Jiří Paroubek: Kdo mě chtěl nechat zavřít?

Policejní komplot

Zhruba měsíc před zatčením D. Ratha ke mně přišel jeden podnikatel ve stavebnictví a požádal mě, abych jej propojil a seznámil s hejtmanem Rathem, protože prý od něj potřebuje získat stavební zakázky.

Podnikatele jsem zdvořile vyslechl a ukončil jsem s ním vztahy. A D. Rathovi jsem pochopitelně nic neřekl. Bylo to velmi prozíravé, jak jsem pochopil rychle po zatčení D. Ratha. Stačil jeden jediný telefon D. Rathovi a byl bych zcela jistě obviněn a možná i zatčen. Telefonní rozhovor mezi mnou a D. Rathem by byl v mainstreamových médiích nepochybně široce „popularizován“ a patřičně komentován, tak aby vypadal jako další korupční aféra. Tentokrát však moje. Abych já vypadal jako někdo, kdo se se „svou“ novou stranou LEV 21 podílí na systému korupce.

Fantazíruji? Vůbec ne. Byl by to berijovský přístup policie a státních zástupců? No, jak jinak. A skončil bych jako D. Rath? Nepochybně.

Proto jsem od samého začátku tak tvrdě kritizoval dění související se zatčením D. Ratha. Např. také to, že až po jeho zatčení se hledal žalobní petit. A ještě se jednou během doby změnil. Přitom byla spuštěna hned po jeho zatčení tak goebelsovsky děsuplná kampaň vůči němu, že byl prakticky již předem bez soudu odsouzen. Bylo to dokonale zrežírované a nechutné. Nešlo jen o to zničit v tu dobu nejtalentovanějšího politika sociální demokracie… Šlo o to zasáhnout tuto stranu na velmi citlivém místě. Neřeším, jestli je D. Rath vinen či nevinen. Jde mi o to, aby měl právo na spravedlivý proces. A to se zatím neděje.

Přesuňme se do těchto dnů.

Ukazovat dnes na zbytečnost a velkou neefektivnost výstavby dvou nových bloků v Temelíně za 300-400 miliard korun také vyžaduje odvahu. A stejně tak kritizovat otevřeně hloupou konfrontaci vůči Rusku, kterou přiživuje zbytečně velká část politických elit Západu.

Nepochybuji o tom, že zájem vlivných zájmových skupin na mé eliminaci stále trvá. Proč by se to za dva a půl roku od předchozího pokusu mělo změnit. A že jsem ohlásil svůj konec v politice? Oni nechtějí nechat nic na náhodě.

Vždycky si při takové příležitostí vzpomenu na vtipná slova O. Cromwella. Ten se jednou zachmuřeně díval z okna Westminsteru na lidi venku, jak se radují při nějaké slavnosti, a poznamenal: „Ještě větší radost by měli, kdyby nás věšeli.“

Myslím, že jisté zájmové skupiny by určitě nezarmoutilo, pokud bych v litoměřické věznici měl vazební celu vedle D. Ratha. Past tehdy sklapla naprázdno.

Uvidíme, co nám přinesou nejbližší dny.

Jiří Paroubek