Glosář k 51. týdnu ʹ19: Nebezpečný mainstream. Hřibování jako způsob exhibice. Nemainstreamová úvaha na margo Číhošťského zázraku.

Nebezpečný mainstream

Sdělovací prostředky přinesly informace o mimopražských chvilkařských protestních shromážděních. Zaujalo mě sdělení o akci v Liberci. Byla zde obvyklá hesla: Babiši, nejsme tvoje firma; konec vlády jedné straky; požadujeme demisi premiéra… Nic nového. Zpráva o akci byla rozsáhlá (kupř. viz , 20. 12. 2019). Říkám si, že asi adekvátně počtu demonstrujících. Autor reportáže, jehož nelze identifikovat, nikde v textu explicitně počet účastníků oné demonstrace neuvedl; avšak na závěr, určitě nechtěně, tak implicitně učinil, když napsal: Po přečtení prohlášení a chvilce pro písničku se jako obvykle na těchto akcích zazpívala hymna a na úplný závěr se všichni společně vyfotili ve dveřích kostela. Kolik lidí se vejde do dveří kostela? Deset, patnáct? Co je měřítkem pro to, aby mainstreamová média o akci informovala? Počet účastníků? Těžko. Této akce se zúčastnil ten počet osob, který se vešel jen do dveří kostela – a zpráva byla téměř na čtyři normostrany. Vzpomínám na akci uspořádanou asi šesti legálně existujícími sdruženími občanů proti prolomení Benešových dekretů konané na náměstí v Táboře 26. 10. 2019. Občanů tam bylo asi pět set. Informaci o ní však v mainstreamu nikde nenajdete. Pouze v občanské publicistice na netu. O čem to svědčí? O tom, že mainstreamová média hlavní nebezpečí pro náš stát ignorují. Úmyslně. A tím jsou nebezpečná.

Hřibování jako způsob exhibice

Primátor hlavního města Prahy Zdeněk Hřib (Piráti) dělá vše jiné, než činnosti primátorskou. Buď exhibuje ve veřejném prostoru tím, že o Vánocích servíruje na Staroměstském náměstí v Praze rybí polévku a porce kapra, nebo píše arogantní články, naposled do deníku Washington Post. Varuje v něm před nespolehlivostí Číny jako obchodního partnera (kupř. viz , viz , viz ; 24. 12. 2019). „Od okamžiku, kdy jsem byl v roce 2018 zvolen primátorem českého hlavního města, jsem pracoval na splnění slibu, kterým jsem dal voličům. Zavázal jsem se během kampaně, že se vrátím k naší vážené postkomunistické tradici úcty k demokracii a lidským právům,“ napsal mj. v článku se závěrem: „Tím, že jsme plnili tento slib, jsem já a má rada vyvolali hněv čínské komunistické strany.“ Nafoukanost a velikášství – jedině tak lze charakterizovat takové tvrzení. Pokud se pamatuji, tak Piráti před volbami, určitě v Praze, slibovali zlepšení dopravní obslužnosti, lepší a průhlednější hospodaření s veřejnými prostředky, odstranění korupce a nepotismu… − ale to je příliš pracné a ochuzuje to vlastní politickou kapsu a kapsy kamarádů, že. Jednodušší je libovolně exhibovat.

Nemainstreamová úvaha na margo Číhošťského zázraku

Před 70 lety se stal tzv. Číhošťský zázrak. Ve dnech 11. a 25. 12. 1949 došlo v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie k dosud nevysvětlenému pohybu zhruba půlmetrového kříže na hlavním oltáři. Při bohoslužbách faráře Josefa Toufara. Událost, která spustila lavinu končící smrtí kněze, nebyla dodnes vysvětlena. Lze ji vysvětlit? Dovolte trochu nemainstreamovou úvahu na téma: Kdo byl pachatelem? Varianta první – k žádnému nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři nedošlo; jenomže až příliš očitých svědků tvrdilo, že došlo. Tak tedy došlo. Varianta druhá – šlo o zázrak; na zázraky nevěřím, zázrakem se křížek hýbat nemohl. Varianta třetí – šlo o politickou provokaci organizovanou tehdejší tajnou státní policií, Státní bezpečností (StB). Pokud by však akci tajná policie zorganizovala, pak by se v jejich archivech o tom zcela jistě našel tlustospis s přesným popisem událostí a jmény (povýšených a vyznamenaných) aktérů – nic takového se nenašlo; navíc: Kdyby a priori měla být taková akce plánována k dehonestaci katolické církve, tak by si tajní policisté jistě nevybrali zastrčenou vesničku u Ledče nad Sázavou (v té době měla málo přes šest set obyvatel), nýbrž alespoň krajské město či Prahu; to proto, aby jejich akce získala okamžitou a rozsáhlou publicitu mezi občany (zde se, určitě v prvních týdnech, o publicitu starala katolická církev). Závěr: Logická je varianta čtvrtá – z racionální úvahy a z dostupných údajů plyne, že jediným strůjcem „Číhošťského zázraku“ mohl být pouze farář Josef Toufar, třebas ne manu propria. Ovšem nezázračně. Máte jiné logické vysvětlení? A aby bylo zcela jasno: Umučení faráře Josefa Toufara byl trestný čin, bylo to barbarství.