Kdeže Praha - Brno a Ostrava nyní kralují umění!

Brno – procházka lidskou duší s da Vincim a tomografem

Do 18. března máte v Moravské galerii možnost navštívit výstavu Obrazy mysli/Mysl v obrazech, která prostřednictvím neotřelé kombinace exponátů z oblasti umění a vědy sestavuje portrét lidské duše. Kromě řady předních českých umělců 20. století (Zrzavého, Váchala, Malicha, Šímy, Štýrského, Kubišty) a ukázek současného světového umění potěší cenné kresby a tisky od zvučných jmen, jako jsou Albrecht Dürer, Lucas Cranach, Leonardo da Vinci, Rembrandt van Rijn nebo Edvard Munch.

Výstava zajímavým způsobem relativizuje ostrou hranici mezi vědou a uměním, neboť ani jedno ani druhé neobjímá cele lidskou duši a možnosti jejího rozšiřování poznáváním. To, co se zdá na první pohled čistě vědecké má i svou estetickou stránku (viz obrázky z vesmíru) a naopak, barevné obrazy nesou mnohem větší poselství než estetické. Organizačně náročný projekt připravovala Moravská galerie několik let a výstupem je ojedinělý vizuální počin skládající nebývale komplexní pohled na fungování lidského mozku, myšlení, emoce a duševní pochody. Rozsáhlá expozice s 250 exponáty se nachází ve všech výstavních prostorách Uměleckoprůmyslového muzea, mnohé jsou zapůjčeny z významných zahraničních sbírek a jejich získání nebylo jednoduché. Trojice kreseb Leonarda da Vinciho je zapůjčena z královských sbírek ve Windsoru, řada dalších děl z předních evropských muzeí.

Objevná výstava, jež stojí hlavně na kresbách, tiscích, fotografiích a digitalizovaných neurologických záznamech, boří řadu tuzemských „výstavnických" a kurátorských předsudků. Posouvá kvalitu i náročnost výstupů tuzemských sbírkotvorných institucí o stupínek výš - a nepochybně v tomto smyslu aspiruje na to stát se jedním z výstavních počinů roku. Pro zvídavého návštěvníka, který si neodnese obsáhlý katalog, jsou neocenitelnou pomůckou desky s doplňujícími informacemi, které ozřejmující výběr exponátů a podstatně napomáhající k pochopení celého konceptu. Organizátoři si uvědomují, že výstava je dosti náročná na pozornost a proto doporučují vyhradit si dostatek času nebo přijít ve dnech mimo „volné vstupy", kdy se může tvořit fronta.

Zajímavě postavený je i doprovodný program. Obsahuje různorodě zaměřené komentované prohlídky, například s patronem výstavy, hercem a lékařem Pavlem Křížem, specializované večery na téma Záhada deprese či Záhada úzkosti. Nechybějí témata týkající psychických a sexuálních poruch, partnerských vztahů nebo tvůrčí dílny. Zpestřením je cyklus „filmový obraz mysli". Sérii projekcí zahájil snímek Memento Christophera Nolana (ostatně tématu mysli se věnuje jeho úspěšná sci-fi Inception). Celkově v Brně promítnou na desítku kultovních filmů americké kinematografie dotýkajících se z nejrůznějších úhlů „problematiky mysli". Na řadu přijde Lynchův Mulholland Drive, Verhoevenův Total Recall a další známé i méně známé tituly. Symbolickou tečkou plánovanou na 12. března je Gondryho Věčný svit neposkvrněné mysli.

Ostrava – když slunce lidstva zapadá a barvy potemní

V Galerii výtvarného umění v Ostravě (GVUO) až do probíhá výstava Černá slunce / Odvrácená strana modernity 1927–1945 a mnohý fajnšmekr umění asi nebude váhat, vydat se za ní až na kraj naší republiky. Najde zde totiž řadu špičkových děl z Národní galerie v Praze, ale i dalších státních nebo regionálních sbírek České republiky a Slovenska a to v návaznosti na výstavu Sváry zření, jež se v Ostravě uskutečnila v letech 2008–2009 a která se zabývala uměním prvních dvou dekád 20. století.

Černá slunce nás zavádějí do doby hospodářské krize, konce samostatného Československa a druhé světové války, a i když historické souvislosti výstava nezdůrazňuje, v dílech skutečně doslova ubývá barev. S pozoruhodnou pravidelností se na obrazech objevuje motiv černého, tmavého nebo zatemněného slunce, které dalo celé přehlídce jméno. Od začátku třicátých let do umění pronikaly stavy tesknoty, úzkosti, melancholie a nostalgie, jež ve svých úvahách, otištěných na stránkách Kvartu probíral filosof Václav Navrátil, přesně rozpoznávající měnící se atmosféru čím dále vypjatější doby. Jsou příznačné pro Černá slunce, jejichž hlavní světelnou atmosférou je noc, prostoupená zvláštní, nepojmenovatelnou vnitřní září, opačnou slunečnímu jasu

Spíš než na širší souvislosti se výstava zaměřuje na prezentaci špičkových děl špičkových autorů. Najdeme tu skvěle sestavené soubory děl Toyen, Jindřicha Štyrského, Josefa Šímy, Vincenta Makovského nebo Františka Janouška a Aloise Wachsmana. Často je každý obraz ze souboru z jiné sbírky, přesto spolu na první pohled jasně souvisí, jako kdyby šlo o setkání dávno rozdělených sourozenců. Někdy je vzájemné propojení umělců překvapivé, ale obhajitelné. František Gross a jeho melancholická zátiší a fotografie Miroslava Háka jsou například dány do souvislosti s Alénem Divišem. Solitérem však vždy zůstane Zdeněk Rykr, jehož rozporuplný cyklus Elegie z roku 1939 působí jako předznamenání postmoderny. Je v něm trochu gotické malby, trochu antiky a cosi z lidové karikatury. Unikátní existenciální groteska pochází z tragických let a její autor v následujícím roce dobrovolně odešel ze života.

Erbovním malířem, jehož hlavním motivem byla melancholie, se během druhé světové války stal Karel Černý, navazující tím na Jana Zrzavého, který s obdobnými duševními stavy vyrovnával již před první světovou válkou. Ochromení veřejného života však nepřineslo úplný útlum: během druhé světové války vystoupilo společně několik generačních seskupení, jež přicházela s novými uměleckými programy, poukazujícími na proměňující se vztah ke každodennímu, všednímu světu. I když se proměňovala tematika, přetrvávaly pocity stesku a vzpomínek, jež dostávaly jen jinou podobu.