Kdy Češi zmizí z Iráku?

V roce 2011 si šéfové Francie a Británie, prezident Nicolas Sarkozy a premiér David Cameron, řekli, že v rámci tzv. arabského jara zničí libyjského vůdce Kaddáfího a jeho prohnilý režim. Cameron chtěl vypadat jako silný demokratický vůdce, který dokáže i po letech pomstít četné oběti atentátu na britské letadlo před dlouhým časem zorganizovaného právě Libyjci a nesporně s vědomím Kaddáfího. Mezitím, tedy v letech po atentátu, ovšem došel Kaddáfí se Západem k módu vivendi, zaplatil vysoká odškodnění obětem, respektive rodinám obětí. A zejména byl bezpečnou hrází proti přílivu afrických uprchlíků do Evropy.

Prezident Sarkozy byl jiný případ nežli Cameron. Jako velmi pravděpodobná se zdá legenda o tom, že Sarkozyho kampaně, zejména jeho první prezidentskou kampaň, financovali právě Libyjci. A tedy Kaddáfí. S blahosklonným přihlížením Američanů a poté, co Rusové s Číňany zcela nepochopitelně nezablokovali celou akci proti Kaddáfímu v Radě bezpečnosti OSN, byl Kaddáfího režim během krátké doby po úderech letectva Britů a Francouzů zničen. Vytvořilo se politické vakuum, chaos, ve kterém začali operovat, kromě jiného také islamisté z celého světa. Poté, co byl Kaddáfí zlikvidován, byli islamistické bojůvky a gerily vytlačeny z Libye na jih, zejména do Mali. Nevím, proč by Češi, čeští vojáci měli dnes vytahovat za Francouze a Brity horké kaštany z ohně. A zejména proč by to čeští daňoví poplatnici měli platit?

Když jsem včera pozoroval v ČT v Událostech poslance ODS Žáčka v jeho svatém nadšení, kterak blábolí o tom, že se v Nigeru či Mali bojuje také za Prahu a že to odtud mají islamisté do Prahy jen kousek, bál jsem se o jeho duševní zdraví. Do NATO jsme přeci nešli z toho důvodu, abychom nasazovali naše vojáky jaksi globálně, po celém světě. A abychom řešili důsledky chyb našich aliančních partnerů.

V Iráku došlo k očekávatelnému vývoji. Irácká vláda již dlouho hovoří o tom, že by „ozbrojení misionáři“, tedy zahraniční vojska (myslím tím vojska USA a jejich spojenců), měli z Iráku zmizet. Teď už na to v Iráku mají i usnesení parlamentu. Po atentátu na Sulejmáního se věci ještě zrychlily. Pozice amerických a spojeneckých vojáků v Iráku se stává neudržitelnou i zbytečnou. Představa, že by snad mohla ještě pokračovat výcviková mise příslušníků iráckých ozbrojených sil, je chimérou. Jediné co si Američané a obecně Západ mohou snad ještě v tuto chvíli vynutit je to, aby z Iráku zmizela všechna zahraniční vojska. A tedy i íránští vojáci. Ale osobně si nejsem jist, zda se to ještě dnes, kdy spojenecká vojska jsou de facto, pokud jsou na šíitském území Iráku, izolovaná na svých základnách, dá vůbec ještě prosadit.

Je to smutné resumé výboje Američanů a Západu v Iráku. Nejméně dva biliony dolarů, které stála válka a následná „rekonstrukce“ Iráku, jsou fuč. A kde jsou příčiny? V naprosto nekvalifikovaném a neuváženém přístupu zejména Američanů a Britů, před a po druhé válce v Iráku. Vzpomeňme si, že tehdy i mezi západními spojenci byli politici – francouzský prezident Chirac a německý kancléř Schröder, - kteří byli proti americké intervenci a nezúčastnili se jí. Dokonce francouzská diplomacie velmi aktivně a po celém světě přesvědčovala své partnery, a to často v patách amerických emisarů přesvědčujících vedení států o potřebě intervence, o pravém opaku.

Chirac se Schröderem byli velmi prozíraví a měli pravdu. Zachovat Saddámův režim bylo pro Američany asi stejně problematické, jako pro Francouze a Brity zachovat režim Kaddáfího. Díky hlouposti našich spojenců tak byly vytvořeny v oblasti dva chronické neuralgické body – Irák a Libye -, které jsou zdrojem chaosu a tenzí nejen pro celou oblast Středního východu. Prostě i zahraniční politika musí být dělána kompetentními lidmi a vysoce kvalifikovaně a to ve všech oblastech světa.

Ostatně soudím, že čeští vojáci by měli v situaci nastalé po chybách amerického prezidenta co nejrychleji zmizet z Iráku. Tak, jako to udělali Slováci. A může se to obejít bez tvrdých lekcí, které dává bývalý slovenský premiér Fico (a má přitom zcela pravdu), že atentátem na Sulejmáního se Američané dopustili závažného porušení mezinárodního práva. Prostě bič a pryč, jak říkali naši sedláci! Snad naši spojenci do příště zmoudří.

Jiří Paroubek