Jiří Paroubek: Co mají Kubice a prof. Pirk společného?

Prof. Pirk vybudoval výtečně fungující zdravotnické zařízení IKEM, které jsem vždy řadil k těm našim nemnoha nemocnicím, jež jsou na světové úrovni. Nehodnotím přitom, zda i jiné české nemocnice mají podobné finanční a další možnosti jako IKEM (určitě je zdaleka nemají). Hodnotím jenom výsledek a ten je výtečný. Prof. Pirk by jistě byl i skvělým ministrem zdravotnictví pravicové vlády. Neváhal by u nás zorganizovat zdravotnictví amerického typu, což by především znamenalo dramatické zvýšení spoluúčasti klientů. Pan profesor se pochopitelně nemusí zabývat takovými subtilními otázkami, jako je příjmová a majetková struktura české společnosti. Prostě neví nic o české společenské realitě, nezabývá se takovými detaily a chybí mu i potřebná empatie, aby se k ní alespoň v duchu přiblížil. Aby pochopil, že u nás existují statisíce důchodců, kteří si mohou po kobercových náletech vlády rozpočtových škrtů vybrat, zda zaplatit nájem anebo raději za léky potřebné k jejich životu. A teď ještě k tomu přibydou nadstandardy. Prostě kombinovaný drahotní útok na největší příjemce zdravotní péče: seniory a rodiny s dětmi.

Česká společnost byla a je tak nebo onak zasažena kauzou D. Ratha. Zásah Kubiceho policie při Rathově zatčení byl promyšlený do detailů. Byl to úder na plexus solaris sociální demokracie. Největší soc. dem. kritik vlády, kritik jejich korupčních praktik zatčen po převzetí údajného úplatku. Prý úplatku za předražený projekt rekonstrukce Buštěhradského zámku. Snad i čeští žalobci a soudci včetně soudce Šotta musí chápat, že osvědčený model údajně předražené zakázky à la Budišov, k úspěchu žaloby v procesu s D. Rathem nepovede. Státní zastupitelství bude muset hodně zabrat a hodně konstruovat něco nového, aby si neuřízlo kontinentální ostudu. Proto bude D. Rath (a další obvinění) v koluzní vazbě velmi dlouho, tedy obrazně až zčerná.

Prof. Pirk ve svém rozhovoru v MFD (jak jinak!) vyřídil D. Ratha a jeho parlamentní řeč blahosklonně: „obviněný má právo lhát“. Hůře jsem v očích pana profesora dopadl já: „Co mnou hluboce otřáslo, byl Jiří Paroubek, který ho hájil a obviňoval všechny kolem.“ Copak prof. Pirka asi tak v mé sněmovní řeči pobouřilo? To, že jsem se zeptal předsedkyně sněmovny, jak mohla tak geniálně rychle a na základě jakého právního názoru rozhodnout o vydání D. Ratha světské spravedlnosti?

Anebo že jsem se tázal, zda o celé věci věděla jaksi předem a mohla se dobře připravit? Byly to zcela legitimní otázky? Anebo ne? Měl jsem mlčet? Tak daleko ještě nejsme.

A jestli je to tak čisté, proč se paní Němcová neobtěžovala vůbec odpovědět? Budu se pochopitelně předsedkyně Němcové ptát na tuto záležitost dál. Kindermanagement v čele ČSSD se neodvážil položit ani takovouto otázku k uklidnění svého poněkud černého svědomí vůči D. Rathovi. Oni vlastně strachy ani nešpitli.

Ano, uvedl jsem ve svém parlamentním vystoupení několik pomníků současného ministra vnitra z minulosti. Pseudokauzu biolíh, pseudokauzu Budišov a V. Jourovou. Co měly tyto smutné policejní přehmaty Kubiceho party společného? Teatrální zatčení exponentů (někdy i bývalých) sociální demokracie, masivní mediální masáž, pak dlouho ticho po pěšině. A po letech následovaly osvobozující rozsudky… Bez výjimky pro všechny. Zničené osudy lidí, zničené rodiny však zůstaly jako pomníky nehynoucí Kubiceho slávy.

Tak koho jsem vlastně nepravdivě obvinil? Nikdo takový není! Kubice a jeho lidé jen dobře ovládají gangsterské metody a mají skvělé mediální krytí, toť vše. O smutně proslavené tzv. Kubiceho zprávě už nebudu ztrácet mnoho slov. Obvinit premiéra země bez důkazů z pedofilie a z praní špinavých peněz na jihoamerických účtech, to z Kubiceho dělá duchovního spřežence Mrázků, Pitrů a Krejčířů. A co měli Pitr s Krejčířem společného s Kubicem? Nechtěli v roce 2006 pokračování vlády ČSSD. Opravdu vypečený ministr vnitra.

Pravicová média pochopila, že ve významné části české veřejnosti jsou velké pochybnosti o fér hře v kauze D. Ratha. Ani já jsem přece ve svém parlamentním vystoupení netvrdil, že je D. Rath nevinen. Nevím to. Obhajoba je věcí jeho obhájců, ne mojí. Co ale vím, to jsem řekl. O pochybnostech, které jsem měl, jsem se otevřeně zmínil. Celé to divadlo ve sněmovně inscenované špatnou režisérkou Němcovou vidělo na televizních obrazovkách či prostřednictvím internetu přes jeden a čtvrt milionu lidí. Ti všichni si udělali vlastní názor, bez ohledu na předchozí intenzivní mediální masáž. A je to tak dobře. A ten dojem v lidech přetrvává!

A tak ani to, co říká prof. Pirk moc nepomůže. Měl jsem na své vystoupení stovky ohlasů, přes devadesát procent jich bylo pozitivních. Nikdy nepamatuji na podobné skóre při parlamentní řeči. A mezi ohlasy bylo také hodně lékařů, pane profesore.

Kubicemu ani stylizované, v přátelském duchu vedené rozhovory v novinách, představující jej jako milého, dobromyslného a nepříliš prudce chytrého taťku, nepomohou. Média jej budou líčit jako člobrdu, který pochopitelně vůbec, ale naprosto vůbec nic nevěděl o kauze D. Ratha před jeho zatčením. Ano, možná jsou prosťáčkové, kteří si to budou myslet. Soudným lidem je to ale k smíchu.

V každém případě policie v rukou pravice, justice v rukou pravice a média v rukou pravice jsou souběhem nebezpečným pro svobodu v naší zemi. Místopředsedkyně sněmovny V. Parkanová je v nastalé situaci jen užitečným ťulpasem, jehož obětování má pouze na čas odvést pozornost od Rathovy kauzy. Na jejím případě se má „dokázat“ nestrannost policie a prokuratury.