Novela radí, jak lépe zabít les

Poslanci mají na stole návrh novely zákona o lesích. Pokud mají chvilku, měli by si přečíst i výzvu vědců, co všechno je tam třeba dopsat, aby to neskončilo stejnou katastrofou, jakou jsme s kůrovcem prožívali teď. Fakticky však nejde o pouhé detaily, ale o změnu principů.

Hlavním cílem lesnické činnosti zatím byla ekonomicky efektivní výroba dřeva. Lesy byly fabriky na dřevo. Cokoliv mimo řádky smrků v pravidelných rozestupech bylo nežádoucí, překáželo. Jenže jak nám ukázal kůrovec, byl to zároveň prostřený stůl s obrovskými plochami stejně starých, suchem oslabených stromů. Měli se kde napást, měli se odkud nerušeně šířit. Proto jich bylo tolik. Nekonečné stejnověké smrkové monokultury, a trocha toho sucha, aby zvadla jejich schopnost pryskyřičné obrany, to je kůrovcový ráj.

Tomu, že české lesy byly kriticky oslabeny suchem, se nelze divit, když si uvědomíme, že náš nejčastější jehličnan se plným jménem nazývá smrk horský nebo smrk norský. A tento horák a seveřan byl natlačen do nížin, kde ho dorazilo oteplování. Tradiční lesnické postupy, které se na takovém hospodaření zakládaly, proto začaly produkovat bezútěšné holiny. A to je opravdu divná ekonomie, když je výsledkem nula.

Divná, nedivná, ekonomie sleduje činnosti, které provází tok peněz. Měřítkem úspěšnosti je zisk. Když vjedou do lesa harvestory a za nimi svítí vyrovnané řádky smrkových pařezů, peníze radostně cinkají. Že nám to kůrovec zabrzdil? Řekneme si o dotace. Příroda je účetně zadarmo, takže ničení se nepočítá.

Naštěstí mnohé dokážeme změřit, a tak máme k dispozici smutné konstatování, že když zmizely lesy, které pohlcovaly miliony tun uhlíku, z českých hnijících holin se oxid uhlíku naopak začal uvolňovat. Poprvé na to upozornil před čtyřmi lety v populárním článku v Ekolistu Jakub Hruška, dnes působící v akademickém Ústavu pro klimatickou změnu. Upozornil, že české zmrzačené lesy jsou už od roku 2018 čistým emitentem skleníkových plynů a že jich roku 2019 vypustily do ovzduší 15 milionů tun.

To by byla osmina veškerých skleníkových emisí České republiky!! A abychom měli před očima názornější měřítko, Hruška uvedl, že toho roku byla emise z lesů srovnatelná s emisemi z našich velkých uhelných elektráren nebo téměř celé dopravy ČR.

https://ekolist.cz/cz/ekolist/mesicni-souhrn/jakubn-hruska-ceske-lesy-se-staly-vyznamnym-emitentem-sklenikovych-plynu

A tady už se nějaké peníze za ničení přírody vynoří. Velké uhelné elektrárny si musí kupovat uhlíkové povolenky.  Tuna uhlíkových emisí už je sice hluboko pod vrcholem, ale stále jde o nějakých 70 euro. Brzy se začnou platit povolenky i v té dopravě.

Grýndýl se mnohým nelíbí a lze ho vnímat jako diktát, ale cíl byl jasný, nabídnout silný stimul pro ústup od fosilních paliv a urychlit přesun k bezuhlíkové budoucnosti. Asi to šlo udělat líp. To nic nemění na tom, že český stát má nějaké mezinárodní klimatické závazky, které počítaly s tím, že lesy budou uhlík vázat, nikoliv vypouštět. A teď když české lesy valí do atmosféry 15 milionů tun emisí s tržní hodnotou 70 euro za tunu, kdo zaplatí tenhle rozdíl? Z části už to vlastně víme, protože většina lesů je státních.

https://www.kurzy.cz/komodity/emisni-povolenky-graf-vyvoje-ceny/2024

Už roku 2018 vyšel v odborném žurnále o krajinné ekologii příspěvek Josefa Fanty a Petra Petříka z Botanického ústavu AV ČR, kteří varují před omezeným ekonomickým přístupem k lesnímu hospodaření a poukazují na potřebu zaměřit se spíše na řízení rizik. Akademici se musí vyjadřovat opatrně, ale já bych jim to brutálně rozvinul na předcházení riziku, že o ty lesy úplně přijdeme.

https://www.researchgate.net/publication/331118034_Forests_and_Climate_Change_in_Czechia_an_Appeal_to_Responsibility

Letošní rok byl nejteplejší v historii měření a to znamená, že podmínky pro usychání smrku se zvyšují. Nicméně do sněmovny míří vládní novela zákona o lesích, který působí dojmem, že ve vládě zvítězila extrémní specializace – ti, co píší, neumí číst.

Redakce jsou bombardovány protesty iniciativy Vědci pro les, které doufají, že aspoň poslanci to tahle nenechají. To víte, vědci, něco vědí, a něco holt nevědí. Ve sněmovně přece nerozhoduje myšlenka, ale palebná síla, a ta je na straně dříve pěti a nyní jen čtyřdemolice. Na druhou stranu, opozice po prohraných hlasováních obvykle slibuje, že až vyhraje volby, zase to zruší. 

Jak vědci upozorňují, projednávaný zákon o lesích má umožnit vznik monokultur až v polovině našich lesů. Dosud platila povinnost, aby se při obnově lesa počítalo s alespoň s určitým malým procentem takzvaných melioračních a zpevňujících dřevin (převážně listnáčů a jedlí), ale v návrhu novely nic takového nenajdeme.

Práce stovek odborníků, kteří se záchranou českých lesů zabývali (pod výzvou jich je podepsáno 360), byla zbytečná. Tak na poslední chvíli bubnují, že zákon by měl pamatovat také na ponechání alespoň části těžebních zbytků v lesích, stejně jako stromů na dožití a k zetlení, aby se půda obohatila a netrpěla jen vyvážením živin.

Za mnohem užitečnější než plošnou výsadbu považují přirozenou obnovu, ale ta potřebuje více než navržených 5 let, aby semenáčky dorostly a splnil se požadavek zalesnění. Semenáčky z náletu mají mnohem větší šanci k přežití, než když do holoseče ve sluneční výhni zkusíme nasázet sazenice ze vzdálené školky, kde vyrůstaly v ideálních podmínkách. Les z přirozené obnovy je druhově pestrý a není jednověký, kdy všechno stárne stejně rychle a zvyšuje riziko hmyzího přemnožení.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vedci-pro-les-vice-nez-360-vedcu-a-odborniku-zada-zasadni-zmeny-v-novele-zakona-o-lesich

Čerpám ze zprávy na Ekolistu, celé znění výzvy iniciativy Vědci pro les je na webu https://vedciproles.webnode.cz/ .

Takže místo koncentrace na hospodářské výsledky by mělo dominovat předcházení rizikům klimatických změn, sucha, dusíkatých imisí, eroze a dalších vlivů, které ministerstvu zemědělství nějak utekly a které by nás mohly o naše lesy připravit ještě důkladněji.

Připomeňme, že to může být drahé. To může být jedno těm, komu to vynáší dneska. Až harvestor zůstane o hladu, mají vyděláno. Ale průmysl přijde o domácí surovinu a obyvatelstvo o nejdostupnější domácí rekreaci. Lítají tom ty povolenky. Klima si taky řekne své.

Česko se otepluje dvakrát rychleji, než je globální průměr. Letos máme za sebou zvýšení průměrné teploty o dva stupně Celsia. Neznamená to, že je o dva stupně příjemněji. Stále více cítíme rozpad systémů, který rozděloval energii po planetě. Teď se tryskové proudy (energeticky významné větry ve stratosféře) kroutí jako had, ke všemu značně lenivý. Když k nám pošlou horko, válí se tu měsíce, a když hnusno, je to taky tak. Dříve tyto větry bránily vylití mrazivého vzduchu z Arktidy, ale to už neplatí.

Jsou i vědci, kterých si vážím, komu se zdá argumentace skleníkovými plyny slabá. Mnohem víc energie lze zachytit skupenským teplem, když lesy dýchají. Jejich pára ve dne teplo pohlcuje (lesy své okolí chladí) a v noci při kondenzaci zase ohřívá (zmírňuje noční chlad). Hlavně však jde o vodní pumpu, která udržuje lokální oběh, pravidelnou mírnou vláhu. Zatímco ten vzdálený oběh, z moří, slibuje hlavně bouře, povodně a erozi půdy. Takže jde hlavně o tu vodu, její koloběh. To je to, co jsme nejvíc narušili.  

Péče o lesy je tak součástí toho, čemu říkají Nové vodní paradigma. Znamená to odchod od praxe, kdy se nová voda hnala melioracemi, kanály a narovnanými říčními toky co nejrychleji pryč. Byla to chyba, vodu musíme zadržet a vrátit k místnímu oběhu. Co se doma vypaří, to ať blízko naprší.

Napřed se pro to musí hodně udělat, a právě to bylo loni v březnu tématem mezinárodní konferenci, kde byl významným mluvčím také docent Jan Pokorný z Jihočeské univerzity. Přiznávám, můj přítel, se kterým jsem často natáčel. Proto mi taky poslal výchozí studii, na které se podílel.

Co vyžadují? Vypustím na vás trochu odborného textu:

Cílem je podpořit obnovu povodí a rehydrataci půdy za pomoci

• zalesňování
• přírodních řešení jako je zachycování dešťové vody a decentralizované doplňování vodonosných vrstev
• soběstačné zemědělství přirozených cyklů, jehož úkolem je nejen produkovat potraviny, ale také pečovat o naše přírodní bohatství
• regenerativní zemědělství, re-wilding, permakultura, agrolesnictví a agroekologie
• modro-zelená infrastruktura (ochrana vody i zeleně), rozvoj měst s nízkým dopadem na životní prostředí a přetváření měst za účelem snížení účinků tepelných ostrovů a zlepšení vsakování vody
• ochrana přírody s vědomím, že hranice Země a její seberegulační kapacita jsou v antropogenní éře pod velkým tlakem, lidé však mohou hrát zásadní roli na ekologické obnově, obnově životadárného systému

www.waterholistic.com

https://peopleandwater.international/water-paradigm/

https://www.enki.cz/en/

Vezměte to, jak chcete, les je prostě důležitý. Mnohem důležitější než prachy za vyvezené klády nebo prodané sazenice.

Když to uteče zákonu, je to katastrofa. Ale jen na chvíli. Po vyhraných volbách … Vždyť víte.