkem je premiér Tony Blair, avšak pocákat to může i spoustu dalších lidí z labouristického establishmentu. A ti se nemohou spoléhat na to, že by je podržel zrovna Corbyn, když on sám proti válce od začátku rozhodně vystupoval.

A pak je tu riziko předčasných voleb. Nastupující ministerská předsedkyně Therese Mayová je sice zatím odmítá, ale je otázka, jak dlouho s tím vydrží. Chybí jí mandát předsedkyně Konzervativní strany vzešlé z vnitrostranické z volby, a je také součástí toho stranického křídla, které bylo v referendu poraženo. V nejbližších dnech se proto nutně musí začít mluvit o kandidátkách, a tady je zřejmé, kdo prohraje, když jsou poslanci s předsedou v otevřené válce.

Volby totiž nerozhodují poslanci, ale voliči. Pokud Corbyn zůstane, postaví si kandidátku tak, aby vyhovovala jeho levicovému programu. Musí z ní být zřejmé, že jej hodlá skutečně realizovat a že na to má podporu. Tu bude chtít zajistit zapojením představitelů nové aktivistické levice.

Corbyn se mohl dostat do čela jenom díky přímé volbě předsedy, která byla provedena vůbec poprvé v historii labouristické strany. Kdyby se nyní opakovala, nejspíš by vyhrál znovu. Proto bylo snahou vzbouřených poslanců zabránit, aby se Corbyn mohl přímé volby znovu zúčastnit. Opírali se o mlhavé znění stanov, které požaduje, aby uchazeč o účast v přímé volbě opíral o podporu pětiny poslanců Dolní sněmovny a britských europoslanců. Vychází to na 51 hlasů, které podle jedněch odhadů bezpečně má, podle jiných nemá.

Jenže mlhavost této pasáže stanov spočívá v tom, zda se týká jen nových uchazečů o funkci (které nikdo nezná), nebo musí být znovu někým navržen i stávající předseda, který už z přímé volby vyšel (a se starými poslanci se dostal do sporu). Ve stanovách je uvedeno, že uvedené podmínky se týkají vyzyvatelů předsedy, pokud jeho místo není volné. A to zatím nebylo. Právní rozbory zároveň upozorňují, že ve stanovách není nikde psáno, že by stávajícího předsedu musel někdo do nové volby nominovat.

A tento výklad nakonec zvítězil i při tajném hlasování výkonného výboru. Jeremy Corbyn se bude moci znovu ucházet o funkci předsedy Labour Party v přímé volbě i proti vůli svých poslanců. Země, která se tak rozhodně postavila proti establishmentu v referendu, dostane další příležitost k tomu, aby si poslechla, co si lidé opravdu myslí.