Co říká projev M. Zemana?

M. Zeman v úvodu svého projevu poděkoval organizátorům akce za pozvání, protože „bychom si všichni měli v klidu a míru připomenout památku obou sedmnáctých listopadů, jak 17. listopadu 1939, tak 17. listopadu 1989.“

A pokračoval: „Co tato dvě výročí přes propast padesáti let spojuje? Myslím si, že jsou to dvě věci. Za prvé, nesouhlas našeho národa s okupací, ať už zjevnou v případě německé okupace, nebo špatně skrývanou, ale existující v případě okupace sovětské. Tento národ si zaslouží, aby si vládnul sám a aby mu nikdo, opakuji nikdo, z vnějšku nediktoval, co má a co nemá dělat. Ale druhá vzpomínka na oba sedmnácté listopady je možná stejně závažná. Tehdy lidé vešli do ulic, aby protestovali proti manipulaci, aby protestovali proti tomu, že jim je vnucován jediný správný názor, že jsou navlékaní do svěrací kazajky, názorové uniformy, a že nesmějí myslet jinak, než jim předepisuje ten, kdo jimi manipuluje“.

Více se však k 17. listopadům nevyjadřoval. Akce, které se zúčastnil, se totiž netýkala Dne boje za svobodu a demokracii, ale jmenovala se Demonstrace na podporu názorů prezidenta republiky na imigraci a islám.

V následující části projevu se M. Zeman věnoval tzv. „migrační krizi“ a v podstatě se snažil ukázat, že dnes jsou lidi v této souvislosti manipulováni podobně, jako byli v obdobích, která si 17. listopadu připomínáme.

V citovaném úvodu prezident prohlásil: „Tento národ si zaslouží, aby si vládnul sám a aby mu nikdo, opakuji nikdo, z vnějšku nediktoval, co má a co nemá dělat. Těžko si tuto Zemanovu větu v kontextu jeho projevu o imigrační krizi vyložit jinak než jako kritiku Evropské unie, a zejména snahy evropských lídrů o prosazení tzv. „uprchlických kvót.“ 

Pozoruhodné na tom je, že se hned v úvodu M. Zeman, který proti EU nikdy nebyl, a naopak dlouhodobě zastával proevropské názory, do této instituce pustil v podstatě stejným způsobem jako jeho předchůdce a známý odpůrce EU V. Klaus. Takové konání v člověku vyvolává otázku, zda Zeman nyní skutečně říká to, co si myslí, nebo to, co chtějí jeho posluchači slyšet…

„Byli jsme svědky mnoha mediálních masáží, ale jedno bych chtěl zmínit samostatně, protože to hýbe celým národem. Je to mediální masáž týkající se migrační krize. Domnívám se, že je potřeba tolerance vůči odlišným názorům. Že každý má právo ve svobodné společnosti tento názor vyjádřit, ale také že opačný názor nesmí být ve společnosti umlčován a označován různými nálepkami, nebo dokonce nadávkami jako extremisté, xenofobové, islamofobové, rasisté nebo fašisté. Nálepka či nadávka není argument a poukazuje pouze na argumentační nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují.“

Se vším, co M. Zeman v této své části projevu uvedl, se dá souhlasit. Určitě zažíváme mediální masáž týkající se uprchlické krize. Určitě, a je velmi dobře, že to prezident Zeman řekl, je třeba tolerance vůči odlišným názorům. A rozhodně má člověk své názory, pokud jimi neporušuje zákon, veřejně vyjadřovat. A odlišný názor (od většinového), opět, pokud neporušuje zákon, by neměl být umlčován. A nadávka skutečně není argument, ale opravdu poukazuje na argumentační nedostatečnost (či neochotu) těch, kdo ji vyslovují. Prezident ale tak nějak na něco zapomněl nebo prostě jaksi něco nedořekl…

Pokud otevřeme kterékoli české mainstreamové noviny, o mediální masáži kolem uprchlické krize nemůžeme pochybovat. Z tématu uprchlíků, kteří do ČR ani nechtějí, je největší národní problém, který směle zastiňuje i to, co v ČR problémem skutečně je. Pokud ale prezident Zeman mluví o mediální masáži v souvislosti s uprchlickou krizí, proč neuvedl, že média v této oblasti masírují lidi spíše tak, aby uprchlíky vnímali jako velkou ekonomickou a bezpečnostní hrozbu pro ČR? Člověk by skoro řekl, že mainstreamová média se od médií velmi otevřeně „brojících“ proti uprchlíkům a islámu liší ponejvíce mírou vulgarity, kterou používají. Gró věci se ovšem zdá byt dost stejné…

Proč ve výčtu nálepek chybí výrazy jako sluníčkář, ultrasluníčkář, islámo-anarchista, ultralevicový extremista, pravdoláska, kavárna, pseudohumanista, dobroser a podobně? Toto nálepkování či nadávání není pouze argumentační nedostatečností těch, kteří je vyslovují? Jistěže ano…

Pokud M. Zeman mluví o tom, že názor odlišný od většinového by neměl být umlčován, má pravdu. Proč však prezident také nedodá, že podle výzkumu veřejného mínění provedeného např. společností CVVM je proti přijímání uprchlíků se Sýrie a Afriky v ČR více než 70 % lidí? Pro přijímání uprchlíků ze Sýrie podle tohoto průzkumu vyslovilo pouze 26 % lidí a pro přijímání uprchlíků ze severní Afriky 24 % lidí. Proč také neřekne, že podle výzkumu  provedeného společností SANEP jsou právě jeho názory na uprchlickou krizi to, co na něm většina lidí hodnotí nejkladněji (souhlasí s ním 72,3 % dotázaných)? M. Zeman tedy na Demonstraci na podporu názorů prezidenta republiky na imigraci a islám nehovořil k utlačované menšině, ale zřejmě k většině, které se snažil namluvit, že je menšinou, která se nemá bát své názory vyjadřovat a která by se neměla nechat umlčovat…

V další části projevu pak Zeman říká: „ Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu.“ 

Zde je zajímavé se pozastavit nad tím, že prezident Zeman automaticky všechny, co odcházejí zejména ze Sýrie či Afriky, nazývá nelegálními migranty. Stejně jako to dělá velká většina odpůrců uprchlíků.  To je, jak to tak vypadá, vcelku zásadní problém. Běžný člověk, ale ani prezident Zeman, není ten, kdo má posuzovat, kdo má a kdo nemá nárok na status uprchlíka a kdo do dané země přijít smí či nesmí. Pokud příslušné úřady posoudí, že je ten který člověk, který odešel ze své země, v „hostitelské“ zemi ilegálně, pošle ho přece pryč… A to prezident Zeman jistě velmi dobře ví. A pokud mluví o dobře živených mladých mužích, co na to říci. Myslí si snad, že v zemi, odkud odcházejí, byli dobře živeni jen tak, třeba ze slunečního svitu? Jistěže ne. Pokud ale díky válce ztratili práci, jak mají živit sebe a případně svou rodinu? Náboje zbraní bohužel k jídlu nejsou. A lze se komukoli divit, pokud chce sebe a svou rodinu chránit tím, že uteče z míst, kde jim hrozí smrt?

„Udělejme všechno, abychom nadále žili ve svobodné společnosti, kde si budeme vážit svých odlišných názorů, kde o nich budeme diskutovat, kde budeme argumentovat a kde nebudeme podléhat vymývání mozků.“ Těmito slovy prezident Zeman ukončil svůj projev a těžko, pokud tedy nezačneme zpochybňovat premisu, že nyní žijeme ve svobodné společnosti, jim můžeme něco vytknout. Můžeme se jen ptát, proč je nepronáší daleko od Bloku proti islámu a v poněkud jiném kontextu…

Proč to M. Zeman dělá?

Proč slova o potřebě toho vážit si odlišných názorů, potřebě argumentace a o potřebě odolnosti vymývání mozků nepronáší jinde než na demonstraci pořádané Blokem proti islámu?

M. Zeman měl loni v listopadu důvěru 37 % lidí. (V prosinci 2014 to bylo dokonce 34 % respondentů), letos v říjnu mu ovšem podle průzkumu CVVM důvěřuje 46 procent Čechů, a jeho podpora a je oproti poslednímu průzkumu uskutečněnému CVVM v květnu 2015 o 5 procent vyšší a oproti minulému listopadu dokonce o 9 procent vyšší. A to je hodně. Tento nárůst Zemanovy popularity, jak už je zmíněno výše, lze připsat v první řadě tomu, jak se vyjadřuje na téma uprchlické krize A dá se předpokládat, že jeho vyjadřování o uprchlické krizi bude dále přispívat k růstu jeho popularity.

Loňský 17. listopad čelil M. Zeman vrcholu kampaně proti své osobě. Rádoby rozbuškou těchto projevů byly např. Zemanovo vulgární vyjádření na adresu Pussy Riot, rozpory s rektory některých vysokých škol či jeho návštěva Číny nebo jeho odlet z Číny letadlem patřícím P. Kellnerovi… Tedy věci, které by ostatním snadně prošly, případně byly ještě kladně oceněny…

Lidé tehdy M. Zemanovi na Národní třídě houfně udělovali červenou kartu, pochodovali s hesly „Miloše do koše“ a vyzývali prezidenta k abdikaci. Na Albertově, kde M. Zeman mj. společně s prezidenty Německa, Polska, Slovenska a Maďarska vystoupil, na něho lidé hlasitě hvízdali a házeli po něm vejce. (Jedno z nich tehdy zasáhlo německého prezidenta Gaucka, který se musel asi hodně divit tomu, co se to u nás děje…)

Jeho odpůrci se ho zkrátka snažili zesměšnit a znemožnit věcmi, proti kterým se těžko mohl bránit. Jak se totiž bránit proti hvizdu, červené kartě či hozenému vejci?

V této době bylo asi i pro M. Zemana těžké uvěřit, že v příštím volebním období má šanci obhájit své vítězství v prezidentských volbách. Migrační krzie mu však šanci opět přihrála… M. Zeman si pochopitelně všiml, že vyhraněný postoj vůči uprchlíkům, imigrantům, ale o obecně Arabům mu může přinést sympatie české veřejnosti a potřebné politické body. A tak se této příležitosti také chytil.

A drží se jí tak pevně, že mu nedělá problém ani postavit se na pódium vedle Martina Konvičky a přesvědčovat občany České republiky o tom, že jsou-li toho názoru, že Sýrie a Afriky do světa utíkají především agenti Islámského státu, kteří nás tu všechny do jednoho chtějí obrátit na „víru pravou“, případně povraždit, nebo lidé, kteří nehodlají ani zavadit o práci a chtějí žít pouze ze sociálních dávek, a podle toho bychom se k nim měli také chovat, mají pravdu. Mají pravdu a nemají se nechat zastrašit a umlčet těmi, kteří říkají, že věci se mají přeci jen poněkud jinak. Mají mít na paměti, že právě jejich postoj, budou-li ho dávat najevo, je zásadní pro zachování svobodné společnosti. Ať už je to jakkoli absurdní a ať si tohoto svého absurdního jednání musí být sám M. Zeman vědom…

M. Zeman na nechutnost v podobě dehonestační kampaně proti své osobě reagoval také nechutností. Z hlediska zisku politických bodů mu jeho tah vyšel na sto procent. Prezident republiky by však měl být, a měl by chtít být, morální autoritou své země. Je starou pravdou, že demokratičnost té které země se nejlépe ukáže v tom, jak přistupuje k těm nejslabším. Pokud bychom demokratičnost České republiky hodnotili podle přístupu k uprchlíkům, tedy k těm nejslabším, příliš dobře by nedopadla. A prezident republiky by měl upozorňovat spíše na takové věci.

Nikoli vystupovat na akci skupin jako je Blok proti islámu a hovořit o tom, že „Náš národ není xenofobní, v tomto národě, v této zemi, žije více než půl milionů cizinců a dokáží najít soužití s naší kulturou, jsou přijímáni přátelsky a nejsou s nimi žádné problémy, naopak naší společnosti prospívají. Ale jejich kultura je plně slučitelná s evropskými hodnotami. Není to kultura vrahů a není to kultura náboženské nenávisti,“ jak to učinil prezident Zeman na Demonstraci na podporu názorů prezidenta Zemana na imigraci a islám k příležitosti oslav Dne boje za svobodu a demokracii.

Jak nebetyčně odlišně se ohledně uprchlíků vyjadřuje například německý prezident J. Gauck, který u nás loni v rámci štvanice proti Zemanovi dostal vejcem: „Stejně jako v roce 1990 nás čeká výzva, která zaměstná několik generací. Sjednocení Německa znovu spojilo to, co k sobě patřilo odjakživa.  Na rozdíl od tehdejší doby ale nyní musí srůst dohromady to, co k sobě dosud nepatřilo. Východní a západní. […] Bude to chtít určitý čas, než si nově příchozí zvyknou na společenský řád, který nezřídka bude v rozporu s jejich tradičními normami. A bude to chtít čas, než staří a noví spoluobčané převezmou odpovědnost za stát, který budou všichni vnímat jako společnou zemi.“

Citovaný Gauckův projev je projev státníka, který skutečně morálně vede svou zemi. Projev, který na Albertově přednesl M. Zeman, je naproti tomu projevem člověka, který v první řadě vede svou osobu k volebnímu vítězství v dalších prezidentských volbách a na všechno ostatní rezignuje.

Je však otázkou, zda chce česká společnost od svého prezidenta něco víc… Ono se zdá, že často nikoli. A to je na celé věci to nejsmutnější.