Rusko budiž pochváleno aneb „otevírák“ pro český fotbal?

23. června t.r. večer se ke standardní debatě po utkání Německo – Švédsko v Soči na MS v pražském studiu ČT Sport sešli redaktor Kozohorský a tři někdejší čeští fotbalisté : František Straka, David Jarolím a Martin Hyský. Ti o fotbale něco vědí.

Diskuse mj. ukázala, že průběh ruského šampionátu jednoznačně potvrzuje, že pokud někdo chce v dnešním fotbale dosáhnout vyšších met, musí systémově a plánovitě přijímat zahraniční hráče. Čeští plejeři poukázali zejména na národní týmy Francie, Německa, Anglie, Belgie, Dánska, Švédska, Švýcarska, ale i Nizozemí (byt´ na šampionátu není) a další týmy. Totéž, v míře ještě větší, platí o nejlepších evropských klubech. Všichni tři se také shodli, že přísun zahraniční fotbalové krve bude ve prospěch nejen české ligy, ale i národního týmu. Zdánlivě v tom není nic nového. Jenže ruský šampionát ukazuje, že musí jít o jiný přísun hráčů ze zahraničí než ten, který v naší lize probíhá doposud.

Nejlepší týmy světového šampionátu prokazují, že tou zásadní hráčskou zahraniční injekcí do českého fotbalu nemohou být Bosňáci, Rusové, Srbové, Lotyši, Ukrajinci či hráči z dalších post-komunistických zemí. Jakkoli i oni jsou v letitém českém fotbalovém svrabu potřební. Jenže fotbal v těchto zemích je evropský a jiný ani nemůže být. A je viditelně na nižší úrovni než v západní a jižní části Evropy. Hráči post-komunistických zemí - až na několik výjimek - vešpičkových západo nebo jihoevropských zemích nehrají. A pokud někdy hrají, takové hráče české kluby jednoduše nezaplatí.

Jinými slovy - zahraničními posilami české kopané musí především být Afričané, Arabové, Latinoameričané nebo Asiaté. A ty si musíme vychovat u nás doma. Mluvíme o příslušnících neevropských etnik, lidech s odlišným genetickým vybavením, pocházejících z rozdílných kulturních a náboženských prostředí než jsou Češi res. Evropané. V ideálním případě by to měli být mladí lidé, kteří se již v Česku narodí, vrostou do našeho životního modelu a svou odlišnost dají ve prospěch českého fotbalu ve snaze v něm něco dokázat. Jinými slovy, český fotbal, chce-li něco mezinárodně dosáhnout, musí konečně přestat být „sportem bílého muže“.

Československo ani český stát nikdy nebyly ve svých dějinách koloniální velmocí. Nemáme proto historicky daný široký přístup k bývalým koloniím. Jako Francie, Anglie, Německo, Nizozemí nebo Belgie. Tento handikep jsme mohli aspoň částečně napravit skvělou pověstí, kterou komunistické Československo získalo ve třetím světě na sklonku 50. let a později rozsáhlou podporou boje Afričanů a Arabů proti kolonalismu. Polistopadový režim ovšem tuto naši silnou kartu zničil coby projev „komunistické ideologie“. Třeba afričtí či arabští absolventi československých vysokých škol byli šmahem označeni za „agenty StB“. A bylo vymalováno. Ničivé důsledky této polistopadové stupidity se navíc zdaleka nedotýkají jen fotbalu.

Představa většího přílivu neevropských fotbalistů do českých fotbalových soutěží se ovšem zdá být v současném Česku přeludem. Není také tajemstvím, že těch několik málo nebílých tváří v naší nejvyšší soutěži to má těžké. Včetně projevů rasismu. Takže určitě není náhodou, že v české fotbalové reprezentaci se až dosud objevil jediný neběloch - Gebre Selassie.

Naši zemi mentálně a psychicky těžce postihla uprchlická a migrantská krize. Přesto, že tito lidé u nás nejsou, vidíme je jen v televizi. Včetně těch utopených ve Středozemním moři nebo udušených v náklaďácích. Českou veřejnost zaplavila islamofóbie, byt´ Muslimů je v Česku minimum. Vládní protiuprchlickou politiku sdílejí všechny politické strany - ať jsou u vesla nebo v opozici. Někteří čeští politici se nechávají fotit se střelnými zbraněmi - patrně ve snaze aspoň takto dosáhnout „velikosti“ Zbiga Brzezinského. Ten se nechal svého času vyfotit jak míří samopalem do Afghánistánu po ruské ozbrojené intervenci v roce 1978. Tak začala americká cesta k 11. září 2001.

Pokud jde o fotbal či sport obecně, nejde o přijetí tisíců ani deseti tisíců uprchlíků. Jde spíše o desítky, maximálně několik stovek lidí. Mělo by jít o cílenou politiku výběru sportovně a pohybově nadaných mladých a nejmladších Afričanů, Arabů nebo Asiatů, které přijmeme i s rodinami, poskytneme jim vzdělání, základní životní jistoty a pokusíme se z nich vychovat kvalitní fotbalisty. Jen tak se může zrodit český Mohamed Salah nebo Jerome Boateng.

Bez toho bude český fotbal stále jen na okraji mezinárodního dění a dnes už stařečkové z Viktorky Plzeň budu nadále pobíhat po českých fotbalových trávnících bez konkurence.

Foto: Jedním ze zajímavých zahraničních hráčů byl brazilský útočník Adauto da Silva, který působil v pražské Slavii.