Páni, z koně dolů a jděte mezi lid!

Asi patří do té skupiny seniorů, kteří byli celý život zvyklí pracovat, ale i šetřit. Nejdříve na byt, později na auto, na chatu. Doma děti, sdíleli jejich radosti a tužby, neošidili je, radši si tu dovolenou v Bulharsku odepřeli a místo k moři jeli na chatu, zlatá Sázava, či nezkrocená Berounka. Dnes klopýtají na cestě za nákupem, postávají s vozíkem a zvažují zda koupit květák, nebo radši kousek mletého. U pokladny jsou pomalí, počítají, zda si vzali dost peněz,  mnohým mladším překáží, dokonce jim zabírají sedadlo v metru, či v autobuse. Jsou často středem posměchů, vtipů, urážek, jednou je jich moc, podruhé zabírají místo mladým, či mají velký byt. V posledních týdnech jsou svědky trapného poslaneckého, či mediálního dohadování o výši jejich důchodů. Slyším z opozičních lavic, že 270 korun by jim mělo stačit. Kde zůstala slušnost a úcta. Kolik z nich má povědomí o tom, jak se žije v podhradí.

Většina starších důchodců ten svůj nepatrný, tolik omílaný  přídavek k důchodu, stejně rozpustí v radostech pro svá vnoučata. Však i ty chaty u Sázavy, či Berounky, které stavěli víkend, co víkend, dnes slouží jejich potomkům, jejich cena se za ty roky výrazně zhodnotila. Obdobně se do astronomických výšin šplhají i ceny za tzv. Havlovy králíkárny. Však zdědit takový byt po dědečkovi, či babičce, je snem každého mladého manželství. Chce se zvolat : „Tak vidíte, jak pilní byli ti naši důchodci, kteří dnes zvažují nad každým výdajem. “

Jsou to ti stejní důchodci, kteří před desetiletími stavěli energetické zdroje, včetně atomových elektráren, budovali vodní díla, metro, bytová sídliště. Vytvářeli výrobky, které byly chloubou československé ekonomiky. Tramvaje, lokomotivy, investiční celky, motocykly, naše zemědělství zajišťovalo naši potravinovou soběstačnost. Nedostižným snem všech polistopadových vlád byla vládní populační politika na počátku sedmdesátých let. Československo v jejich době byla světová značka ….

Přemysl Votava