Jiří Paroubek: Má David Rath naději?

Vzpomínám si, jak byl D. Rath přivlečen, jako sériový vrah Čikalito, do Poslanecké sněmovny, jejímž byl členem, aby byl exemplárně zbaven imunity. Kolem sněmovny se v té době konaly hotové policejní manévry, chyběly snad jen ponorky hlídkující na Vltavě. Monstróznost celé policejní akce měla bičovat veřejné mínění a hysterizovat atmosféru ve sněmovně, tak aby se snad nějaký větší blok poslanců neodvážil hlasovat proti vydání D. Ratha.

Ostatně, případné pochyby zákonodárců již předem vyřešila předsedkyně sněmovny M. Němcová, osoba s právním vědomím Andyho, jezevčíka mé bývalé ženy. Vydala D. Ratha do rukou „světské spravedlnosti“. Tedy, již ona sama jej prakticky zbavila imunity během pár minut po jeho zatčení.

Na můj ve sněmovně několikrát opakovaný dotaz, jak mohla tak geniálně rychle rozhodnout ve velmi složité věci, vůbec neodpověděla. Raději se zcela zbaběle schovala v útrobách sněmovny a objevila se až na hlasování o vydání. Věděla proč.

D. Rath byl Němcovou původně v červnu 2012 zbaven poslanecké imunity na základě nedostatečného zdůvodnění. V odůvodnění ve sněmovně se objevilo odvolání na údajné předražené zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad. Původní zbavení imunity D. Ratha se však ukázalo jako věcně a právně nedostatečné. Po čtvrt roce bylo proto nutné jít do sněmovny znovu, s jiným zdůvodněním. Už tehdy mělo být alespoň části poslanců jasné, že jsou manipulováni. 

Musím ovšem říci svůj dojem, který jsem nabyl od prvního dne jeho zatčení. D. Rath byl odsouzen již na počátku, ačkoli proti němu nebylo přímých důkazů. Média hysterizovala atmosféru proti němu a opírá se přitom o dojmy, emoce a myšlenkové konstrukce.

D. Rath se dokonale hodil do role zločinného politika, do níž byl policií a prokurátory proti své vůli obsazen svým zatčením. Byl úspěšný, je inteligentní, vzdělaný…

Obviněn byl v počátcích – jak jsem výše uvedl – ze zmanipulování připravované veřejné zakázky na rekonstrukci zámku Buštěhrad, což se však naprosto neprokázalo. Ostatně, zakázka ani nebyla realizována.

Při svém vystoupení ve sněmovně jsem poslance a českou veřejnost upozornil na velkou podobnost policejně-prokurátorské argumentace v případě Buštěhradu s kauzou Budišov z podzimu 2006. V této kauze byly po měsících sledování, provokací a nahrávání několik dní před komunálními a senátními volbami vzaty do vazby některé osoby spjaté s ČSSD, včetně současné eurokomisařky V. Jourové, aby posléze, tedy dlouho po volbách, byly soudem všechny osvobozeny, ba dokonce od státu získaly odškodné. Od té doby se ovšem loutkáři v zákulisí velmi poučili.

Také „důkazy“ v kauze D. Ratha jsou velice chatrné (stejně jako byly v kauze Budišov). Proto loutkáři od prvních chvil zapojují do akce média. A toto mediální nasazení neskončilo jako v kauze Budišov volbami na podzim roku 2006, tedy za 2 – 3 týdny. Trvá již přes tři roky, ba dokonce graduje. Zájmové skupiny v pozadí mají velmi silný zájem, aby proces skončil „úspěšně“, tedy odsouzením D. Ratha.

 Od počátku je kauza politizována. Od počátku se ke kauze vyjadřují, aniž by alespoň okrajově hleděli na existenci presumpce neviny, i politici. Je to dosti různorodá společnost. Vedle ministra vnitra Kubiceho, ministra spravedlnosti Pospíšila, další ministryně spravedlnosti Benešové, to byl také prezident Zeman.

Zejména tito jmenovaní přistupovali k D. Rathovi již jako k odsouzenému. Především u prezidenta je smutné, že D. Ratha rád moralizuje, a ve svém okolí (Mynář, Nejedlý) má Schweinerei.

Proč byl vlastně jako obětní beránek celé skupiny politiků ČSSD vybrán právě D. Rath? Byl po mém odchodu z čela strany bezpochyby nejviditelnějším politikem ČSSD. Šlo o to oslabit tuto stranu, co nejvíce ji zkompromitovat na veřejnosti.

Jeho odstranění znamená v prvé řadě likvidaci skvělého parlamentního řečníka, výtečného debatéra v médiích a chytrého a prakticky velmi prozíravě postupujícího hejtmana jednoho z klíčových českých krajů.

Druhá rovina znamená likvidaci možného budoucího lídra sociální demokracie. D. Rath byl schopen překonat funkcionářské stereotypy Sobotky (tedy v období po Sobotkově odchodu) a díky svému rozhledu a talentu překonat stranické rutinérství, prosadit v ČSSD moderní politiku s vizí. Prostě politiku výraznou a atraktivní, a ne slabošskou a oportunistickou, jakou ČSSD dělá nyní.

Třetí rovina je očekávatelná reakce voličů ČSSD, z nichž významná část nikdy neakceptuje případný odsuzující rozsudek soudu. Sociální demokracii v očích voličů oslabí to, jakým způsobem a jak rychle hodilo vedení této strany D. Ratha přes palubu. A to se již děje, to je vidět na volebních výsledcích. Vedení strany důsledně dělá mrtvého brouka, a přitom by D. Rathovi mělo být vděčné za mlčení.

Samozřejmě, najít po vzniku „korupční“ kauzy míru angažmá špiček politické strany ve prospěch kohokoli je velmi složité. Ale bezskrupulózně Ratha předhodit policejně-prokurátorské mašinerii bez náznaku nějakého alespoň emocionálního angažmá, je neuvěřitelné.

Jak se ČSSD postará o své voliče, když vlastně okamžitě hodila přes palubu svého čelného člověka? To je otázka, kterou si položilo jistě hodně voličů…

Již brzy po Rathově zatčení jsem se vyjádřil, že za mého předsednictví ČSSD by se tohle nestalo. Co jsem měl tehdy na mysli? Hejtmani nikdy nesměli zajišťovat sponzorské peníze. To D. Rath vyjádřil ve své závěrečné řeči: „ pokud se někdy mluvilo o penězích, šlo o peníze na volby…“

D. Rath ve své závěrečné řeči zcela rozbil „koncepci“ obžaloby. V zemi s nezávislými soudy by byl soudem prohlášen za nevinného. Český předpojatý soud má kouzelnou formuli: „soud došel k názoru…“, a to bez ohledu na fakta a důkazy.

Tento článek vyšel také na serveru Deník Referendum