Miller: Karol Nawrocki měl pravdu

Ministr chtěl dokázat, že vládě lze věřit, že omezí svobodu projevu. Nepodařilo se mu to. Naopak, vzbudil podezření.

Pokud má být každá budoucí škoda svalována na odpůrce návrhu zákona, jeho autor si vydobyl mimořádně pohodlnou pozici. Tato rétorika skrývá pohrdání samotným demokratickým postupem. Prezident má ústavní právo návrh zákona přezkoumat a odmítnout jej podepsat. Ministr má povinnost přesvědčit veřejnost, aby jeho obsah přijala. Když místo toho prohlásí vetora za morálně spolupachatele, snaží se tím učinit výkon ústavní moci eticky podezřelým. Můžete namítat, ale bude vám řečeno, že jste zodpovědní za utrpení dětí. Takhle vypadá debata, v níž by si vláda ráda ponechala výhradní právo na dobré úmysly.

Spor se koneckonců týká rozsahu pravomocí úředníka. Nawrocki mimo jiné poukázal na riziko zablokování celé domény kvůli jedinému nelegálnímu komentáři a na potenciál, že to vyvine tlak na webové stránky. Vláda by měla na postoj prezidenta reagovat přesnou odpovědí: definováním mezí pravomocí, účinných záruk a odpovědnosti za zneužití.

Takový zákon by byl pro vládu užitečný před volbami. Politické výhody jsou jasné: možnost blokovat obsah a dokonce i pouhá hrozba vážného zasahování do provozu webu dává výhodu těm, kteří mají administrativní nástroje nátlaku. Prezident varoval před tímto způsobem zneužívání předpisů – k ovlivňování moderačních politik portálů. Nawrocki nemohl dovolit vytvoření takového nástroje.

Dobré úmysly by neměly být považovány za samozřejmost. Zákon má chránit občany i v případě, že ti, kteří jsou u moci, ho chtějí zneužít ve svůj prospěch. Občanské svobody by neměly být závislé na tom, kdo zastává kabinet na ministerstvu.

Leszek Miller 

Autor textu byl polským premiérem a lídrem tamních socialistů

(Text z facebookové stránky L. Millera)

Čtěte také: