Dnes by to Havlovi neprošlo…

I proto jsme byli účastni prvního setkání premiéra Adamce a Havla a byl jsem to konkrétně já, kdo v Obecním domě nechal násilím otevřít jeden salónek,  požádal, aby rychle sehnali čs. vlajku, tu nechali vyvěsit na zeď a fotka Havla s Adamcem  pod československou vlajkou.

A mimo jiné, za předsednictví Bohuslava Kučery a mé asistence, když celé organizační vedení Federálního shromáždění leželo ožralé v pobočném salónku, jsme nechali vypustit vedoucí úlohu KSČ z Ústavy  a prosadili tajnou volbu prezidenta, nikoliv referendem, jak si přáli komunisté…A upozorňuji, že ve Federálním shromáždění měli absolutní většinu.

Proč to píši?

Nuže události listopadu 1989 byly historické. To co dnes jsem úplně vědomě jako labužník politiky vědomě sledoval na ČT z Letné, byla  komická šmíra…

V některých momentech měl člověk pocit, že se slova ujímají nesvéprávní lidé. Nesvéprávní ve smyslu politické negramotnosti.

 Fakt jsem jen někdy doslova zíral, že řečníci říkají neskutečné nudné důvody pro odstoupení premiéra, či prezidenta, které už opakuji poslední dva roky…  Ale nejen to, jejich posluchači na místě rovněž byli jako v transu, politicky nesvéprávnou voličskou základnou TOP 09, STAN, KDU-ČSL

Jediným faktorem, který vedl k zamyšlení, že se jich sešlo nejméně 200 000. A to absolutně nezpochybňuji.  Pravicová opozice minimálně 25 % populace může mít za sebou…

Význam té demonstrace je politicky se svými dopady jako vždy nulový: Babiš logicky posílí.

Ale jeden problém mám osobní.

Jsem hrdý Čech, ale nevěřil jsem svým očím, že se může  sejít tolik lidí, poslouchat ty blbiny a nadšeně tomu tleskat.

Ale také jinak. A v tom je asi to řešení.

V roce 1989 byli lidé  tak nabušení potřebou změny, že téměř všichni tleskali tomu, co bylo řečeno. Prostě, byla tam revoluční emoce.

Dnes by to Havlovi neprošlo.