Šizení lidí na hypotékách? Pro Babiše OK

Zatímco na Západě jsou aféry s manipulacemi se sazbami LIBOR, EURIBOR a dalšími poměrně diskutovány a tamní orgány dohledu se na ně ve svých kontrolách pečlivě zaměřují (protože jejich manipulací dochází k předlužování domácností), u nás evidentně stačí zamést celou věc pod koberec a raději z koberce rovnou sklepat toho, kdo má odvahu na stávající stav upozorňovat…

Abychom mohli do celého případu proniknout, je podstatné vědět, co vlastně ona sazba PRIBOR znamená. Takto napsané to totiž vypadá jako jméno města v Chorvatsku, kam se možná podíváme, nebo jako příbor v SMS… Ale ve skutečnosti jde o sazbu, která ovlivňuje spoustu domácností a spoustu podniků, protože tato sazba ovlivňuje procentuální sazby floatingových (tedy těch, co nejsou fixně nastavené na určitou výši) hypoték a většinu korporátních úvěrů (tedy to, co si od banky půjčují firmy, aby mohly investovat a růst). Jde o to, že vyšší sazba PRIBOR znamená vyšší výnos pro banku, a ten výnos banky pochopitelně plyne z toho, že bance dlužník platí vyšší úroky.

PRIBOR je v podstatě základní sazbou, za kterou si mezi sebou navzájem půjčují banky a k této sazbě si při stanovení úroků pro klienta (tedy toho, kdo si bere hypotéku na dům) banky připočítají určitou marži (stejně jako si ostatní obchodníci připočítávají marži ke zboží, které prodávají, aby vydělali).  Banka má tedy v podstatě možnost buď půjčit jiné bance – za sazbu PRIBOR, anebo svěřit svou hotovost ČNB za úrokovou sazbu, kterou určuje ČNB (a jelikož v mezibankovních půjčkách není téměř žádné riziko, měly by se tyto dvě částky zhruba rovnat).

A teď, kde je ten problém ohledně sazby PRIBOR. Tato sazba funguje jako referenční sazba, tzn. jako sazba, kterou banka nemůže ovlivnit, jako sazba, která závisí především makroekonomických ukazatelích hovořících o celkovém úvěrovém stavu země – tedy prostě, sazba PRIBOR se tváři jako vyjádření toho, kolik stojí půjčka, není-li na ni navázáno žádné úvěrové riziko (tj., když si banky půjčují mezi sebou). Nu, ale v dnešní době má každá banka přebytek kapitálu, takže si pochopitelně nechce od žádné jiné banky půjčovat. Tím by si akorát přidělala starosti. Dnešní banky mají problém s tím, kam hotovost umístit, aby neprodělaly. Peníze pro banky v této době znamenají náklady, a to dokonce takové, že banky uvažují o zavedení negativního úroku na velmi vysoké vklady… Ovšem i v této situaci, kdy hotovost = problém, nikoli užitek, nám PRIBOR tvrdí, že hotovost má stále velkou hodnotu a tváří se, jako kdyby si mezi sebou banky půjčovaly o sto šest…

A teď se dostáváme k jádru pudla… Podle čeho vlastně je vlastně sazba PRIBOR stanovována, když si mezi sebou banky nepůjčují?  Všimněme si, že sazbu stanovují banky tím, že si mezi sebou půjčují. Své kompetence sazbu stanovit se ale nevzdají, když si nepůjčují…  Takže jak je to nyní, když si mezi sebou půjčovat nechtějí? Na základě expertních odhadů, které ale určují jednotlivé banky, které pochopitelně na výši úroku vydělávají, a je v jejich zájmu, aby byl co možná nejvyšší…

A M. Pros, exnáměstek ministra financí, si právě tohoto problému povšiml a upozornil na to, že sazba PRIBOR je nevídaně vyšší než aktuální reálná hodnota peněz (určená úrokovou sazbou ČNB). M. Pros podotkl, že se úrokové sazby, ať již PRIBOR, LIBOR, EURIBOR či jiné nikdy výrazně neodlišovaly od úrokových sazeb nastavených centrální bankou. Ovšem nyní jsou u nás úrokové sazby nastavené ČNB 0,05 % (to je úroková sazba, kterou ČNB zhodnocuje vklady od bank), ale sazba PRIBOR přesahuje hodnotu 0,3 %, tzn. je šestkrát vyšší než úrokové sazby nastavené ČNB.

Lze jen těžko věřit, že banky nevyužívají střetu zájmů, ve kterém stojí, a že skutečná hodnota peněz je šestkrát vyšší, než jak ji vidí ČNB, a že ji náhodou zrovna vidí lépe banky, které na oné výši vydělávají.

Je třeba si uvědomit, že ona výše sazby PRIBOR se skutečně dotýká obrovského počtu lidí a firem a její umělé zvyšování negativní ovlivňuje životní úroveň lidí, kteří při uzavírání hypoteční smlouvy uvěřili tomu, že jde o sazbu, která je závislá pouze na tržím vývoji, a nikoli že jde v o sazbu, která s řídí ekonomickými zájmy bank, jež sazbu určují… Když člověk uzavírá floatovou hypotéku, počítá s tím, že pokud budou reálné úrokové podmínky (lze soudit podle úroků, které bankám vyplácí ČNB) nízké, on bude platit méně, pokud vyšší, bude platit více. To je ten risk. Jenže vtip je v tom, že tento risk ovlivňuje ta banka, se kterou člověk tuto „sázku“ uzavírá… To fakt nejsou férové podmínky…

 Ve světě za manipulaci s bankovními sazbami padají pokuty v historických výších, nechápu, proč se to u nás zametá pod koberec, s tím, že jen nějaký Pros, kterého raději vykopneme, ničemu nerozumí a prudí… ANO, bude líp. Bankám…