Úroky klesnou a koruna posílí

Česká národní banka právě vydala jeden z klíčových makroekonomických dokumentů, který nám umožňuje orientaci v proudu nejrůznějších ukazatelů. Je jím čtvrtletní Zpráva o měnové politice, kterou můžeme číst i jako zprávu o inflaci. Proto je důležité úvodní sdělení guvernéra ČNB Aleše Michla, že „inflace se dle prognózy bude pohybovat v těsné blízkosti inflačního cíle ve výši 2 %“. A k tomu ještě doplnění, že k tomuto cíli „bankovní rada potvrzuje své odhodlání pokračovat v přísné měnové politice“.

Možná to někomu zní trochu v rozporu se zjištěním, že v dubnu rostly spotřebitelské ceny meziročně o 2,9 procenta hnány zejména potravinami a pohonnými hmotami. Inflace se cuká, bylo na ní zaděláno nejen mezinárodním vývojem, který neovlivníme (ale nemuseli jsme přilévat oleje do ohně). Je to dáno také oligopolním charakterem české ekonomiky, navíc ovládané ze zahraničí, kde vláda přispívá jen vršením dluhů.

Nejsme ještě tedy z lesa venku. Pro další vývoj inflace budou možná důležitější než ceny ropy na světových trzích vstupy politického charakteru, především protesty zemědělců a odborářů před evropskými volbami. Politika musí být dotlačena ke konstruktivnějšímu přístupu, než je vyhrožování válkou a nákupy zbraní.

S měnou je to trochu lepší. Základní úrokové sazby se začaly od Vánoc snižovat z výchozích 7 procent, to ano, ale ne moc, zatím jen na 5,25 procenta, ale navázaly na to slovní intervence ČNB na téma přísné měnové politiky.  Tahle kombinace začala koruně pomáhat z devalvační pasti, a tak začala znovu posilovat. Česká měna už se podívala pod 25 korun za euro a od pondělí pod 23 korun za dolar.

Jinou věcí je, že i ČNB dubnová inflační statistika trochu zaskočila, protože jednání bankovní rady, na kterém přijímala svoji jarní zprávu o měnové politice, proběhla týden předtím, než byla čerstvá data k dispozici. Ale výkyv nemusí být trend. Kdy tedy půjdou české úrokové sazby ještě níže, kam zamíří a od čeho se to odvíjí? Můžeme se odívat na shrnující prezentaci člena bankovní rady Tomáše Holuba, který to má už dlouhá léta na starosti.

https://www.cnb.cz/export/sites/cnb/cs/verejnost/.galleries/pro_media/konference_projevy/vystoupeni_projevy/download/holub_20240510_praha.pdf

Napřed se podívejme na vývoj inflace, kde můžeme porovnat vývoj v Česku (nahoře) a v eurozóně (dole).

Vidíme, že ten strašlivý hrb už máme za sebou. Česká inflace přitom stoupala výše než v eurozóně a měla strmější průběh, na čemž se zřejmě podílelo i zbytečné zvýšení sazeb na 7 procent za guvernéra Rusnoka, se kterým pak už Michl musel žít. Měli jsme pak vyšší jádrovou inflaci (bez energie a potravin) a vidíme, že na růstu inflace se přiživily i pohonné hmoty, které byly v eurozóně v klidu. Eurozóně také pomohlo inflaci tlumit snížení regulovaných cen, zatímco u nás to proběhlo přesně opačně.

Další graf ukazuje rozdílný vývoj cen zboží a služeb. V době tvorby grafu před měsícem se ceny zboží přestávaly hýbat, ale služby, v Česku hlavně nájemné a restaurace, pokračují v růstu.

Výmluvný je také obrázek s reálným vývojem HDP (po odečtu inflace), který zachycuje i to, jak se na tom podílely jednotlivé segmenty národního hospodářství.

Jasně vidíme, jak byly bity domácnosti, jejichž chybějící spotřeba (modré sloupečky vpravo pod čarou ponoru) byla vyvažována čistým vývozem (zelená nad nulou). Jenže vývoz byl tažen automobilovým průmyslem jen proto, že měl konečně dost součástek, aby mohl dokončit dlouhodobou zásobu objednávek. Tohle samozřejmě nebude trvat věčně. Začíná důrazněji hrozit i nastupující čínská konkurence. Na poklesu investic (tvorby hrubého kapitálu, hluboký propad žluté) vidíme, že síly bohužel docházejí i podnikům.

Znovu to potvrzuje potřebu lokalizace, většího podílu domácí výroby pro domácí spotřebu, spolu s vytvářením podmínek pro to, aby na to domácnosti měly. ČNB se mzdový růst moc líbit nebude, ale bez něj to nejde.

Co nás tedy čeká? Další graf je extrémně výmluvný a moc často ho neuvidíte. Sentiment domácností už se lepší, ale pořád je pod nulou. Ekonomická (očekávání) a finanční situace domácností byly dlouho špatné, přesun úmyslu spořit do negativního pásma napovídá spíš o výběrech a dluzích. Spotřeba to tedy nevtrhne, o exportu už jsme mluvili a vládu brzdí dluhy.

Skoro se chce říci, že na další inflaci ani nemáme, kdekdo jede na doraz. To podle mne znamená, že ekonomika bude stagnovat nebo zamíří dolů a úroky v tom případě taky. Jak to vidí Česká národní banka?

Protože inflace má mít nadějný vývoj v tolerančním pásmu, ČNB prognózuje úrokové sazby na konci příštího roku pod 4 procenta a korunu spíše silnější než dnes. Tlustý ocas neurčitosti však říká, že to může dopadnout hodně líp i hodně hůř. Jak už to s prognózami bývá...