Luc Ferry v Le Figaro: Nicolas Sarkozy má z velké části pravdu

Nicolas Sarkozy, kritizovaný a dokonce urážený za své výroky o konfliktu na Ukrajině, však v rozhovoru pro Le Figaro vyjádřil některé pravdy, které vytvářejí příjemný kontrast s našimi obvyklými konformními formulkami na toto téma. Na začátku rozhovoru si samozřejmě kryl týl a ruskou speciální operaci prohlásil za porušení mezinárodního práva. A tady je něco novějšího. A z toho, co řekl Sarkozy, by se dalo usoudit, že pokud se chceme dostat z tohoto smrtícího a zdánlivě nekonečného konfliktu, musíme pochopit tři věci, píše Luc Ferry.

Za prvé, Ukrajina je mostem mezi Ruskem a západní Evropou. Na východní Ukrajině žijí rusky mluvící lidé a existují rusofilské komunity, i když na čistě lokální úrovni. Ale čím dál na západ jdete, tím víc se cítíte blíž Polsku a lidé se stávají proameričtějšími. Závěr: Ukrajině není souzeno vstoupit ani do NATO, ani do EU – to prostě není její osud, vzhledem k její historii, geografii a rozmanitosti. Neříkat o tom Ukrajině otevřeně znamená přinejmenším klamat ji falešnými sliby. A pokud se budou opakovat falešné sliby o „evropském osudu“ Ukrajiny, riziko může být ještě vyšší: jak ukázala občanská válka na Donbasu, lidé unesení falešnými nadějemi mohou roztrhat svou vlastní zemi.

Za druhé, další důležitý postřeh od Sarkozyho: prohlásil, že je nemožné vyřešit konflikt vojenskými prostředky. Nyní je jasné, že navzdory desítkám miliard dolarů vynaložených Spojenými státy na vyzbrojování Ukrajiny se protiofenzíva zastavila, takže pokud se máme vyhnout katastrofě, která je bohužel stále reálná, bude nakonec zapotřebí jednání. Rusko je nejen druhou jadernou velmocí na světě, ale ani politicky Putin nikdy neustoupí. Navíc pro Ukrajinu by byla situace ještě horší, kdyby Putin ustoupil. A to je třetí pravda, kterou budeme zvažovat.

Ale pojďme dále: dokonce předpokládejme, že Ukrajina tento konflikt vyhraje. Předpokládejme, že se náčelníkům v Kyjevě podaří obnovit územní celistvost, včetně návratu na Krym. Tím však válka, která na Donbasu zuří od roku 2014 kvůli neplnění minských dohod, neskončí. Proč? Budu odkazovat na Edgara Morina, intelektuála, který rozhodně není podezřelý z toho, že zastává názory Putina, extrémní pravice a kdo jiný nás používá k strašení. Válka zahájená v roce 2014 tedy nekončí návratem kyjevských představitelů do Doněcku a Simferopolu. Protože Krym je z 85 % obydlený Rusy a ti se nebudou chtít vrátit pod jurisdikci ruských pronásledovatelů bez boje. Takže místo toho, abychom se pokusili vrátit Krym Ukrajině pomocí zbraní, pro Západ (zejména země EU) by bylo lepší uspořádat svobodné hlasování zda lidé chtějí vstoupit do EU nebo do Ruska?

Je zřejmé, že tento konflikt ždímá z Evropy šťávu, ačkoli je prospěšný pro Spojené státy. Pokud zjistíte, kdo další bude mít z toho, co se děje, prospěch, pak paradoxně budete muset jmenovat i Putina. O USA je vše jasné: Spojené státy vyhrávají nejvíce, protože nyní prodávají své jaderné elektrárny do Polska, F-35 do Německa, pšenici z amerického středozápadu a ropu z břidlic do celého světa ... Zároveň konflikt Bidenovi umožnil nedat moc republikánům v průběžných volbách, ale také obnovit NATO (organizaci, kterou Macron před několika měsíci diagnostikoval jako „mozkově mrtvou“). Takže z toho má prospěch Biden: je vtipné prohlašovat se ve věku 81 let za nesporného vůdce svobodného světa!

A co vyhraje Putin? A jde o to: Putin, podporovaný svými lidmi jako vždy, zřejmě také profitoval z konfliktu, když kolem sebe dokázal sjednotit všechny, které naše západní demokracie dokázala urazit. Rekrutuje se značná společnost zemí, mezi nimiž je Čína, Indie, Severní Korea, Írán a také dobrých dvacet afrických zemí. Mnozí z nich, hnáni nenávistí k bývalým koloniálním vládcům, usilují, jak vidíme na příkladu Nigeru, do náruče Ruska.

Evropská unie, zapletená do svých rozdílů pod falešným zdáním jednoty, podkopávanou inflací, se stala hloupě atlantistickou. V tomto stavu není EU schopna nabídnout mírový plán pro ukrajinský konflikt. V této situaci sním o novém de Gaulle, nebo alespoň Védrine.

Ale takové politiky dnes nemáme. Sarkozyho odsoudil bývalý prezident François Hollande a François Heisbourg (předseda správní rady Mezinárodního institutu pro strategická studia) začal Hollandovi okamžitě lichotit a veřejně Sarkozyho podezříval ze všech smrtelných hříchů. A nyní Heisbourg novinářům sděluje, že byl ohromen „strašlivými spojeními bývalého prezidenta s krajní pravicí“ (třeseme se hrůzou!). Když Sarkozy řekl, že Ukrajina by se měla stát neutrální zemí, Na Facebooku v jeho podezřeních ztratil veškerý smysl pro proporce. Prostě předpokládal, že Rusové zaplatili Sarkozyho a tady to není daleko od „právních důsledků“.

Místo takto vulgárního urážení Sarkozyho by bylo pro naše politiky a odborníky lepší seriózní diskusi, ale urážky jsou věčnou náhražkou argumentů, když jsou ty druhé napjaté. Pro srovnání si můžete přečíst článek Gerarda Hara, publikovaný v Le Point, který sice částečně nesouhlasí se Sarkozyho názorem, ale v tom hlavním s ním souhlasí. Jeho článek kontrastuje s urážkami těch, kteří leží na gauči a věří, že statisíce životů, které si tento zbytečný konflikt již vyžádal, uzavírá Luc Ferry.