Pavel, Kolář a spol. eskalují situaci!

Nejde totiž ale jenom o jednorázové výpalné Ukrajině  a jejímu podařenému vedení v jednom roce, ale jde o každoroční tribut. Tak, aby bylo možné Rusko pěkně zmáčknout. Autoři této myšlenky si vůbec nepřipouštějí, že zmáčknout Rusko je  obtížné, ba téměř nemožné. Země, která má všechny možné suroviny a je největším světovým vývozcem potravin, a  je organizovaná, má akceschopnou a inovativní armádu, v zádech strategické spojenectví s Čínou a blahovolnou neutralitu mocných zemí třetího světa jako jsou Indie, Brazílie, Indonésie či Egypt a další, nelze porazit. A kdyby snad došlo skutečně k tomu, že by ruská armáda dostávala na frak v konvenční válce, vedené v zastoupení Západu Ukrajinou, hrozilo by vážné nebezpečí, že Rusko použije jaderné zbraně. A teď je otázka k jakým úderům. Zda jenom na Ukrajině anebo na západ od ní...

Současná bohorovnost představitelů největších států západní Evropy, mám tím na mysli Británii (pravděpodobný nový premiér  Burnham ale nesdílí válečnický zápal svého předchůdce), Francii a zejména Německo. Pokud jde o vztahy mezi Ruskem a evropskými tzv. velmocemi, ty mně připomínají situaci, kterou znám z knih, jež se váží k historii první světové války. A především k jejímu vzniku. Také tehdy evropské elity naprosto hloupě podcenily situaci a vrhly se po desítkách let Belle Epoque do konfliktu, ze kterého se Evropa vzpamatovává vlastně dodnes. Konfliktu, který ve svých důsledcích přinesl apokalypsu nejen první, ale také druhé světové války.

Projev Andreje Babiše nedávno pronesený na konferenci v Berlíně byl přijat západními politickými elitami s velkým, ba přímo mrazivým chladem. Byl to ale nejlepší Babišův projev, který jsem měl možnost číst a samozřejmě včetně těch, jež jsem měl možnost slyšet. Andrej Babiš určitě vycházel z textu, který mu připravili jeho poradci, ale musel se zaměřením textu souhlasit. Andrej Babiš si tedy uvědomuje, že pokračování války bude znamenat pro českou ekonomiku zdrcující ránu.

A to vše v situaci, kdy ještě není uzavřená válka v Perském zálivu.  A kdy lze očekávat, že Íránci nebudou pospíchat s uzavřením mírových ujednání se Spojenými státy. O politický život totiž bojuje Donald Trump a ne oni. 70% americké veřejnosti je proti válce v Íránu. Válka v Íránu bez nasazení pozemní armády nemůže pro Spojené státy skončit úspěšně. Ale přesunout milion mužů z jednoho konce zeměkoule na druhý její konec  je logistický úkol, který nemůže zvládnout ani tak mocná země jako jsou Spojené státy. Kromě toho je  realizace takového úkolu zcela zbytečná. USA musí  sejít z hrušky dolů na zem a vstoupit konečně do světa realistického uvažování.

Ale vrátím se k summitu  NATO. Zuřivá snaha např. poradce prezidenta po boku Koláře, který hovoří cosi o tom, že vláda ponižuje prezidenta. představuje bláboly z hladu. Jak jinak to nazvat. Prezident se přeci  nemusel hrnout na summit NATO, když věděl, že je ve vztahu k vládě v ústavně nekomfortní situaci. Prostě podle Ústavy je  odpovědná za zahraniční politiku státu vláda a nikoliv prezident se svou družinou. Vláda tedy o věci rozhodne, jak uzná sama za vhodné. Já věřím, že bude postupovat odvážně a pro republiku sebezáchovně. Tedy, pokud jde o mandát delegace vlády na summitu NATO. To znamená, že se Česko nebude účastnit na úpisu revolvingové kontribuce 70 miliard eur  pro Ukrajinu.