Zbyněk Fiala: Strategie v časech změny

Svět se mění před očima, jak ukázaly polovyschlé české řeky na začátku června. V Británii poslanci sněmovního výboru pro životní prostředí vyzvali velké obchodní řetězce, aby se orientovali na bližší dodavatele klíčových produktů, protože hrozící klimatické extrémy mohou vyšroubovat ceny nebo úplně přerušit dodávky.

Uvedená hrozba se promítla i do uplynulého jednání Evropské rady, kde dostala podobu rizika i příležitosti. Přijatá Strategická agenda pro Unii v časech změny, která stanovuje klíčové cíle pro nadcházející pětiletí, označuje omezené přírodní zdroje, náklady na energii a dopad klimatických změn za velkou výzvu pro nadcházející období a vedle toho energetickou závislost Evropy za zdroj zranitelnosti. Je tam však i zastřené varování, že na opozdilce se nečeká. Lze je vyčíst z věty, že „v Unii máme různé stupně integrace a kooperace“.

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/en/ec/143477.pdf

http://www.consilium.europa.eu/uedocs/cms_data/docs/pressdata/CS/ec/143497.pdf

Sobotkova vláda proto udělala dobře, když pozdržela přípravy energetické a materiálové koncepce (k nelibosti Svazu průmyslu a dopravy) a akční plán na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti (který urguje také Českomoravská konfederace odborových svazů). Na pondělní tripartitě kvůli tomu zavládla trochu nevlídná atmosféra, ale teď střílet rychle znamená střílet vedle.

Pokud jde o investice, ČR si může vzít příklad z předsednické italské vlády, která návrh na zmírnění úsporného běsnění připravila. Umožňuje to odečíst některé výdaje na strategické investice (zejména do výzkumu) od vykazovaného rozpočtového schodku a dluhu. Pro italského premiéra Renzziho to znamená 10 miliard euro pro povzbuzení ekonomiky navíc.

V seznamu pěti strategických priorit EU je tento bod na prvním místě. Zdůrazňuje potřebu posílit růst a podpořit investice a využít k tomu veškerou pružnost („best use of flexibility“), která je zabudována do existujícího Paktu stability a růstu. V detailním rozpisu této sady úkolů pak mluví o zlepšení přístupu k financím a investicím – i pro malé a střední podniky. Pro velké dlouhodobé investice bude vydána emise dluhopisů Evropského investičního fondu při Evropské investiční bance.

Ve strategickém dokumentu Evropské rady najdeme také nespecifikovanou výzvu k vytvoření vhodného regulatorního rámce“ pro dlouhodobé investice. O ten ještě bude boj. Zvažuje se možnost, že by dluhopisy garantované EIB (tedy garantované rozpočty členských zemí) případně odkupovala Evropská centrální banka, jak navrhuje řada ekonomů. Bylo by to prolomení dalšího evropského tabu, kterým je „monetizace“ dluhu, tedy vytváření peněz na produktivní investice z čistého vzduchu, rozhodnutím ECB. Ale i bez toho je směr jasný – nebojte se, investujte!

Do čeho? Rozhodně ne do minulosti. Investujte a připravujte naše hospodářství na buducnost, velí strategický plán EU. Budujte infrastrukturní projekty v oblasti dopravy, energetiky a telekomunikací. Zaměřte se na energetickou účinnost, inovace, výzkum, odbornou přípravu, vzdělávání.

Mě jako sociálního a environmentálního běsa zaujaly také další strategické priority. Hned na druhém místě se mluví o evropských svobodách a migraci, ale nejde o plytkou mantru zvyšování konkurenceschopnosti. Jádrem problému je odstraňování chudoby a sociálního vyloučení, protože to je hrozba, která uvádí zoufalé lidi do pohybu. Čtu to nejen jako důraz na spravedlivé (progresívní) zdanění a posilování veřejných služeb, ale také jako výzvu k lokálnímu družstevnictví a sociálnímu podnikání.

Pokud jde o energetiku, je úzce propojena s klimatickými změnami. Zaznívá výslovná výzva, že Evropa nesmí být tak vysoce závislá na dovozu ropy a plynu. Bezpečnost tedy nespočívá ve větší hustotě trubek z dalších směrů, ale ve snižování spotřeby. „Energetická účinnost je podstatná, protože nejlevnější a nejčistší energie je ta, která nebyla spotřebována.“ Negawatty, říkají tomu s oblibou Zelení. Došlo na jejich slova.

Když jsem se ještě loni zajímal o energetický výzkum v ČR, prakticky jsem žádný nezjistil, s výjimkou starých fosilních a jaderných kapacit. Letos je to už lepší, rozbíhá se například pár projektů pro chytré budovy. Evropská rada burcuje k podpoře výzkumu, vývoji a budování energetické průmyslové báze Evropy. Potřebuje to pro urychlení diverzifikace energetického zásobování, se zahrnutím „obnovitelných, bezpečných, udržitelných a dalších domácích energetických zdrojů“.

Představa, že mezi to patří i uhlí, vyprchává, protože EU si chce „zachovat vedení v boji proti globálnímu oteplování“ a její ambiciózní cíle pro rok 2030 mají být v souladu s cíli pro rok 2050, které už jsou prakticky bez uhlíku. Lze to číst jako sdělení: Chcete uhlí? Ale jedině se „sekvestrací“, ukládáním uvolněného uhlíku pod zem. Jenže to zatím nikdo průmyslově neumí. A až to bude umět, bude to stejně drahé jako jaderná energie, která se už dnes nevyplatí. Takže – nic nového nespouštět.

Německý příklad je zřejmě závazný. Mimochodem, přichází s dalším prvkem podpory obnovitelných zdrojů. Solární panely a možná ani větrníky už investiční podporu nepotřebují, náklady klesají tak prudce, že cena solární a větrné elektřiny bude běžně konkurovat fosilním zdrojům. Ale zvyšují se náklady na udržování celého energetického systému s tak vysokým podílem kolísavých zdrojů. Řešením je lepší propojení regionů, výrobců a spotřebitelů chytrými rozvody, kterými se vyrovnávají jak výkyvy oslunění a větru, tak spotřeba v částech země. O to se stará německá vláda velkým investičním programem rekonstrukce energetických rozvodů.

Ale pak je tu další možnost. Skladování elektřiny v místě spotřeby. Byl zahájen program podpory domácích akumulátorů pro střešní solární panely. V Británii – opojené trhem – na to jdou jinak. V prosinci začnou s aukcemi na záložní kapacity. Zapojí se nejlevnější nabídky, které na výzvu buď dodají chybějící energii (elektrárny) nebo sníží odběr (průmyslové podniky a další subjekty).

Na konec otázka – má smysl věnovat pozornost strategii Evropské rady, když za chvíli nastoupí nový Evropský parlament a může mít na věc jiný názor?

Odpověď dává rozhodnutí Evropské rady, kterým rychle doporučila Jean-Claude Junckera na post předsedy Evropské komise. Evropský parlament tak dosáhne toho, že tento klíčový post obsadí politická formace, která evropské volby vyhrála. Vstřícnost by pak mohla být vzájemná. Juncker je s přijatou strategií srozuměn.

Dělba rolí mohla být i jiná, ale jak jsem zaznamenal z nedávné přednášky Ivo Šlosarčíka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Lisabonská smlouva možná sledovala jinou strukturu správy Unie, ale v nedávné krizi Evropská komise nedokázala převzít iniciativu jako zdroj expertízy (asi proto, že členské státy tam přestaly posílat své poltické špičky). Úkolu hasiče se musela ujmout Evropská rada a od té doby si uchovává iniciativu. A Evropský parlament nastupuje do nového období oslaben, stojí za ním málo voličů.

Nová sada strategických priorit Evropské rady je tak o to důležitější, že v klíčovém okamžiku politické změny potvrzuje vedoucí postavení vlád tvrdého jádra EU v celém složitém a mnohovrstvém systému Unie. Měli bychom využít této historické příležitosti. Jádro je blízko, je rozumnější než naše vnitřní poměry a jsme s ním úzce propojeni.