A co tydle vidle?

Je už to příběh pro pamětníky. Roku 2019 se v Zimním balíčku EU o energetice objevily dvě směrnice upravující postavení aktivních zákazníků, energetických společenství a společenství pro obnovitelné zdroje. Tím se otevřela cesta ke komunitní energetice. Národní úpravy zákonů měly být hotovy do roku 2021. V Česku zatím nemáme prakticky nic, když nepočítám volnější předpisy pro budování malých elektráren na střeše a zoufale nevýhodné sdílení elektřiny v bytových domech.

Smyslem energetických komunit mělo být urychlení rozvoje obnovitelných zdrojů, ale to je těžké v zemi, která si předtím vtělila do své Státní energetické koncepce představu, že v ČR pro to nejsou vhodné přírodní podmínky. Vlastně jsme tak otevřeně řekli, že to prostě nechceme. Pak přišla energetická krize a trochu jsme se posunuli, české vládní cíle v oblasti podílu OZE vyskočily na dvojnásobek. Teď to naopak strašně chceme. Co však čert nechtěl, ono to nejde. Najednou zjišťujeme, že k tomu budeme potřebovat obrovské datové centrum, které nespustíme dřív než za další tři roky.

Nejsou to jediné vidle, které se ustupující velké elektrárny, teplárny, distributoři i správci přenosové soustavy pokouší zapíchnout do úsvitu občanské svobody spočívajícím v demokratizaci energetiky. Jsou však opravdu pěkné a vypadají nejspolehlivěji. Stačí si vzpomenout, jak dopadly digitalizační zakázky v minulosti, když se zaměřily na zdravotní dokumentaci, úřady práce, sociální dávky, řidičské průkazy, pražskou lítačku a kdovíco ještě.

Mívá to dvě standardní fáze a smyčku. Fáze jedna: Dávno už to mělo to být, ale není, termín dokončení se odkládá. Fáze dvě: Sláva, konečně to máme, ale chybička se vloudila, nefunguje to. Smyčka: Hledá se viník, marně, tak aspoň nový tvůrce. A ten si to může zopakovat.

Celý postup pak začíná znovu a pokračuje tak dlouho, dokud někomu neselžou nervy, nesebere to kámošům a nedá to někomu, kdo to opravdu postaví. To je však objektivně vzato manažerským selháním, protože se zavřel kohout penězovodu, který má dvě báječné vlastnosti – je prakticky neomezený a věc je tak složitá a specifická, že není šance na průběžnou kontrolu. V energetice máme ještě to plus, že bez digi se žije líp. Dokud není, a ono nejspíš nebude ani za ty tři roky, tak nám do kšeftu nepoleze decentralizovaná konkurence.

Nejde o pár buráků. Sociolog doc. Pavel Šaradín z Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci uvádí na X (dříve Twitter) tabulku Rok 2022 v české společnosti, kterou prezentoval v debatách během vysokoškolské stávky. Snaží se vyvrátit tvrzení, že na školství nejsou zdroje. Jsou, jde jen o to, jak se peníze v ekonomice rozdělují. Například šest největších energetických firem v ČR mělo roku 2022 zisk 189,7 miliardy korun, což bylo o 157,5 miliardy víc než roku 2021.

Sociolog k tomu píše:

Velkým problémem je u nás redistribuce zisků, která oslabila střední třídu. Což je základ stability každé společnosti. Vládní daňový balíček ji dále finančně zatěžuje. Tady je pár ilustrativních čísel, která jsem prezentoval během stávky. Myslím, že i na školství peníze jsou...

Přehnané odčerpávání zdrojů energetikou, bankovnictvím, řetězci nebo jiným oligarchickým podnikáním se neodehrává jen na úkor našich mezd, které zaznamenaly rekordní pokles, když započteme inflaci. Dusí celou ekonomiku. Nejlepším lékem je demokratizace ekonomiky, a ta je momentálně technologicky nejdostupnější právě v demokratizaci energetiky. Ale nad uvedenými čísly pochopíme zájem energetiků, aby jim stávající klid na práci zůstal zachován. Dejte lidem svobodu, a oni se vysmeknou z nadiktovaných podmínek, které zaručují nejdražší energii a nejvyšší zisky v Evropě.

Na druhou stranu, opatrně! Když nebude zákon o komunitní energetice, Česko nedostane peníze z Modernizačního fondu EU, a ty se budou počítat také ve stovkách miliard korun. I na ně si velký klucí mohou sáhnout. Jak to dělala ta chytrá horákyně, napůl oblečená, napůl nahá? Zákon bude, podmínka bude splněna, ale vidle ho na čas znehybní. Je to ve prospěch věci, uvidíte, že to pak bude mnóóóhem lepší.

Nejsou to jediné vidle do zmíněného předpisu, scéna je každým dnem o něco pestřejší. Minulý týden byla novela energetického zákona s částí o komunitní energetice, které se slangově říká Lex OZE II, v hospodářském výboru sněmovny. Sledoval to jako obvykle pečlivě David Tramba (pod zprávou je jeho značka dtr) z Ekonomického deníku.

Jsou tam i nějaké změny k lepšímu. Výbor odsouhlasil pozměňovací návrh poslankyně Elišky Olšákové (STAN), který umožní, aby se členy energetických společenství mohly stát také příspěvkové organizace měst a obcí. Tedy například školy nebo sportovní zařízení. Posouvá se přístup k chytrým měřidlům, která měří proud ze sítě i do sítě a zaznamenávají ho v čase, neboť ceny se během dne pořád mění. Takový smartmetering by měl distributor zařídit do tří měsíců. A pak už bude sdílení energie hračka...

Hohó, sdílení se vám zachtělo? Tak rychle to zas nebude. Poslanci ze sněmovního hospodářského výboru podpořili pozměňovací návrh sdružení distributorů, že sdílet elektřinu nelze, dokud není vydán Řád Elektroenergetického datového centra (EDC). To začne plně fungovat až od poloviny roku 2026.

„Poslance tak při schvalování zákona čeká ještě těžká a podrobná práce, aby odrazili rafinované útoky zavedených velkých hráčů proti komunitní energetice,“ uvedl k jednání výboru Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí Duha.

Anna Michalčáková z Unie komunitní energetiky (UKEN) upozornila zase na to, že se navzdory očekávání se nepodařilo prosadit součtové měření. Zůstane tedy měření elektřiny po jednotlivých fázích, pro které potřebujeme raritní, proto zbytečně drahé, třífázové měniče. Jako jediní v Evropě. Jak jsem se dozvěděl jinde, změnu snad přinese až LEX OZE III, další novela novely, ale i ta bude polovičatá.

Ještě jedny pěkné vidle to postavily na hlavu. Ze současného návrhu vyplývá, že sdílet se bude pouze elektřina, ale dále budeme platit v plné výši regulovanou složku ceny elektřiny, ony služby za celostátní distribuci a stabilizaci sítě. Budeme je platit plně, i když použijeme jen dráty napříč vesnicí, a platit je bude každý spotřebitel – včetně účastníků energetických společenství. Tato regulovaná složka dnes představuje větší část účtu, a to ještě poroste.

https://ekonomickydenik.cz/hospodarsky-vybor-navrhl-upravy-v-lex-oze-2-nektere-upravy-komunitni-energetiku-podpori-jine-poskodi/

Systémově sleduje historii rozvoje OZE v Česku a ve světě Jiří Zilvar na TZB-info.cz. Jde o portál, který píšou i čtou odborníci. Klíčové příspěvky jsou dokonce recenzované jako ve vědeckých žurnálech. Stojí proto za soustavné sledování.

Tam jsem taky našel ucelený seznam vidlí, které vám nějaké to komunitování spolehlivě zničí.

https://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/25914-lepsi-casy-pro-obnovitelne-zdroje-v-cr-snadne-povolovani-uleva-od-mereni-po-fazich-nebo-plnohodnotna-akumulace

Zkusím to shrnout a stručně interpretovat. Vidle jsou s kuličkou.

• Volba alokačního klíče

Jedná se o podíl, jakým bude mezi členy energetické komunity rozdělována vyrobená elektřina ze společného zdroje. Máme dvě možnosti:

statický klíč – poměr rozdělování elektřiny je předem daný. Je s tím spojená drobná slabina, která jej činí prakticky nepoužitelným – přebytky mohou jít jen do sítě, tedy prakticky zadarmo. Nelze je přeposlat sousedovi. Když tedy soused nevystačí se svým přídělem, nemá jinou možnost než násobně dráž nakoupit elektřinu ze sítě.  

dynamický nebo hybridní klíč – opírá se o výpočty, kolik kdo vyrobil a spotřeboval a kolik se za to momentálně účtuje. Na výpočty dynamického klíče je však potřeba ono Elektroenergetické datové centrum, a to má podle návrhu zákona spustit až roku 2026…

• Měření elektřiny po jednotlivých fázích

To je unikátní česká praxe, na kterou potřebujeme raritní třífázové měniče. Změnu přinese (někdy za dva roky) LEX OZE III, ale polovičatou. „Sdílení sám se sebou“ (na chatě, doma, na stodole) bude měřeno po fázích, ale přetoky do sítě už budou součtově.

• Licence na akumulaci

Tady jde o budování bateriových a jiných úložišť nabízených jako služba. Bez licence to provozovat nelze, ale licenci není možné poskytnout, protože v zákoně tato licence dosud chybí! Snad LEX OZE III.

Pouhé využití akumulačních zařízení pro poskytováním služeb flexibility obchodníkům s elektřinou – minimalizuje obchodníkovi „platby za odchylku“ – to jde. Nejde je však použít pro regulaci výkonové rovnováhy v elektrizační soustavě, kterou hradí ČEPS. Je to spojeno s podmínkou, že elektřina z akumulace se dodává jen krátce, ale pak už se musí dodávat potřebný výkon plynule, tedy ze stabilního zdroje. To OZE nabídnout nemohou. 

O co přicházíme, když jsou služby akumulace bateriemi blokovány fosily z tepláren a tepelných elektráren, ukazuje příklad z Austrálie, kde je Hornsdale Power Reserve (HPR) coby největší bateriová akumulace světa. Postavila ji Muskova Tesla roku 2017 a stačily jí na to tři měsíce. Po rozšíření z roku 2020 má kapacitu 193,5 MWh. Samo o sobě by to stačilo na napájení města jen na pár hodin, ale od toho tu není.

Dovolím si delší citaci, protože jde fakticky o učební text:

„30. listopadu 2017, den před oficiálním připojením HPR do sítě, se v australské síti sešlo několik okolností – odstavený blok velké uhelné elektrárny Loy Yang, bezvětří a vedro. Bylo zřejmé, že ve Victorii a Jižní Austrálii bude situace napjatá a bez dostatečné výkonové rezervy bude těžké vyrovnávat vysokou poptávku. Síť se kolem poledne opravdu dostala mimo bezpečné pásmo, HPR dodala průběžně 70, 59 a 11 MW výkonu po dobu několika desítek minut. Pomohla tak vyrovnat špičky v odběru i snížit cenu podpůrných služeb.

Další zásah přišel o pouhé dva týdny později, kdy opět vypadl blok téže uhelné elektrárny o výkonu 560 MW. HPR, která již byla regulérním účastníkem trhu, tentokrát přispěla výkonem pouhých 7 MW, zato velmi rychle. Výkon uhelného bloku ještě „nedopadl až na dno“, a baterie už reagovala a pomohla tak k rychlejšímu narovnání frekvence. Další kritická situace, kdy se síť pohybovala mimo bezpečné pásmo a baterie přišla vhod, nastala v lednu 2018…

Stačily dva roky podobných zásahů, ale i každodenních úspor a australská vláda měla v otázkách budoucí regulace soustavy jasno – chceme více baterií. V roce 2020 tak došlo k velkému rozšíření HPR. Výkon se zvýšil na 150 MW, kapacita na 194 MWh a byly přidány nové funkce. Bylo postaveno několik menších baterií a další jsou v plánu. V plánu je i ještě větší Tesla baterie, tentokrát rovnou o výkonu 300 MW, zvaná Victorian Big Battery.

Baterie šetří peníze mnoha způsoby a například v samotné Jižní Austrálii spuštění HPR snížilo cenu podpůrných služeb o 90 %.“ 

https://oze.tzb-info.cz/akumulace-elektriny/22372-hornsdale-power-reserve-jak-postavit-nejvetsi-baterii-na-svete-v-raji-plynovych-elektraren

V Austrálii dosáhli snížení ceny podpůrných služeb o 90 procent? A my baterie používat nedovolíme a cenu podpůrných služeb budeme zvyšovat? Myslím, že je jasné, kdo tady vládne.