Byl to Akční výbor Národní fronty?

Bylo myslím dobře, že jsem reagoval hned po ukončení pátečního jednání v komunistickém sekretariátu článkem, ve kterém jsem popsal v základních konturách průběh jednání. Konec konců nebyl jsem při jednání osamocen, byla se mnou také první místopředsedkyně ČSSD Jana Volfová a za stranu Domov, „Tygr“ Ploc.

Za svůj život jsem zažil mnoho jednání, ale způsob tohoto jednání s protistranou, byl opravdu neobvyklý. Vlastně velmi neobvyklý. Lidé mne vyzývají, abych trochu blíže jednotlivé části jednání popsal.

Jakkoliv jsem to v životě prakticky nikdy nedělal, tentokrát udělám výjimku a budu postupně popisovat jednotlivé části debaty, kterou jsme vedli s předsedkyní Konečnou, a dalšími představiteli STAČILO!.

Především chci znovu a jednoznačně říci, že jsme v úvodu já i  kolega Ploc sdělili, že nám jde v první řadě o to, podpořit projekt, který má šanci pomoci zdolat současnou vládní koalici. Proto jsem řekl poněkud užaslé protistraně, že ČSSD nemá žádné vážné výhrady programového charakteru k programovým dokumentům STAČILO!. A dále jsem sdělil, že necháme na samotných představitelích hnutí STAČILO!, jak a kam zařadí představitele ČSSD na společnou kandidátku pro volbu do sněmovny.

Jinak řečeno, neměli jsme žádné personální požadavky o postavení některých našich představitelů na volebních kandidátkách a zajímali jsme se o spolupráci na programu STAČILO!

Programové věci, ale jako kdyby protistranu příliš nezajímaly a stejně tak je nezajímala naše spolupráce na volebním programu STAČILO!.

Nevím, co jsem měl udělat už víc pro úspěch jednání. Program jsme akceptovali a osobní ambice jsme neprojevovali. Předsedkyně Konečná v jedné chvíli sdělila, že byla pro ni zklamáním neúčast ČSSD na kandidátce ve volbách do Evropského parlamentu (EP). Spíš bych očekával, s ohledem na tuto celou záležitost, že paní Konečná bude moudře o celé věci mlčet. Proto jsem sdělil, že je buď potřeba o celé věci mlčet a tedy přejít jí, anebo naopak si říci pravdu. A tu pravdu jsem na místě zopakoval.  Před evropskými volbami, a to celou řadu měsíců, jsme jednali (blok nekomunistických stran ČSSD, Domov a ČSNS) s předsedkyní Konečnou o vytvoření společné kandidátky pro volby do EP. Po jistém úsilí jsme se společně dobrali návrhu kandidátky pro volby do EP, v jejímž čele byla předsedkyně Konečná, na druhém místě představitelka strany Domov a já na posledním, bezpečně nevolitelném 21. místě. Po několika měsících předsedkyně Konečná přišla s tím, že naše kandidátka na druhé pozici kandidátky nesplňuje její představy, pokud jde o její schopnost argumentovat např. v televizních nebo jiných diskusích. Paní předsedkyni jsem proto sdělil, že v tom případě tedy nezbývá než na 2. místo levicové kandidátky  jako náhradní řešení přesunout mou osobu.

K mému překvapení po několika dnech přišla paní Konečná s návrhem kandidátky, kde byla na 1. místě, na druhém místě byl pro mne neznámý představitel jakési strany SD-SN Dostál a já na 3. místě. Řekl jsem paní Konečné, že na druhém místě kandidátky trváme a stejně tak trváme na 6. místě pro předsedu ČSNS Klusáčka. To jsem ještě nevěděl, že se pan Klusáček osamostatnil a vedl již s paní Konečnou separátní jednání, takže mu jí navržené 13. místo nevadilo. To mi ovšem zapomněl sdělit. Tím skončila naše jednání s předsedkyní Konečnou ve věci sestavy kandidátky do EP. Označil jsem její jednání, kdy nás měsíce udržovala v představě, že je ruka v rukávě a že jsme na všem dohodnuti a přitom vyjednávala v klidu a pokoji, aniž by nám to jako koaličnímu partnerovi sdělila s liberální stranou SD-SN, za nečestné. Považoval jsem to také za porušení daného slova. A to jsem v pátek také paní předsedkyni připomněl. Na mé sdělení paní předsedkyně neřekla ani hugo. Je to totiž pravda. Jak lze popřít pravdu?

Pak Klusáček v samém závěru jednání, přečetl usnesení předsednictva ČSNS, které jako významný úd společenství STAČILO! rozhodlo, že nesouhlasí s účastí ČSSD ve STAČILO!. Zeptal jsem se poté na důvody tohoto usnesení. Pan Klusáček mi je znovu dvakrát přečetl  s tím, že důvody jsou prý různé. I když jsem se znovu dožadoval relevantních důvodů, nedozvěděl jsem se nic.

Pan Klusáček ještě chvíli předtím blábolil o tom, že prý jsme ho vyloučili ze spolku „Nespokojených“. Pan Klusáček je popleta a lhář, jak mu to sdělila Jana Volfová. Ze spolku Nespokojených nebyl nikdy nikdo vyloučen, tedy ani pan Klusáček. A současně mu sdělila, že si dobře pamatuje, jak ve spolku Nespokojených, jehož cílem bylo a zůstává vytvořit podmínky pro spolupráci všech levicových sil na společné kandidátce pro volby do sněmovny.

A Jana Volfová sdělila, že si dobře pamatuje, že ten, kdo tehdy mluvil proti spolupráci s komunisty, byl předseda ČSNS Klusáček. Ten to ovšem v pátek vehementně popíral. Je to smutné, ale někteří lidé prostě trpí ztrátou paměti.

Závěrem:

Uvádím pro ilustraci popis několika částí jednání, trochu až komického charakteru. A protože vím, že paní Konečná a pan Klusáček mají nekonečnou fantazii, jeden z účastníků jednání, uskutečnil audiozáznam z tohoto jednání. Čekali jsme podraz a podraz také přišel. Ostatně, kdyby nám pan Klusáček sdělil usnesení své strany v úvodu pátečního jednání, mohlo si sedm lidí ušetřit hodinu svého času a celá věc by byla jasná hned od počátku.

Naše strana ovšem nedala svými minimalistickými personálními požadavky pánům a dámě ze STAČILO!  záminku, ukončit jednání na základě našich nepřiměřených personálních požadavků, jak se na to možná těšili. A tak předseda ČSNS, v rámci smutných tradic své strany, navázal na působení JUDr. Neumana a dalších předáků ČSNS v někdejším Akčním výboru Národní fronty. Tam se také „vyakčňovalo“ bez udání důvodů.

Prostě se vyhazovali lidé, kteří byli nepohodlní, to je celé.