Zbyněk Fiala: Proč vládě nedat důvěru

Vláda agenturní demokracie

Bezpečnostní agentury, politické špiclování, podplácení, Nečasova vláda začíná budovat svoji pověst na podobných atrakcích jako minulý režim. Komickým výsledkem dubnové krize, která vznikla kvůli náhlé nepřijatelnosti propojení Věcí veřejných s ABL, je to, že nyní jsou ve vládě zastoupeny místo dvou agentur hned tři - ABL, Moroz a Kubice. Tlusté obálky pro poslance VV dostaly pomník v podobě nového úřadu Radka Johna, jehož označení je odvozeno od slova korupce. Podobně problém Alexandra Vondry by se dal vyřešit úřadem pro veřejné zakázky. Náměstkem by mohl být (až se očistí) Pavel Drobil.

Neumí šetřit

Nečasův Kalousek není lepší než ten Topolánkův, který v době nejhlubší krize věštil prudký hospodářský růst. Situace se opakuje, letošní rozpočtové příjmy nabraly místo pětiprocentního růstu pětiprocentní pokles. Vláda neví, co dělá. Plošné škrtání nepomohlo rozpočtu, ale ohrozilo ekonomiku. Potřebovali bychom se zbavovat obrovského státního dluhu, ale ten naopak rekordně narůstá a vedle toho vzniká i skrytý dluh zanedbáním naléhavých potřeb v dopravě, zemědělství, školství, veřejné správě.

Nedosáhne na evropské peníze

Tři ze sedmi regionálních operačních fondů EU jsou pozastaveny, podobně jako financování z operačního programu na podporu výzkumu nebo životního prostředí. Stop hrozí také u šestnácti velkých dopravních projektů a dokonce i u zemědělských dotací vzhledem ke svérázné české interpretaci směrnice o ochraně půdy. Reformy jsou nepromyšlené a většinou i nesmyslné. Vláda sleduje jen zájem finančních skupin, které chtějí privatizovat veřejné služby, bez ohledu na to, že tím sníží dostupnost těchto služeb pro většinu občanů a zároveň zvýší náklady státu. Typický je záměr prudce zvýšit DPH bez sebemenších úvah, kolik se tím sebere zdravotnictví. Až se dostane k moci opozice, většinu pseudoreforem zruší.

Nemá důvěru společnosti

Volební preference koaličních stran míří jednoznačně k jihu, veřejnost pochopila, že byla podvedena. Všechny ty řeči o Řecku a dinosaurech byly jen marketingovým trikem, podobně jako předtím íránské rakety nebo nejnověji demografický problém. Vláda, která se neštítí lži a pohybuje se jen ve fiktivním světě, není schopná čelit reálným hrozbám. Zatímco útočí na papírové tygry, ponechává nás na pospas těm skutečným. Skutečnou hrozbu představuje monokultura dojíždějícího automobilového průmyslu, bezmocná závislost na německém exportu, diktát přecentralizované energetiky, který nás žene proti logice světového vývoje, bezradnost s degradací půdy, vodních zdrojů, lesů a obecně životního prostředí nebo katastrofální stav řady regionů s plným zásahem škrtformy.

Ztrácí i podporu velkých peněz

Velká kořist v podobě zbrojních a ekologických superzakázek nebo privatizace penzijního a zdravotního systému je stále méně reálná, nic z toho nebude mít trvalou platnost. Vyčteme to už dnes z váhání penzijních fondů, když se začal sondovat jejich zájem o obsluhu opt-outu. Všechny tyto záměry mají smysl jen tehdy, pokud se zavedou na opravdu dlouhou dobu. Kšeft by to mohl být skvělý, ale napřed vyžaduje čas a zdroje. Kdo by ale investoval do slibů neumětelů? S takovou nálepkou na čele je však vstup volný jen do politického hrobu. Hra vstupuje do koncovky, kdy kdo uteče, vyhraje. Neúspěch musí padnout na ty druhé.