Jak vypadá politický nátlak? Jinak?

 A tak má státní zastupitelství opět možnost se vrátit k nesporně chybné praxi, kdy o uvalení vazby rozhoduje často územně nepříslušný státní zástupce a územně nepříslušný policista. Tak jako se to stalo v kauze Davida Ratha. Nevím, jestli si přeji takové soudnictví. Řeknu otevřeně, že nikoliv. Chlapci a děvčata z policie a státního zastupitelství, kteří si rozumějí, se vždycky dohodnou a je pak je možné uplést jakýkoliv „případ“. Média jásají a už to ukazuje, jak byl potřeba takovýto rozsudek Nejvyššího soudu, jehož verdikt byl jasný předem, který uvádí věci „na pravou míru“. Odvážný soudce Zelenka z Vrchního soudu předvedl nevídanou odvahu, když se postavil celé té soudní, prokurátorské, policejní a mediální mašinerii, která se soustředila na případ jednoho člověka, aby jej politicky i lidsky zničila, což se jí povedlo ještě před soudem. David Rath byl odsouzen jaksi předem.De facto již první den po zatčení. A nic jiného, než jeho exemplární odsouzení nejsou tyto složky moci ochotny akceptovat. Nedivím se povzdychnutí Davida Ratha, který hovoří v této souvislosti o scénáři „jemnějších padesátých let“. A poplatní komentátoři, pak vesele papouškují, že o padesátých letech nemůže být přeci ani řeči….

Ale David Rath jistě nemyslel šibenice, ani koncentráky, ani střílení na hranicích, ale měl na mysli to, že u Nejvyššího soudu bylo jaksi rozhodnuto po nátlakové akci ministra spravedlnosti a prezidenta, který si s Rathem vyřizoval své dávné politické účty, jaksi předem.

Jiří Paroubek