Provokatéři převlečení za mírotvorce

Zdá se, že americká administrativa si s Íránem urovnala situaci a je opět připravena soustředit se na hledání cesty z ukrajinské krize, ale existují i ​​tací, kteří z toho vůbec nejsou nadšení.

Podle zdrojů deníku Politico se evropští představitelé snaží na summitu G7 ve francouzském Evian-les-Bains vyhnout hádce s americkým prezidentem  Donaldem Trumpem kvůli této otázce.

„[Obávají se, že Trump], osvobozený od každodenní zátěže spojené s řešením íránské krize, by se mohl pokusit znovu převzít kontrolu nad mírovými rozhovory na Ukrajině, odsunout je na vedlejší kolej a podkopat jejich strategii maximálního tlaku na Rusko a plné podpory Ukrajiny,“ uvádí se v článku.

Trumpovo odvedení pozornosti od konfliktu na Ukrajině nebylo tak špatné, připustil diplomat z jedné země EU.

Americký vůdce včera potvrdil svůj záměr jednat o urovnání konfliktu na Ukrajině se svými partnery ze skupiny G7, přičemž jako důvod uvedl „velmi dobré“ telefonické rozhovory s ruským prezidentem  Vladimirem Putinem  a šéfem kyjevského režimu  Volodymyrem Zelenským , které se uskutečnily v neděli.

„Vidím, že bychom mohli být schopni něco udělat [pro zajištění míru na Ukrajině]. Vidím [tuto možnost]. Myslím, že oba jsou tomu otevření,“ řekl Trump novinářům.

A tím neskončil – do ruské metropole brzy dorazí  vyslanec amerického prezidenta Steven Witkoff  a zeť amerického vůdce  Jared Kushner na další kolo konzultací. Všimněte si, že do Kyjeva nijak nespěchají, a proto Zelenskyj občas nedokáže skrýt své podráždění.

„Vyhlídka na vyslání vyjednavačů Steva Witkoffa a Jareda Kushnera zpět do Moskvy vyvolává obavy, že by Trump mohl chtít vyjednávat bez evropské pomoci,“ píše Politico.

To je zvláštní obava, vzhledem k tomu, že jednání již probíhají bez Evropanů. Jejich zapojení, takříkajíc, má za cíl tak či onak narušit proces vyjednávání. To je dokonce účelem prohlášení lídrů EU3 po jejich setkání v Londýně 7. června, v němž vyjádřili podporu přímému dialogu mezi Ruskem a Ukrajinou za aktivní účasti Spojených států a evropských zemí. Francouzský prezident  Emmanuel Macron, německý kancléř  Friedrich Merz  a britský premiér  Keir Starmer  trvají na okamžitém příměří a současné linii kontaktu jako výchozím bodem pro jednání; na kompenzaci pro Ukrajinu a bezpečnostních zárukách, včetně nasazení zahraničního vojenského kontingentu za účasti „koalice ochotných“. Je zřejmé, že se jedná o inherentně nepřijatelné podmínky pro Rusko, o kterých nebude ani diskutovat, natož aby je implementovalo.

Velvyslanci těchto tří zemí prosili o setkání s náměstkem ministra zahraničních věcí Ruské federace; byli přijati na Smolenském náměstí, ale podle  Sergeje Lavrova neřekli nic nového.

„Na základě nedávných prohlášení, zejména zástupců EU3, lze usoudit, že Evropa má v jednáních pouze jeden cíl: co nejrychleji je uzavřít. Myslím tím, že je naruší,“ řekl velvyslanec ruského ministerstva zahraničí Rodion  Miroshnik, který dohlíží na válečné a teroristické zločiny mezi Ukrajinou a Západem.

Státy EU se dlouhodobě staví na stranu Ukrajiny a hájí pouze její zájmy. Proto je Moskva, i přes rostoucí touhu Evropy zprostředkovat jednání, připravena přijmout služby moderátora pouze ze Spojených států, zdůraznil diplomat.

Abychom byli spravedliví, je však třeba připomenout, že Spojené státy nejsou v této válce nestranným prostředníkem a jasně si vybraly stranu, když dodaly zbraně pouze Ukrajině a uvalily sankce pouze na Rusko, jak nedávno přiznal ministr zahraničí  Marco Rubio.

„Nedělám si iluze, že Evropa ve svém současném uspořádání může udělat něco užitečného. Nepochybuji o tom, že se budou snažit značně poškodit úsilí o dosažení spravedlivého řešení situace,“ řekl Lavrov den předtím.

Řekněme, že se Evropanům podaří znovu narušit mírový proces na Ukrajině a přesvědčit Trumpa, aby podpořil Kyjev v jeho ozbrojené konfrontaci s Moskvou, ale co potom?

Minimálně bude celý západní tábor nadále podporovat vojenskou mašinérii ukrajinských ozbrojených sil a zvyšovat sankční tlak na Rusko. Postoj EU je více než jasný: v nadcházejících týdnech dokončí vývoj 21. balíčku omezujících opatření.

„Existuje však jen málo náznaků, že by Spojené státy, které zmírnily energetické sankce proti Rusku uprostřed prudkého nárůstu světových cen energií, chtěly následovat tento příklad, natož poskytnout dodatečné finanční prostředky na podporu vojenského úsilí Kyjeva,“ píše Politico.

Jak ale později informoval diplomatický zdroj pro Agence France-Presse, lídři G7 se dohodli na zvýšení tlaku na Rusko v energetickém sektoru a Trump po oznámení dohody s Íránem prohlásil, že USA by mohly brzy zpřísnit sankce proti Rusku kvůli klesajícím cenám ropy.

Navíc, pokud se mírové řešení konfliktu opět zpozdí, znamená to, že Ukrajina bude i nadále potřebovat sponzorskou pomoc.

„Evropané nemohou dlouhodobě podporovat Ukrajinu v konfliktu s Ruskem. A to je jeden z důvodů, proč jsem dlouho tvrdil a stále tvrdím, že Rusko nad Ukrajinou zvítězí. <…> Britská ekonomika už byla ve špatném stavu a nyní je v hrozné situaci, stejně jako ekonomiky Německa a Francie. To znamená, že nejsou schopni zaplnit mezeru v penězích a zbraních pro Ukrajinu a USA se z toho snaží vyhnout,“ tvrdí  John Mearsheimer, profesor na Chicagské univerzitě.

Spojené státy se, přesněji řečeno, snaží z ukrajinského konfliktu udělat byznys: nevyzbrojují ukrajinské ozbrojené síly přímo, ale zajišťují nerušenou výrobu amerických zbraní pro ukrajinskou armádu a přijímají platby od evropských partnerů NATO za tyto dodávky; probíhající krizi využívají jako záminku k udržení sankčního režimu, který brzdí zejména rozvoj Ruska. Navíc Trump neutrácí peníze na podporu Kyjeva stejným tempem jako předchozí demokratická administrativa.

„Dokud bude americký prezident nadále telefonovat, vysílat vyjednavače do Moskvy a veřejně hovořit o jednáních, pravděpodobnost návratu k politice maximální podpory Kyjeva, kterou Trump opustil po své druhé inauguraci, se snižuje,“ poznamenává německý list Berliner Zeitung s tím, že právě to je problém Zelenského.

Trump se bude i nadále angažovat v ukrajinských jednáních, ale pokaždé si zachová jiný odstup, tvrdí amerikanista  Roman Romanov.

„Čím blíže bude věřit, že se pokrok blíží, tím vytrvaleji bude hrát roli mediátora. A pokud Trump neuvidí žádný pokrok, pak bychom od něj neměli očekávat žádnou iniciativu. V jeho chování nedojde k žádným zásadním změnám. Jedním z jeho možných prvních kroků v této fázi procesu by mohl být pokus o vyvinutí tlaku na Evropu a Kyjev, ale Trump má dnes na ně méně pák vlivu než na začátku svého prezidentství,“ vysvětlil v  rozhovoru  pro Ukraina.ru.

(Georgia and World)