Katalánský parlament volil předsedu

V ustavující den parlamentu odevzdali tento slib spolu s potvrzením o svém zvolení ve volbách 21. prosince minulého roku a majetkovým prohlášením do rukou nestora parlamentu pětasedmdesátiletého Ernesta Maragalla. Následně byl dle očekávání v tajném hlasování napodruhé zvolen předsedou parlamentu Roger Torrent (38). Začínal politicky pracovat v separatistické straně Esquerra Republicana už v roce 1998. Od roku 2007 je starostou ve rodném městě Sarriá de Ter (Gerona) a je v katalánském parlamentu už ve třetím funkční období. Vystudoval politické vědy.

Pro připomenutí: v katalánských volbách 21. prosince loňského roku, jež nařídila centrální vláda lidovců, bylo do parlamentu o 135 členech zvoleno 57 poslanců ze stran usilujících o jednotu Španělska, 70 ze separatistických stran a 8 z Catalunya en Comú, kteří představují nezakotvenou levici.

Pět separatistických poslanců, kteří po jednostranném vyhlášení samostatnosti utekli za hranice, nemohli přijít k volbám, protože by ve Španělsku byli zatčeni. Třem, kteří jsou ve vazbě, povolil nestor parlamentu a separatista Maragall, aby za sebe vyslali zástupce. Poslanci vítězné strany Ciudadanos (38% hlasů v prosincových volbách) sice protestovali, že zákon se nezmiňuje o delegování mandátu z vazební věznice, ale jen nemocné nebo poslankyně v porodnici, ale Maragall je odbyl, že v této chvíli rozhoduje o postupu parlamentu jeho Mesa de edad (volně: Stůl starších), který zastupuje řádné vedení parlamentu před jeho zvolením. A osm poslanců ze strany Catalunya en Comú se zdrželo hlasování, aby se podle slov svého mluvčího Àngelse Piñola nepodíleli na „falešné většině založené na nepřítomnosti některých poslanců pronásledovaných justicí“. A tak byl zvolen nejen předseda parlamentu, ale i ostatní funkce byly obsazeny podle očekávání. Na vítěznou stranu Ciudadanos zbylo křeslo druhého viceprezidenta, či spíše viceprezidentky, neboť ho obsadila poslankyně Inés Arrimadas.

Nyní parlament musí zvolit katalánskou vládu. Měl by tak učinit do konce ledna. O funkci předsedy regionální vlády se uchází expremiér Carles Puigdemont, který je ovšem ve Španělsku stíhán za různé zločiny s celkovou trestní sazbou až dvacet let. Mimochodem, jeho předchůdce Artur Mas byl odsouzen k zaplacení části peněz, jež za své vlády investoval do podpory separatismu místo do sociálních a jiných rozpočtů, jak jeho vláda měla učinit na základě přídělu z celostátního rozpočtu. Nyní je vyšetřován odkud bere peníze na splátky svého dluhu (pět milionů eur), neboť je podezření, že opět z katalánského rozpočtu.

Podle Ústavy i Statutu by se měl Puigdemont ucházet o premiérství osobně. Ten však navrhuje, že by tak učinil na dálku z Bruselu a snad že by odtamtud i řídil vládu. Tuto možnost vyloučili jak ústavní právníci v Madridu, tak v Barceloně.

Proti Puigdemontovým návrhům taky rázně vystoupil celošpanělský premiér lidovec Mariano Rajoy, který oznámil, že pokud by separatisté trvali na staronovém premiérovi, jeho vláda neuzná katalánskou Generalitat (vládu) a nezruší svou správu Katalánska, což jí umožňuje článek 155 španělské Ústavy. Na schůzi Celostátní rady Lidové strany těsně před prvním zasedáním katalánského parlamentu Rajoy obhajoval postoj své vlády. Prohlásil, že „mnozí důležití představitelé (katalánských separatistů) odešlo z politického života nebo opustilo své politické postoje a netrvá na jednostranném prosazování nezávislosti“.

Vývoj posledních událostí dává Rajoyovi za pravdu. Začínají se objevovat rozpory mezi jednotlivými separatisty. Někteří nechtějí podpořit Puidgemonta na funkci premiéra, jiní zdůrazňují, že s centrální vládou je třeba vyjednávat. Občané jsou už pomalu unaveni důsledky, jež separatismus přináší v sociální a ekonomické oblasti. Dá se také očekávat, že nepřítomnost Puigdemonta v zemi oslabí jeho politický vliv a že názory jeho zastánců se začnou drolit.

A to je také naděje na klidnější vývoj v tomto autonomním společenství. Jiná možnost ani není. O vystoupení Katalánska ze španělského království by musely hlasovat všichni Španělé, a ti jsou téměř jednoznačně proti. Ostatně, už za několik dní při volbě nové vlády uvidíme, nakolik se postoje Madridu a Barcelony sbližují nebo vyhrocují.

Karel Wichs