Jak laureát Nobelovy ceny

a největší šarlatán vnutil celému světu

vitamíny

inShare3

Mýty o vitamínech

10. října 2011 vědečtí pracovníci University of Minnesota zjistili, že úmrtnost žen, užívajících multivitamíny, je vyšší, než těch, které je neužívaly. O dva dny později vědci z Cleveland Clinic informovali, že muži užívající vitamín E s větší pravděpodobností onemocní rakovinou prostaty. "Byl to velmi těžký týden pro vitamíny" - sdělil Carrie Gann ve zprávách na kanálu ABC.

Tyto výsledky nebyly žádným překvapením. Sedm, dříve provedených, výzkumů již dávno dokázalo, že vitamíny zvyšují riziko onkologických onemocnění a onemocnění srdce, ale také zkracují délku života. Nicméně, v roce 2012 více než polovina obyvatel USA užívala vitamínové doplňky. Málokdo ví, že na začátku vitamínové vlny stál jeden člověk. Jehož přesvědčení o správnosti bylo zřejmě až tak silné, že obdržel Nobelovu cenu, i když je možné ho nazývat pravděpodobně největším šarlatánem na světě.

Einstein v šoku

V roce 1931 Linus Pauling zveřejnil v časopise Journal of the American Chemical Society článek pod názvem "The Nature of the Chemical Bond" (Podstata chemických vazeb). Do té doby chemikové znali dva druhy vazeb - iontovou, kdy jeden atom předává svůj elektron druhému atomu

a kovalentní, kdy mají atomy společné elektrony. Pauling tvrdil, že to není tak jednoduché, že společné sdílení elektronů se děje na principu někde mezi iontovou a kovalentní vazbou. Jeho idea byla revoluční a sjednotila kvantovou fyziku s chemií. Tato idea byla natolik revoluční, že redaktor časopisu nemohl najít nikoho, kdo by byl schopen napsat recenzi k článku. Když se zeptali Alberta Einsteina na jeho názor, pokrčil rameny a řekl: "Pro mě je to moc složité".

Jen za tento článek obdržel Pauling Langmuirovu cenu - pro nejvýznačnějšího mladého vědce-chemika v USA, stal se nejmladším členem Národní akademie věd, získal titul profesora v kalifornském technologickém institutu a kromě toho, obdržel i Nobelovu cenu za chemii. Bylo mu v té době 30 let.

V roce 1949 Pauling zveřejnil v časopise Science článek s názvem "Srpkovitá anémie buňky, molekulární nemoc" (Sickle Cell Anemia, a Molecilar Disease). V té době vědci věděli, že hemoglobin (protein v krvi přenášející kyslík) krystalizuje v buňkách lidí, strádajících srpkovitou anémií buněk, což způsobuje bolesti v oběhovém systému, srážlivost krve a smrt. Nechápali ale, proč tomu tak je. Pauling jako první poukázal na to, že srpkovitý hemoglobin má lehce odlišný elektrický náboj, což má velmi velký vliv na to, jak hemoglobin reaguje s kyslíkem. Paulingův objev byl počátkem nové vědy - molekulární biologie.

V roce 1951 Pauling zveřejnil článek ve sborníku Proceedings of the National Academy of Sciences pod názvem "Struktura proteinů" (The Structure of Proteins). Vědci věděli, že proteiny sestávají ze skupin aminokyselin. Ukázal, že proteiny mají ještě druhou strukturu, která je definovaná tím, jak jsou "položeny" jeden na druhý. Jednu konfiguraci nazval "Alfa spirála" - později to bylo využito Jamesem Watsonem a Francisem Krickem pro objasnění struktury DNK.

V roce 1961 odebral Pauling vzorky krve goril, šimpanzů a dalších druhů opic v zoologické zahradě San Diego. Chtěl vyjasnit, zda je možné využít mutace v hemoglobinu jako svého druhu evoluční hodiny. Tvrdil, že se lidé oddělili od goril před 11 miliony let, to jest podstatně dříve, než předpokládali vědci. Kdosi z jeho kolegů tehdy prohlásil: "Jedním rázem sjednotil paleontologii, evoluční biologii s molekulární biologií".

Paulingovy úspěchy se netýkaly pouze vědy. Od roku 1950 po 40 let byl nejznámějším aktivistou boje za mír. Protestoval proti internaci Američanů japonského původu v době druhé světové války, odmítl spolupráci s Robertem Oppenheimerem v Manhattanském projektu, odmítl senátoru Josephu McCartymu přísahu, veřejně polemizoval s jestřáby jako byl Teller, donutil vládu přiznat, že atomové výbuchy poškozují lidské geny, přesvědčil další laureáty Nobelovy ceny vystoupit společně proti válce ve Vietnamu, ale také napsal bestseller s názvem "Ne válce" (No More War!). Paulingovo úsilí se odrazilo v uzavření Dohody o zákazu zkoušek jaderných zbraní. V roce 1962 obdržel Nobelovu cenu míru a stal se prvním držitelem dvou těchto cen.

Ke zvolení do Národní akademie věd, dvěma Nobelovým cenám, Národní medaile za vědu a techniku "Za zásluhy" (udělil mu ji prezident USA) obdržel Pauling ještě čestné doktoráty Univerzity v Cambridge, Londýnské univerzity, ale také Pařížské univerzity. V roce 1961 byl jeho portrét na titulní stránce časopisu Time - "Osobnost roku" - byl představen jako nejvýznačnější osobnost vědy ze všech, kdo kdy žil na Zemi.

V jedné chvíli však veškerá pečlivost, těžká práce i hluboké pochopení, které učinily z Linuse Paulinga legendu, byly anulovány. Jeden jeho kolega poznamenal: "jeho pád byl stejně tak dramatický, jako klasická tragedie".

Bestseller "vitamín C"

Bodem zvratu byl březen roku 1966, když Pauling dosáhl věku 65 let. Zrovna obdržel medaili Carla Neuberga. "Při procházce po New Yorku" - vzpomínal Pauling - "jsem si uvědomil, kolik potěšení mi činí čtení knih o objevech, učiněných vědci v jejich zkoumání podstaty světa a řekl jsem si, že budu doufat, že prožiji ještě alespoň 25 let, abych si mohl tohoto potěšení ještě užívat. Když jsem se vrátil do Kalifornie, obdržel jsem dopis od biochemika Irwina Stone, který se účastnil té besedy. Napsal mi, když budu jednat podle jeho rady, prožiji ještě i více než 25 let života." Stone, nazývající sám sebe doktor Stone, přednášel dva roky chemii na univerzitě. Obdržel čestný doktorát na Los Angeles Colledge a také doktorát Donsbach University, která neměla akreditaci pro dálkové studium v Jižní Kalifornii.

Pauling dal na radu Stoneho. "Začal jsem se cítit svěžejším, zdravějším - říkával - hlavně při silném ochlazení, několikrát ročně v průběhu celého mého života, jsem míval problémy, ale nyní

ta onemocnění zmizela. Během několik let jsem zvýšil dávky vitamínu C z 10 násobné na 20 násobnou a později 300 násobnou dávku, než je doporučená dávka: nyní užívám 18 000 miligramů denně".

V roce 1970 zveřejnil článek "Vitamín C a obyčejné nachlazení" (Vitamin C and the Common Cold), ve které vyzýval občany užívat 3 000 miligramů vitamínu C denně (cca 50 x více, než je doporučená dávka). Pauling věřil, že se obyčejná rýma může brzy stát minulostí. "Bude trvat několik desetiletí, než bude překonána obyčejná rýma, - psal - ale, domnívám se, že toto onemocnění bude pod kontrolou v USA a několika dalších zemích již během několika let. S netrpělivostí čekám na tento okamžik, abych se mohl stát svědkem tohoto kroku k lepšímu světu".

Jeho kniha se ihned stala bestsellerem. Brožury s názvem "Vitamin C" byly vydány v roce 1971 a 1973, rozšířené vydání s názvem "Vitamín C, nachlazení a chřipka" vydané o 3 roky později, obsahovalo i slib nedopustit rozšíření předpovězené v té době prasečí chřipky. Prodeje vitamínu C se zdvojnásobily, potom ztrojnásobily a zečtyřnásobily. Lékárny nemohly uspokojit poptávku obyvatelstva. V polovině 70. let 50 milionů Američanů následovalo rady Paulinga. Výrobci vitamínu C to nazývali "efekt Linuse Paulinga".

Na druhé straně, vědci nesdíleli tento entuziasmus. 14 prosince 1942, přibližně o 30 let dříve, než byla vydána Paulingova první kniha, Donald Cowan, Harold Diehl a Abe Baker vydali v Journal of the American Medical Association článek s názvem "Použití vitamínu jako prevence nachlazení" (Vitamins for the Prevention of Cold). Tito vědci informovali o tom, že " V průběhu jimi prověřeného kontrolního výzkumu, kdy bylo vyhodnoceno 980 případů onemocnění rýmou, .. nebyly získány žádné důkazy o tom, že by vitamín C nebo vitamín C + antihistaminika měly větší vliv na délku a průběh infekce horních cest dýchacích".
Následovaly další výzkumy. Po zveřejnění Paulingových vyjádření vědci z Marylandské Univerzity podávali 3 000 miligramů vitamínu C denně 11 dobrovolníkům a placebo tablety dalším 10 účastníkům experimentu. Poté je infikovali virem obyčejné rýmy. U všech se projevily příznaky rýmy ve stejnou dobu.

Na univerzitě v Toronto vědci zkoumali vliv vitamínu C na 3 500 dobrovolnících. Vitamín C opět nedokázal odvrátit rýmu, kterou onemocněli i ti, kdo užíval 2 000 miligramů vitamínu C denně.

V roce 2002 vědci z Holandska podávali vitamín C a placebo více než 600 dobrovolníků. Opět se neprokázaly žádné výhody vitamínu C. Minimálně výsledky 15 provedených výzkumů dokazují, že vitamín C není schopen zdolat obyčejné nachlazení. Výsledkem je, že ani FDA, ani Americká medicínská asociace, ani Centrum výživy člověka při Škole veřejného zdraví Bloomberga při Univerzitě Jonese Hopkinse, ani Úřad zdravotnictví a humanitárních služeb nedoporučoval vitamín C pro prevenci nebo léčení rýmy.

I když mnoho výzkumů dokázalo, že se Pauling mýlí, odmítal tomu uvěřit a doporučoval vitamín C i nadále ve svých projevech a článcích pro široké publikum, ale také v knihách. Když se čas od času objevoval před novináři s evidentními příznaky nachlazení, odkazoval na to, že má alergii.

Po nějaké době Linus Pauling zvedl laťku ještě výše. Prohlásil, že vitamín C je prevencí nejen před rýmou, ale vyléčí i rakovinu.

V roce 1971 Pauling obdržel dopis od Ewana Camerona, skotského chirurga malé nemocnice na předměstí Glasgowa. Cameron napsal, že ti onkologičtí pacienti, kteří užívali 10 g vitamínu C denně se cítili lépe než pacienti, kteří ho neužívali. Pauling byl v divoké euforii. Rozhodl se otisknout Cameronův dopis ve věstníku Národní akademie věd. Domníval se, že jako člen Národní akademie věd může vydávat ve věstníku cokoliv a kdykoliv. Pouze 3 články za posledních 50 let nebyly Akademií schváleny k tisku. Článek Paulinga také nebyl schválen, což vrhlo další stín na jeho vědeckou reputaci. Později byl ten článek otištěn v časopisu "Onkologie" (Oncology) - specializovaném vydání pro lékaře, onkology. Když vědci provedli vyhodnocení uvedených dat, jejich vady byly ihned zřejmé - nemocní rakovinou, kterým Cameron dával vitamín C byli více zdraví v momentě zahájení terapie a proto se jejich výsledky jevily lepší. Poté se vědci přestali seriozně zabývat dalšími Paulingovými vyjádřeními ohledně vitamínu C

Nicméně, Pauling měl v té době ještě vliv v médiích. V roce 1971 prohlašoval, že vitamín C dokáže o 10% snížit úmrtnost onkologických pacientů. V roce 1977 zašel ještě dále "Podle mých dnešních odhadů, snížení úmrtnosti o 75% může být dosaženo aplikací pouhého vitamínu C - napsal - a další snížení může být dosaženo při užívání jiných potravinových doplňků". Pauling tvrdil, že Američané budou moci žít déle a být více zdraví. "Průměrný věk bude mezi 100 - 110 roky - říkal - a během nějaké doby bude prodloužen do 150 let".

Onkologičtí pacienti v tom momentě získali další naději. Vyžadovali od lékařů předepisovat vysoké dávky vitamínu C. "Během šesti nebo sedmi let jsme dostávali od rodinných příslušníků našich pacientů velké množství žádostí o aplikaci vitamínu C - vzpomíná John Maris, šéf onkologického oddělení a ředitel Výzkumného centra pro výzkum rakoviny dětí v Dětské poliklinice Filadelfie (Center for Childhood Cancer Research at the Children's Hospital of Philadelphia). Snažili jsme se odporovat. Ale oni argumentovali takto: "Doktore, vy máte Nobelovu cenu?"

Vědci se znovu rozhodli prověřit teorii Paulinga. Charles Moertel z Mayo Clinic sledoval 150 onkologických pacientů: polovina z nich dostávala 10 g vitamínu C denně, ostatní nedostávali nic. Pacienti s vitamínem C se ničím nelišili od ostatních, ani symptomy ani co do úmrtnosti. "Nemohli jsme ukázat terapeutické výhody použití velkých dávek vitamínu C" - prohlásil Moertel. Pauling se rozběsnil. napsal útočný dopis do New Egland Journal of Medicine, ve kterém tvrdil, že Moertel vůbec nepochopil, o čem je řeč. Samozřejmě, že aplikace vitamínu C nedala žádné pozitivní výsledky: Moertel přece léčil pacienty, kteří již absolvovali chemoterapii. Podle mínění Paulinga dává vitamín C pozitivní výsledek, pokud je aplikován před chemoterapií.

Moertel provedl další výzkum - výsledky byly stejné. "Mezi pacienty s měřitelnými ukazateli onemocnění, žádný nepocítil objektivní zlepšení. Z toho plyne závěr, že terapie sestávající v podávání vysokých dávek vitamínu C není efektivní v boji s onkologickými onemocněními v pokročilém stádiu, bez ohledu na to, byl li vitamín C aplikován před nebo po chemoterapii.

Pro většinu lékařů tím tato historie skončila. Ale ne pro Paulinga. Prostě nepřijímal žádné námitky. "Nikdy jsem ho neviděl tak smutného - poznamenal Cameron - On všechno chápe jako útok na něho samého, na jeho dobré úmysly". Pauling se domníval, že výzkum provedený Moertelem byl "podvodem a vědomou sabotáží". Provedl konzultace s advokáty, aby pohnal Moertela před soud. Odradili ho od toho.

Provedení dalších výzkumů ukázalo, že aplikace vitamínu C nedává žádné pozitivní výsledky při léčení onkologických onemocnění.

Ale Pauling se nevzdával. Brzy prohlásil, že vitamín C, pokud se aplikuje ve velkých dávkách společně s vitamínem A (25 000 mezinárodních jednotek) a vitamínem E (od 400 do 1 600 mezinárodních jednotek), ale také se selenem (základní prvek) a beta karotenem (provitamin A) dokáže více, než jen léčit nachlazení - může být využit pro léčení prakticky všech známých onemocnění. Když se objevil virus HIV v 70 letech v Americe, Pauling prohlašoval, že s pomocí vitamínů může být vyléčeno i toto onemocnění.

Kečup jako antioxidant?

6 dubna 1992 na obálce časopisu Time - mezi barevnými tabletkami a kapsulemi - byla napsána fráze: "Skutečná síla vitamínů: nové výzkumy ukázaly, že vitamíny pomáhají bojovat s rakovinou, onemocněními srdce ale také se stárnutím". Článek, který napsala Anastasia Toufexis, byl plný nedostatečně podložených i dávno vyvrácených tvrzení ohledně magických vlastností vitamínů. "Stále více vědců se domnívá, že tradiční medicínské názory na vitamíny a minerály byly příliš ohraničené - podtrhávala Toufexis - vitamíny, v dávkách mnohdy překračujících doporučené - jsou schopny ochránit člověka před mnoha onemocněními, včetně vrozených vad a šedého zákalu, nemocí srdce a rakoviny. Ještě více provokující byly náznaky, že vitamíny jsou schopné oddálit projevy stárnutí. Toufexis tvrdila, že "farmaceutický gigant Hoffmann - La Roch je v takovém vytržení ohledně beta karotenu, že plánuje v následujícím roce otevřít ve Freeportu v Texasu továrnu na výrobu 350 tun nutrientů a toto množství bude stačit na to, aby bylo možné každodenně zásobovat šesti miligramovou kapsulí každého dospělého Američana".

Národní asociace potravinářských výrobků (NNFA) - lobbistická skupina, ochraňující zájmy výrobců vitamínů. - nemohla uvěřit takovému úspěchu a nazvala otištěný v časopise Time článek "přelomovým okamžikem odvětví". Aby se zbavila zvýšeného dohledu ze strany FDA, NNFA předala velký počet exemplářů tohoto časopisu každému členovi Kongresu USA. Když vystupovala Toufexis na specializované výstavě na konci roku 1992, řekla: "Během 15 let praxe jsem napsala celou řadu článků s ilustrací na obálce na motivy zdraví. Nikdy jsem ale neměla možnost sledovat takovou reakci, jaká byla po zveřejnění článku o vitamínech. Celý náklad byl ihned rozebrán a byli jsme zavaleni žádostmi o zaslání dalších exemplářů. Další exempláře ale nebyly. Časopis s článkem o "vitamínech" je zatím nejlépe prodávaných číslem časopisu v tomto roce".

Ačkoliv provedené výzkumy nepodpořily pozici Paulinga, věřil, že vitamíny a potravinové doplňky mají jednu vlastnost, která je činí univerzálním léčivým prostředkem, a je možné ho nalézt ve všem, počínaje kečupem a granátovým džusem konče, a soupeří se slovy jako přírodní a organický při jejich vlivu na prodeje - řeč je o antioxidantech.

Antioxidace se na rozdíl od oxidace představuje jako boj dobra se zlem. odehrává se v buněčných strukturách, zvaných mitochondrie, kde tělo přeměňuje potravu v energii, ale pro tento proces je potřeba kyslík, proto se nazývá oxidací. Jedním z důsledků oxidace je vznik odpadních košů na elektrony, které se nazývají volné radikály (zlo). Volné radikály mohou poškodit DNK, buněčné membrány, ale také vnitřní stěny arterií; není se čemu divit, že jsou spojovány se stárnutím, rakovinou i onemocněními srdce. Pro neutralizaci volných radikálů tělo vytváří vlastní antioxidanty (dobro). Antioxidanty se mohou nacházet také v ovoci a zelenině - v první řadě se to týká selenu, beta karotenu, ale také vitamínů A, C a E. Provedené výzkumy dokládají, že lidé, spotřebovávající dostatek ovoce a zeleniny, méně často onemocní rakovinou nebo onemocněními srdce, ale také déle žijí.

Logika je zde zcela zřejmá: jestliže ovoce a zelenina obsahuje antioxidanty - a lidé spotřebovávající velké množství ovoce a zeleniny jsou více zdraví - potom lidé, užívající doplňkové množství antioxidantů musí být také více zdraví.

Smrtonosný multivitamín

V roce 1994 National Cancer Institute ve spolupráci s National Public Health Institute ve Finsku sledovali 29 000 Finů, vášnivých kuřáků ve věku nad 50 let. Tato skupina byla vybrána, protože se jevila nejvíce ohroženou skupinou pro onemocnění rakovinou nebo onemocnění srdce. Účastníkům, výzkumu podávali vitamín E a beta karoten nebo nic. Výsledky byly jednoznačné: ti, kdo užívali vitamín E a doplňky stravy, měli vyšší pravděpodobnost úmrtí na rakovinu nebo nemoci srdce, než ti, kteří je neužívali - byl to výsledek, opačný, než vědci očekávali.

V roce 1996 vědečtí pracovníci Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seatle provedli výzkum za účasti 18 000 osob, které byly v kontaktu s azbestem a z toho důvodu měly zvýšené riziko onkologického onemocnění hrdla. Opět byl aplikován vitamín A a beta karoten nebo nic. Vědci velmi brzy ukončili tento experiment, protože zjistili, že lidé užívající vitamíny a doplňky stravy začali umírat na rakovinu a onemocnění srdce o 28 % (vitamíny) a 17% (doplňky stravy) rychleji než ti účastníci, kteří neužívali nic.

V roce 2004 vědečtí pracovníci Univerzity v Kodani prověřili náhodně vybrané kontrolní případy za účasti 170 000 osob, užívajících vitamíny A, C, E, ale také beta karoten. Bylo to prováděno proto, aby se vyjasnilo, jsou li antioxidanty schopny ochránit člověka před vznikem rakoviny tlustého střeva. Opět antioxidanty nepotvrdily očekávaný výsledek. "Nemohli jsme najít důkazy, že antioxidanty jsou schopny ochránit člověka před rakovinou zažívacího traktu, naopak, podle všeho, zvyšují celkovou úroveň úmrtnosti" - odpověděli vědci. Když ohodnotili 7 nejlepších experimentů, zjistili, že úmrtnost v případě lidí užívajících vitamíny byla o 6% vyšší.

V roce 2005 vědečtí pracovníci Johns Hopkins ze School of Medicine provedli vyhodnocení 19 výzkumných pozorování s účastí 136 000 osob a zjistili zvýšené riziko úmrtí při užívání doplňujícího množství vitamínu E. Doktor Benjamin Caballero, ředitel Centra výživy člověka při Johns Hopkins Bloomberg School of Public Health řekl: "To potvrzuje to, co tvrdili ostatní. Důkazy, že dochází ke zlepšení zdraví při užívání libovolných vitamínů, zvláště pak vitamínu E, neexistují. Domněnka, že lidé užívají neškodné vitamíny, nemusí být tak jednoduchá". V tom samém roce byly zveřejněny v časopise Americké medicínské asociace výsledky sledování více než 9 000 osob, užívajících velké dávky vitamínu E, jako prevenci před rakovinou: ukázalo se, že ti, kdo užívali vitamín, byli více ohroženi srdeční nedostatečností, než ti, kteří ho neužívali.

V roce 2007 vědečtí pracovníci National Cancer Institute provedli sledování 11 000 mužů, užívajících nebo neužívajících multivitamíny. Ukázalo se, že příjemci multivitamínu měli 2 krát vyšší pravděpodobnost úmrtí na rakovinu prostaty.

V roce 2008 obzor všech provedených výzkumů s 230 000 osobami, užívajícími nebo neužívajícími doplňkové množství antioxidantů ukázal, že vitamíny zvyšují riziko onemocnění rakovinou a srdečními komplikacemi.

10. října 2011 vědečtí pracovníci Univerzity of Minnesota ohodnotili stav 39 000 starých žen a zjistili, že ty ženy, které užívaly multivitamíny, magnézium, zinek, mě a železo, umírali častěji než ty, které to neužívaly. "Na základě dostupných údajů nevidíme smysluplným užívání dietetických doplňků", sdělili výzkum provádějící pracovníci.

Dva dny poté 12. října spolupracovníci kliniky v Clevelandu zveřejnili výsledky výzkumu 36 000 mužů, užívajících i vitamín E i selen nebo neužívající nic. Zjistili, že ti, kdo užívali uvedené látky, měli o 17% vyšší pravděpodobnost vzniku rakoviny prostaty. Na základě toho výzkumu Steven Nissen, vedoucí kardiologického centra polikliniky řekl:"Koncepce užívání multivitamínů byla vnucena Američanům, starajícím se o své zdraví, průmyslem za účelem zisku".

25 října v titulku novin Wall Street Journal byla zadána otázka "Nastoupil-li konec povyku týkající se vitamínů?" Mimochodem, publikovaná data se žádným způsobem neodrazila na snížení prodejů. V roce 2010 vydělal vitamínový průmysl 28 miliard dolarů, což bylo o 4,4% více, než v roce 2009.

"Co se týká publikovaných výzkumů, je třeba to jen vydržet - zdůraznil Joseph Fortunato, ředitel firmy General Nutrition Centers - Nemá to žádný dopad na náš obchod".

Jak je to možné? Volné radikály zcela jednoznačně škodí buňkám, lidé, kteří užívají diety s velkým množstvím substancí, schopných neutralizovat volné radikály jsou zdravější - proč ale v takovém případě výzkumy o doplňkových množstvích antioxidantů ukázaly, že jsou ve skutečnosti škodlivé? Nejpravděpodobnější příčina bude v tom, že volné radikály nejsou tak škodlivé, jak se předpokládalo. Ačkoliv je zřejmé, že volné radikály jsou schopny poškodit DNK a zničit membránu buněk, samo o sobě to nemusí být vždy špatně. Lidé potřebují volné radikály proto, aby ničily bakterie i nové rakovinné buňky. Pokud ale užívají lidé velké dávky antioxidantů, rovnováha mezi vznikem nových antioxidantů a jejich zničením se může posunout na jednu stranu, kdy se organismus dostane do nepřirozeného stavu a imunitní systém není potom schopen ničit škodlivé interventy. Vědci to nazývají jako "paradox antioxidantů".

Ať je příčina jakákoliv, data, která jsou k dispozici, jsou jednoznačná: vysoké dávky vitamínů a potravinových doplňků zvyšují riziko onemocnění rakovinou nebo onemocněními srdce; z toho důvodu ani jedna národní nebo mezinárodní organizace, odpovídající za zdraví občanů, je nedoporučuje.

V květnu 1980 při interview na Univerzitě státu Oregon se Linuse Paulinga zeptali, zda má vitamín C nějaké vedlejší účinky při dlouhodobém užívání v množství několika gramů denně. Odpověď Paulinga byla rychlá a jednoznačná: "Ne".

O 7 měsíců později jeho žena zemřela na rakovinu žaludku.

V roce 1994 Linus Pouling zemřel na rakovinu prostaty.