Petr Pavel nepřipravuje občanskou válku… A to není málo

Přesto ho musím pochválit, že na rozdíl od Slovenska či Polska, kde názory mezi politickou reprezentací jsou vyhroceny až na krev a kde střídání vlád znamená jen to, že ta jedna skupina chce tu druhou doslova zadupat, zakázat či zavřít do vězení, Petr Pavel dokonce vlastně uměle vytváří dojem, že věci u nás tak vyhrocené nejsou, což cítíme, že tomu tak není a dokonce velmi tolerantně i sám pro sebe lakuje na růžovo, že vlastně u nás nehrozí -jak je u nás módním zvykem – slovenský či maďarský scénář.

Při svém nedávném setkání s občany v Jíčíně, zaznamenávaném periodikem Deník promluvil  jednoznačně, alespoň jak redaktoři shrnuli:

Prezident Petr Pavel nepředpokládá, že po letošních parlamentních volbách nastane nějaký zásadní výkyv směrem od demokracie. Jedná i s představiteli opozičního hnutí ANO, které průzkumy favorizují, a má za to, že v hlavních principech je shoda. Jen spolu politici neumějí diskutovat. Uvedl to v debatě Deníku konané ve čtvrtek v podvečer v jičínském Masarykově divadle. Hovořil i o demokracii na Slovensku či v Maďarsku.

Pavel uvedl, že debaty vede i s představiteli opozičního hnutí ANO, které předvolební průzkumy favorizují. „A je přesvědčen, že v těch hlavních principech, to znamená ukotvení České republiky v Evropské unii, NATO či posilování naší obranyschopnosti a konkurenceschopnosti, panuje shoda,“ uvedl.

Za svou osobu bych si samozřejmě přál, kdyby Babišovo hnutí bylo více zahraničně politicky kritické a odmítalo jít na ty povinné mantry, které jsme kdysi zažili – byť ve zcela jiném gardu : „Se Sovětským svazem na věčné časy“ i když v čele Moskvy stál Leonid Brežněv, který k nám v srpnu 1968 poslal „spřátelená“ vojska, aby nás zachránila před kontrarevolucí, ačkoliv pro mě osobně bylo Pražské jaro zřejmě tím nejkrásnějším pokusem o svébytný model řízení této země.

Nicméně tím, že Babiš, Havlíček a další tu mantru drží, dávají zároveň Pavlovi tu důležitou berličku, aby i on hledal cestu k možnému spolužití. Ovšem přirozeně to znamená, že zejména protestní hlasy jsou jiným směrem. A to je v pořádku.

Vraťme se k Pavlově Jíčínskému vystoupení.

Oproti Fialovi a spol. dotvrzovanému přitakávajícími  medii dokonce učinil výrok, který si zaslouží palec nahoru. Řekl : V různých obdobích se podle něj míra demokracie může v různých zemích lišit. „Opravdu nemyslím, že by Slovensko mělo být považováno za nedemokratickou zemi, protože mnoho lidí tam stále ctí stejné hodnoty, které s námi sdíleli před tím, než se k moci vrátil Robert Fico ,“ sdělil.

Svůj názor poté dovysvětlil. „Jestli Robert Fico dělá některé kroky, které nám připadají nedemokratické, tak z pohledu Roberta Fica to určitě demokracie je. Stejně jako Viktor Orbán hovoří o tom, že v Maďarsku je pravá demokracie. Dokonce i Vladimir Putin říká, že Rusko je demokracií, byť dodává, že je to suverénní demokracie. A skutečně některé znaky demokracie v Rusku jsou. Alespoň na povrch,“ řekl.

Podle Pavla bychom vůči těmto zemím neměli být úplně přísní. „Měli bychom vnímat i to, že i u nás máme s naplňováním základních principů demokracie občas těžkosti. Mělo by nás to hlavně přimět k tomu, abychom si neustále připomínali, že chceme-li žít v demokracii, chceme-li těžit ze všech benefitů a svobod, které nám nabízí, skutečně se o ni musíme neustále starat a kultivovat ji,“ uvedl.

Tolik Petr Pavel. A nebojte se, nemíním se nad ním dál láskyplně rozplývat.

To podstatné už jsem řekl. Na rozdíl od bojů na Slovensku či Polsku, ale stejně tak – a možná ještě výrazněji u sousedů v Německu, kde budoucí kancléř Merz za CDU/CSU s obrovskou podporou nejen své strany, ale ještě více s podporou údajně demokratické středo levicové SPD by nejraději nechal zakázat populistickou AFD, která v těchto dnech v preferencích nejen dostihla, ale dokonce předstihla jeho stranu a stala se bezprecedentně nejsilnější politickou stranou v této stále ještě nejdůležitější zemi EU, v Česku hlava státu v otázce, kde mu přísluší v jednom okamžiku, tj. po volbách, klíčové rozhodnutí o tom, kdo bude sestavovat vládu se osobně lišácky – ale politicky prozíravě staví do velmi konstruktivní role, která by Česku uprostřed rozjitřeného světového i evropského politického prostředí mohla pomáhat ke stabilitě.

Uprostřed hysterické kampaně Fialy spol. o tom, že se snad při vítězství Babišem vedené opozice ( to že sám – a bohudíky – nebude mít hlasy na absolutní většinu) nastane v Česku rozvrat, vnesl sympaticky rozumný vklad, který se určitě současné vládní koalici nelíbí.

Bral jsem jako prezidenty Zemana i Klause, jako zákonodárce jsem v době, kdy prezident byl volen Poslaneckou sněmovnou a následně též Senátem nejdříve při rozpadu Československa pod dojmem ťístnivého  pocitu, co nás čeká, ovšem bez nadšení, volil Václava Havla, a podruhé už jako senátor jej nevolil, zejména když raději nechali na pár dnů zadržet  Sládka coby poslance, aby volit nemohl a Havel byl zvolen většinou právě jen jednoho hlasu. Zkrátka i Havel pro mě někdy byl, někdy nebyl mým prezidentem a přestal jím být tehdy, kdy nadšeně vítal humanitární bombardování Jugoslávie.

Asi tak.

Věřím, že po podzimních volbách zde bude vytvořena nová vláda zjevně pod  vedením Andreje Babiše, opřená rovněž s největší pravděpodobností i o sílící uskupení SPD+, a doufám, že i o Filipa Turka, který možná bude, možná nebude zbaven řidičáku (což je nepodstatné), ale například v zahraničních vztazích oproti dnešnímu válkychtivému Lipavskému, je na české a opoziční poměry skvělým odborníkem s patrně nejlepšími vztahy českých politiků na kruhy kolem Trumpa, který nepochybně ještě téměř čtyři roky bude – ať se to komu líbí či nelíbí -, aby byl zákonitě vystřídán – jak tomu chce americká ústava a jak vyčerpaný svět s úlevou uvítá.

I díky Pavlovi proto můžeme zažít oproti zbývající Evropě co nejvíce poklidný vývoj.

A to je velmi dobrá zpráva pro Česko.