Zbyněk Fiala: Peníze hlasují nohama

Za extrémně nízkou cenu ropy prý mohou hlavně spekulanti, protože ceny létají rychleji na trzích s futures a deriváty, zatímco obchodování s tankery a reálnou ropou je v klidu. Zatím. Těží se víc, než je spotřeba, ale v USA je prý stále ještě k dispozici volná skladovací kapacita pro 19 milionů tun ropy. To odpovídá spotřebě Spojených států za jeden den. Teprve až přeteče i tohle a uváznou první tankery, které už nebylo možné prodat, začne to pravé peklo.

Na trzích elektřiny známe zápornou cenu, kdy nadměrný příliv proudu ze slunečníků a větrníků staví běžící uhelné elektrárny před problém, co s tím. Elektřina, mrška, pořád někam chce, ale na louku se to vysypat nedá. Podobný problém může nastat také s potrubím s vazkou černou tekutinou. Kdyby se proudění v trubkách zastavilo, zatuhnou. To nikdo nepřipustí. Straší tím však jen zanícení alarmisté.

Cena ropy mezitím klesla tak hluboko, že už se blíží k úrovni 90. let, kdy se dostala k 10 dolarům za barel. Zdá se vám taková vyhlídka divoká? Finanční terminál Bloomberg nabízí pohled na ceny saúdské ropy převedené na hodnotu dolaru z roku 1998, a najednou je na 17 dolarech.

Další statistiky si pohrávají s dolary z roku 2010. Tyto přepočty dávají dolarům v hlubší minulosti větší cenu než po letech, kdy je ohlodala inflace. Tohle musíme mít stále na uváděnými čísly na paměti. NA druhou stranu, trh je v tomto vyjádření mnohem stabilnější. Ukazuje dvě zákonitosti. První, cena je dána tím, kolik je na to ve světě k dispozici peněz. Těch bylo dlouho zhruba stejně. Druhá, cenou zahýbá jen nedostatek. Rychlý růst cen je však holí o dvou koncích, protože inspiruje těžaře k nadprodukci (kdo by nechtěl cucnout ze zlatého cecíku?), zatímco spotřebitele motivuje k úsporám a hledání alternativ.

V tomto pohledu se ropa držela hladiny 20 dolarů za barel v dlouhém období po obnově pravidelných obchodů po druhé světové válce. Vydržela až po první ropný šok roku 1973, na jejímž začátku stála válka Syrie a Egypta s Izraelem, kdy se cena více než zdvojnásobila.

Další zdvojnásobení přišlo po druhém ropném šoku roku 1979, po íránské revoluci, na kterou brzy navázala válka Iráku s Íránem. Ropa dosáhla prvního cenového vrcholu na úrovni 80 dolarů za barel (znovu - v dolarech 2010).

Před válkou v Zálivu roku 1991 se čekalo něco podobného, ale nastal pravý opak. Všichni se v dostatečném předstihu předzásobili a samotný americký už vyzněl jen jako uzavření nebezpečného období očekávání. Ropa zamířila jednoznačně dolů, k hodnotám, jaké má dnes.

Vrchol ropné bídy přišel roku 1998, kdy se cena v přepočtu ponořila hluboko pod dvacet dolarů, a zdálo se, že tak už to zůstane. Bylo to plodem první vlny energetických úspor, kterými zejména Evropa reagovala na zkušenost z předchozích ropných šoků a někteří i na rýsující se klimatickou hrozbu.

Spásou pro těžaře bylo až 11. září 2001. Neklid na Blízkém východě, zahájený americkým úderem na Afghánistán, zapůsobil na ropu jako živá voda. Pak vzplály těžní věže v Iráku. Probudil se i OPEC a staral se o to, aby byl stále mírný nedostatek. Udržoval jej snižováním těžebních kvót.

Poslední vrchol ceny na úrovni 150 dolarů za barel přišel pár týdnů před finanční krizí, a podle některých analýz to byl ten hlavní spouštěč zhroucení dlužníků. Finanční systém už nestrávil, že jedni na to nemají a druzí nevědí kam s penězi. Krize pochopitelně zabrzdila spotřebu, takže ropa slétla dolů. Nicméně předchozí rekordní cena ropy nepřestala hučet v hlavách investorů a rozjely se práce na otvírání ložisek, o která by předtím nikdo nezavadil. Začala rašit břidličná revoluce.

Arabské jaro přineslo nové období nejistoty, ale větší váhu mělo zdvojnásobení těžby v USA během pouhých pěti let. Spojené státy nakonec vyrovnaly produkci Saúdské Arábie. Začala bitva o podíl na trhu. Hlavní zbraní je neustoupit za žádnou cenu. A když ropa klesá, je potřeba zvýšit těžbu, abychom si dorovnali příjmy.

Kdy to skončí? Drasticky ořezané rozpočty ropných společností říkají, že utrpí především ropný průzkum, protože nikomu se nechce do suchých vrtů, kterým se takové operace nevyhnou. Po čase by se tedy měl ohlásit nedostatek ropy, který ceny zažene zpátky k výšinám. Avšak rekordně rostoucí rozpočty investic do alternativních zdrojů energie zároveň naznačují, že část poptávky mizí trvale.

Neměl by nám uniknout ještě další výmluvný prvek probíhající změny. Ochota investovat stamiliardy dolarů do drahých slunečníků a větrníků, a zrovna v době, kdy energie z ropy vychází jednoznačně levněji, zjevně nejde za okamžitou výhodností. Převahují bezpečnostní motivy. Cena, která divoce klesá, je stejně nebezpečná, jako cena, která divoce stoupá.

Pravdou je, že značná část těch peněz pochází z Číny, konkrétně 111 miliard dolarů během jediného roku. Je to meziroční nárůst o 17 procent. Přihrává to potřeba udržet veřejné investice v chodu, aby se zmírnilo ochlazení čínské ekonomiky, které bylo částečně plánované, ale zřejmě se vymklo z rukou. Ale také v USA vzrostly investice do obnovitelných zdrojů o 56 miliard dolarů, což představuje meziroční nárůst o úctyhodných 7,5 procenta. Je to další bitva o podíl na trhu, tentokrát s technologiemi?

To všechno jen zvyšuje riziko ropy. Nespočívá ani tak v tom, že možná bude drahá, ale v tom, že nevíme, s čím počítat. Bude jí málo? Budeme se v ní brodit? To jsou špatná východiska pro rozhodnutí, která by vyžadovala dlouhodobé spolehlivé zásobování. Dokonce i na autosalónu v Detroitu byl patrný rozhodnější nástup elektromobilů na úkor hybridů.

Nevíme, co to v budoucnosti udělá? Pryč od toho!