Kladivo na drahé energie

Inflace se už uklidnila. V srpnu byly spotřebitelské ceny znovu jen o 2,2 % výše než před rokem. Hrůzy dvouciferných cenových skoků se zdají být za námi. Hodnota tohoto klíčového ukazatele se blíží cílovým 2,0 % ročně.

https://csu.gov.cz/rychle-informace/indexy-spotrebitelskych-cen-inflace-srpen-2024

Trocha inflace na té cílové úrovni je užitečná, je to nezbytná rezerva měnové politiky. Když ekonomika vázne, dá se jí pomoci snižováním sazeb. Ty však nesmí být moc blízko nuly, pak není se sazbami kam jít. Přesněji, už jsme viděli, že sazby mohou zamířit i pod nulu, ale to nebývá vnímáno jako povzbuzení, ale jako příznak nezvládnutelné krize.

Netřeba připomínat, že v minulých dvou, třech letech byla hlavním zdrojem inflace energie, a tam zejména ceny plynu. Stoupaly ještě předtím než někdo, prý Ukrajinci, kdoví, vyhodil do vzduchu ruský plynovod Nord Stream 2. Ve skutečnosti ten výbuch jen zajistil existující sankční režim na ruský plyn, kdyby se snad někomu chtělo dohody obejít. 

Omezení obchodů s ruským plynem mělo několik nepříjemných důsledků, bohužel však hlavně pro nás. Uvedený plyn prošel v důsledku sankcí zásadní transformací, kdy se přejmenoval na norský, americký a bůhví jaký, a to ho přeměnilo na molekuly svobody. Dělo se to někde na moři nebo v méně sledovaných přístavech. Co je podstatné, během této transformace násobně zdražil, takže Rusko si sankcemi docela pomohlo.

Aby to Rusům někdo nezáviděl, superdrahý plyn posloužil jako měřítko, podle kterého byly oceňovány i dodávky elektřiny. Mechanismus nabídla Lipská energetická burza. Burza bývá považována za součást trhu, ale není snadné pochopit, jak mohla někoho taková blbost napadnout. Základní funkcí trhu je soutěž nabídek, ze kterých vyjde jako vítězná nejnižší cena, avšak na energetické burze je to opačně.

Na Lipské energetické burze se všechny ceny elektřiny přizpůsobují té nejvyšší, která se ještě vešla do daného objemu poptávky. A to je cena plynových elektráren. Technicky se tomu říká „závěrná cena“, protože uzavírá aukci. Ministr Síkela mluvil o ceně „závětrné“. Prý se zmýlil, ale fakticky šel k podstatě věci. Molekuly svobody toho, co měl na mysli, se od zemního plynu chemicky neliší, jen poskytují mnohem názornější představu, jak málo stačí k ožebračení celého kontinentu.

Protestů však bylo méně, než bychom čekali, protože velcí dodavatelé elektřiny si prudkým zvýšením burzovních cen pomohli. Někde jsem zaznamenal, že Daniel Křetínský v loňském roce zdvojnásobil svůj majetek, přesněji, že jej zvýšil 217 na 390 miliard korun.

https://www.irozhlas.cz/ekonomika/nejbohatsim-cechem-je-kretinsky-se-390-miliardami-z-trunu-sesadil-kellnerovou_2409011755_nel

Kdo má rád velká čísla, tak si vzpomene, že schodek českého státního rozpočtu v loňském roce dosáhl 289 miliard korun. Energetikům se dařilo, ale státu a občanům ne. Stát nakonec energetiky trochu pumpnul daní z mimořádných zisků, ale na první pohled je zřejmé, kdo má koho v hrsti.

Kritika tohoto stavu, tedy odvozování ceny elektřiny od ceny plynu, zejména v Česku, kde plynové elektrárny hrají jen minimální roli, narážela na neprůstřelné argumenty. Tvrdilo se, že když nepodřídíme české ceny elektřiny mezinárodnímu trhu, nemusíme potom od mezinárodních partnerů dostat přejmenovaný ruský plyn a ropu, které jsme předtím dostávali napřímo.

Část ruské produkce po sankcích zamířila jinam než do Evropy, a co čert nechtěl, noví asijští odběratelé měli hlouběji do kapsy než my, takže tlačili ceny dál vzhůru. Asijcům zřejmě unikalo, že když si koupí ruský plyn, stávají se závislými na Rusku. Tomu se dá uniknout jen tak, že se koupí plyn od Američanů. Těm se jejich kousek s molekulami svobody parádně vyplatil, protože americký zkapalněný plyn je poskytován se zhruba 100 procentní marží. Vzniklá energetická nezávislost Evropy spočívá hlavně v tom, že můžeme nezávisle sledovat, jestli lodě přes Atlantik přijedou, nebo ne.

Ale nakonec si i Němci všimli, že drahá energie podtrhuje nohy konkurenceschopnosti. To dostalo spor o umělé navyšování cen elektřiny na úroveň, kam už nedosáhnou ani naši magnáti. Němci se osmělili až po zprávách, že za výbuchem Nord Streamu byli Ukrajinci.

Ať už to bylo jakkoliv, podstatné je, že v tu chvíli se z toho stala veřejná událost, ke které německá vláda prostě nesmí mlčet. A tak se staly dvě podstatné věci. Tou první je omezení vojenské pomoci Ukrajině. A tou druhou zpochybnění režimu, kdy se německá konkurenceschopnost uměle sráží dvojnásobnými energetickými náklady, než mají Američané. Zvlášť když se to děje omezením přístupu k ruskému trhu a odvozováním cen evropské elektřiny od cen dováženého amerického plynu.

Nejspíš s německou podporou mohl říci Mario Draghi, že vazba ceny elektřiny na plyn je naprostá pitomost a jedna z hlavních příčin zaostávání za USA a Čínou. Uvedl to jinými slovy, je to přecejen někdejší šéf Evropské centrální banky, a napsal to do obsáhlé zprávy se strategickými doporučeními pro ekonomické probuzení EU.

Zpráva, která je určena Evropské komisi, se věnuje budoucnosti evropské konkurenceschopnosti a cestám, jak se k tomu dostat. Zmíněný poukaz na zničující vliv uměle zdražené elektřiny je z opatrnosti skryt až kdesi v půli textu.

Téma uvádí tím, že vysoké náklady na energii v Evropě jsou překážkou růstu, protože odrazuji firmy od investic. Přibližně polovina evropských společností považuje náklady na energie za hlavní překážku rozvoje. Energeticky náročná průmyslová odvětví byla zasažena nejvíce: jejich výroba od roku 2021 klesla o 10–15 % a mění se složení evropského průmyslu, přičemž roste dovoz ze zemí s nižšími náklady na energii. Ceny energií se také staly volatilnějšími, což zvyšuje cenu zajištění a taky nejistotu při rozhodování o investicích.

Teď ale k příčině těch vysokých cen. Obnovitelné zdroje působí opačným směrem, což by měla být výhoda EU, kde v loňském roce poskytly 22 % hrubé energetické spotřeby, zatímco v Číně jen 14 % a v USA dokonce jen 9 %. Cíl je mnohem vyšší. EU chce mít roku 2030 aspoň 42,5 % energetické spotřeby z obnovitelných zdrojů. Znamená to ztrojnásobit kapacitu solárů a zdvojnásobit větrníky za pouhých šest let. Nejlevnější cesta je přes čínské technologie, kde vzniká obrovská nadprodukce – roku 2030 tam budou vyrábět dvakrát víc solárů, než je světová poptávka, a tolik větrníků, kolik bude třeba. 

Blokovat to cly a kopírovat tak USA není podle Draghiho rozumné, protože odveta dolehne na EU silněji. EU musí udat v exportu třetinu své produkce, USA jenom pětinu. V Číně jsou však čtyřikrát vyšší dotace do technologií obnovitelných energií, a pokud něco takového Čína poskytne i výrobě elektromobilů, evropská výroba elektrických aut klesne o 70 procent a ohrozí spoustu pracovních míst ze 14 milionů osob, které se tím dnes živí.

Jenže na ty čínské dotace nemáme, a do toho ještě přichází ta drahá burzovní elektřina. Přestože výrobně je velice levná:

„Pravidla trhu brání průmyslu i domácnostem plně využít cenových výhod čisté energie,“ píše výslovně na straně 39.

https://commission.europa.eu/topics/strengthening-european-competitiveness/eu-competitiveness-looking-ahead_en

To je kultivovanější vyjádření toho, že stávající pravidla Lipské burzy jsou čirá a zničující pitomost. Jak Draghi dodává, navíc jsme ve vleku finančních a derivátových trhů, takže cena nepředvídatelně lítá.

Řešení: Zrušit návaznost cen elektřiny na cenách plynu a pracovat s dlouhodobými smlouvami na dodávky plynu.

Záblesk zdravého rozumu nás vrací k něčemu, co jsme tu dříve běžně měli. Draghi podporuje také dlouhodobé smlouvy na odbyt čisté elektřiny.

Je to příběh jak z Langerova Obrácení Ferdyše Pištory – finančník pochopil zničující vliv podřízenosti spekulativním financím a dává přednost reálným hodnotám, jako jsou předvídatelné a levnější dodávky čisté elektřiny.

Jinými slovy, i ta inflace je něco, co je v lidských rukou. Jen chtít. Vlastně, jen moci chtít…