Volby do Kongresu USA podle očekávání

Oslavné tirády republikánského vítězství v kongresových volbách pronikly až do českého pravicového tisku. Babišův hlavní zahraničně-politický komentátor Marjanovič ve svém článku v MFD fantazíroval o vítězství americké pravice nad levicí. Někdo by mu snad mohl vysvětlit, že v USA je to trochu jiné nežli v Evropě. Liberální republikáni mohou klidně hlasovat v řadě otázek s republikány. A naopak konzervativní demokraté budou často hlasovat s republikány… Prostě, např. v senátu USA to nemusí být jednoznačné, jak ukazují volební výsledky.

B. Obama zatím minimálně používal svého práva k vetování Kongresem schválených zákonů (dosud jen 2x). G. Bush to učinil téměř ve dvou desítkách případů a B. Clinton považovaný za krále umění politického kompromisu téměř v pěti desítkách případů vetoval Kongresem schválené zákony.

Zcela nepochybně B. Obama nesplnil a ani nemohl splnit velká a nepřiměřená očekávání, která do něj před šesti lety americká a poté i světová veřejnost vkládala.

Nicméně Spojené státy v současnosti zaznamenávají slušný hospodářský růst a nezaměstnanost v zemi klesá. Z hospodářského propadu v roce 2009 se tedy USA podařilo celkem dobře zotavit. B. Obamovi prošla Kongresem „jeho“ zdravotnická reforma, která napravuje základní systémovou chybu amerického zdravotnictví a vlastně celé společnosti, když několik desítek milionů Američanů bylo dosud odkázáno na de facto charitativní a chudinskou zdravotní péči. Západní Evropa a tedy i Velká Británie (tedy další anglosaská velmoc), tento problém vyřešila již po II. světové válce, tedy před desítkami let, ne tak jeden z nejbohatších států světa - Spojené státy. Ty se vyvíjely jiným směrem. Je až překvapivé, jak málo solidární, soudě podle odporu ke zdravotní reformě, americká společnost je.

Američané během roku změnili zásadním způsobem názor na imigrační politiku obou velkých amerických stran. Před rokem bylo Američany favorizováno řešení připravené demokraty. Dnes jsou v této otázce na koni republikáni a většina veřejnosti vystupuje až hystericky proti liberalizaci imigrační politiky.

Také, pokud jde o Islámský stát v Iráku a Sýrii, v tomto případě americká veřejnost viní Obamu z chyb. A považuje Islámský stát za vážnou hrozbu. Prostě to jsou relativně nové prvky v americké politice, ze kterých republikáni vytěžili politický kapitál.

Podle analýz agentury Pew Research Center se také zvětšují poměrně významně rozdíly v politických názorech mezi republikány a demokraty na celou řadu otázek v americké společnosti.

Oproti roku 1987 došlo po 25 letech k velkým názorovým rozdílům v převážné většině oblastí:

Pozn. * - např. názor na interrupce a manželství homosexuálů

Zdá se, že v následujících dvou letech má Obama možnost se soustředit na otázky zahraniční politiky, kde jej Kongres může podpořit snadněji nežli ve vnitropolitických otázkách. Můžeme tak očekávat snahu o dojednání bezcelní zóny USA s EU, ale také třeba zformování koalice pozemních vojsk tvořené „ochotnými“ státy za účasti USA proti Islámskému státu.

Pokud vznikne u republikánů v Kongresu iniciativa k přehodnocení části zdravotnické reformy, bude jí Obama nepochybně bránit svými prezidentskými vety. Ani jedna z obou stran – tedy demokratický prezident a republikány ovládaný Kongres – nemohou ukázat americkým občanům ve svém jednání nesmiřitelnost. Musí chtít dohodnout řadu kompromisů. Neochota k nim může ničit jejich vyhlídky v prezidentských volbách za dva roky. A o ty prvořadě jde. Kongresové volby byly svým způsobem jen rozcvičkou.

Složení mandátů

Jiří Paroubek