Lékaři se přiblížili dohodě

Lékaři dosáhli dvou zásadních cílů. První spočíval v tom, že přestali být považováni za zaměnitelné lidské zdroje, které jsou jen stafáží k dobývání renty pojišťoven, privatizátorů, farmaceutických firem, dodavatelů zařízení a dalších zájemců o superzisky financované ze zdravotního pojištění. Zapadnout by však neměl ani druhý cíl - samosprávná i odborová organizace lékařů si vydobily právo na aktivnější účast ve zdravotnické reformě, aby nebyla kulisou, za kterou se právě ono dobývání renty má ukrýt.

Boj o platy lékařů byl zčásti existenční, nejen u těch nejmladších, kteří jsou vháněni do situace otroka, protože alternativou je, že si budou muset uhradit nějakým půlmilionem korun své povinné další vzdělávání. Lékaři s praxí se zase cítí zotročeni zdánlivou samozřejmostí nekonečných přesčasů, které doktora odříznou od rodiny a všeho toho, co z něj dělá člověka. To, že budou v rozpočtech nemocnic víc vidět, však má i symbolický význam. Až se začne šetřit na zvyšování platů, rozkývá a znejistí to vazby, na kterých jsou zdravotnické penězovody postaveny.

Možná se to promítne i do poměrů na samotném ministerstvu zdravotnictví. Kolem ministra Hegera, který si v těžké chvíli zachoval tvář i pověst manažera, možná začne polevovat sevření Julínkovy modré letky, jejíž nápady stály na začátku cesty k rozvratu. Stojí za to znovu podrobně pročíst, jak ke krizi přistupoval třeba předseda pražské ODS a předseda zdravotního výboru sněmovny Boris Šťastný, aby bylo zřejmé, že určitý okruh lidí se přímo těšil na konfrontaci.

Lékaři tedy dostanou přidáno. Totéž chtějí policisté a hasiči. Něco – ale málo – už dostali učitelé, a hlásit se budou další. Každému stačí porovnat lednové výplatní pásky a novou úroveň cen, nájmů a poplatků, aby se v hlavě probudily vedle kleteb i radikální myšlenky. Představy, že za jednoho odcházejícího najdu deset jiných, kteří hledají práci, mohou narazit na skutečnost, že často ani deset, kteří neumí, nedokážou to, co jeden, když to umí. Teoreticky jsou všichni nahraditelní, ale praktické uplatnění takové teorie se nazývá chaos. A když neumí hasiči, provází chaos i zkáza a zmar.

Vláda tedy měla příležitost ochutnat jaké to je, když se porušení sociálního smíru dlouho vnímá jen jako nepodstatný problém, který se dá přidusit nějakou tou mediální pěnou. Rozčílení lidí zatím částečně chladila sezónní zima. Ta ustupuje a s ní hlavní překážka toho, aby se lidé poptali po své perspektivě v ulicích. Na horkou zimu tak zřejmě naváže horké jaro. Ostatně, staré moudro říká, že chvíli lze dělat z lidí blbce, ale ne ze všech, a ne pořád.